Bělomořsko-baltský kanál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa Bělomořsko-baltského kanálu

Bělomořsko-baltský kanál, Bělomořsko-baltská vodní cesta (rusky Беломорско-балтийский канал) nebo pouze Bělomořský kanál je kanál, který spojuje Bílé a Baltské moře. Vede postupně přes řeku Dolní Vyg, Vygozero, Oněžské jezero, řeku Svir, Ladožské jezero a Něvu. Tato stavba, jež byla dlouho považována za neuskutečnitelnou, byla postavena převážně vězni stalinských gulagů v rekordním čase v letech 1931-1933. Při stavbě zemřelo podle různých odhadů 12 000 (oficiální stalinské údaje) až 25 000 (nezávislé odhady) těchto vězňů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vězni při práci, 1932
Vězni pracující na stavbě kanálu, 1931-1933

Už někdy ve 14. století vznikl v tehdejším carském Rusku nápad, že by se dal využít systém řek a jezer na severozápadě Ruska, aby se lodní doprava dala snadněji dovést do centrálních částí země. Již v té době tedy vznikla myšlenka na stavbu Bělomořsko-baltického kanálu. O tomto projektu se uvažovalo nesmírně dlouho, ale nakonec byl zavržen jako neuskutečnitelný.

Jedním z prvních autorů již konkrétnějšího plánu byl kupec Fjodor Michajlovič Antonov, který roku 1824 podnikl lodí cestu od břehů moře přes řeky a jezera, jež měla tvořit součást budoucího kanálu. Ačkoli suchá území musel zvládat za pomoci koňského povozu, stejně dorazil do Petrohradu o celé čtyři měsíce dříve, než bylo zvykem. I přes tento úspěch byl celý projekt tehdejším carským režimem zavržen. Myšlenka byla tzv. dána k ledu až do chvíle, kdy přišli na scénu bolševici.

Velmi důležitou postavou, bez níž by k realizaci projektu stěží došlo, byl Naftalij Aronovič Frenkel, jenž vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, jak výhodná a efektivní je bezplatná práce vězňů. Vedení SSSR se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěli vyzkoušet, byl právě Bělomořský kanál.

Vznikla celá síť pracovních táborů, v nichž už v květnu roku 1930 bylo vězněno 171 251 lidí. 3. června stejného roku bylo Radou práce a obrany SSSR přijato konečné rozhodnutí o stavbě kanálu. Práce postupovala neuvěřitelně rychlým tempem. 1. července 1931 byl dokončen nákres celého projektu, 1. srpna téhož roku byly zahájeny stavební práce a na jaře roku 1933 už po novém kanálu pluly první parníky.

Obludnost Frenkelova plánu dovedl k dokonalosti sám Josif Vissarionovič Stalin.

Budování kanálu[editovat | editovat zdroj]

Podoba kanálu
Naftalij Frenkel - zcela vpravo

Stalin chtěl celému Rusku ukázat, že to, co nezvládl carský režim za několik století, dokáže SSSR za pár měsíců; světu zase potřeboval ukázat, jakých staveb je SSSR schopen. V důsledku toho putovaly na gulag statisíce lidí, aby se nuceně podíleli na stavbě Bělomořského kanálu. V dané oblasti bylo navíc nalezeno mnoho pravoslavných osad, o nichž se za vlády Lenina vůbec nevědělo. I jejich obyvatelé skončili v lágru. Přesná čísla nejsou k dispozici, ale odhaduje se, že na stavbě kanálu se podílelo kolem 160 000 vězňů, přičemž úmrtnost byla kolem 19 %. Je však pochopitelné, že samotná fyzická síla by ke stavbě takového projektu nestačila, takže byli po celé zemi houfně zatýkáni inženýři a konstruktéři, kteří byli na základě smyšlených obvinění nuceni k práci na kanálu.

Podívejme se třeba na vzpomínky Ing. Vjazemského. Jednoho dne byl z ničeho nic uvězněn. Když se ptal vyšetřovatele NKVD, za co byl vlastně zatčen, dostalo se mu odpovědi, že „není sovětským člověkem“. Vjazemský se zamyslel a prohlásil: „Já nemám rád shromáždění, nečtu sovětské noviny a nechodím na schůze. Toto znamená, že nejsem sovětským člověkem?“ Tohle jeho tvrzení k transportu na gulag bohatě stačilo. Dalším zatčeným a nuceně nasazeným byl Ing. K. M. Zubrick. Ten se ani nikdy pořádně nedozvěděl, za co byl vlastně uvězněn. Na jeho otázky odpovídali příslušníci NKVD, že to není podstatné.

Po dokončení stavby nastala největší amnestie v dějinách SSSR: 12 484 vězňů bylo zcela zproštěno trestu a 59 516 vězňům byly tresty sníženy. I přes tuto masovou amnestii však stalinský teror pokračoval a v roce 1935 už bylo na gulagu vězněno kolem jednoho milionu lidí.

Celý projekt se zdá jen těžko uvěřitelný, vezmeme-li v úvahu, že vykopání 227 km kanálu se stihlo za pouhých 22 měsíců (pro srovnání: Panamský průplav, který měří 81 km, se budoval 396 měsíců, má ovšem mj. podstatně větší hloubku), navíc v krajině, kde je devět měsíců mráz a zbytek roku vedra, rašeliniště a obrovská hejna krvelačných komárů. Cesta z Archangelsku do Petrohradu dřív měřila 5167 km, zatímco dnes měří pouhých 1248 km; skutečný hospodářský význam kanálu však byl a je pochybný, mj. proto, že malá hloubka znemožňuje jeho využívání většími loděmi.

Technická data[editovat | editovat zdroj]

  • Délka: 227 km
  • Průměrná hloubka: 3-4 m
  • Max. rozdíl hladin: 70 m
  • Počet plavebních komor: 12

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]