Bělomech sivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox bělomech sivý

Leucobryum glacum
Leucobryum glacum
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: rostliny vyšší (Cormobionta)
Oddělení: mechorosty (Bryophyta)
Třída: mechy vlastní (Bryopsida)
Řád: prutníkotvaré (Bryales)
Čeleď: bělomechovité (Leucobryaceae)
Rod: bělomech (Leucobryum)
Binomické jméno
Leucobryum glaucum
(Hedw.) Schimp.

Bělomech sivýLeucobryum glaucum (Hedw.) Schimp. je mech vytvářející velké polštáře,vyhledávající kyselá stanoviště, z řádu prutníkotvarých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vypouklé, světle zelené polštáře dorůstající průměru až 0,5 m jsou zlehka přichyceny k substrátu pomocí malého množství rhizoidů. Lodyžky rostoucí v trsech kolmo jsou velmi hustě směstnané, též velmi křehké a tudíž lámavé. Lodyžky dorůstající délky 50 až 150 mm se větví vidličnatě nebo keříčkovitě; v horní části jsou světle zelené, v dolní bílé. Současně v jednom trsu můžeme nalézt samčí (štíhlejší) a samičí (silnější) lodyžky.

Odstávající celokrajné lístky vejčitě kopinatého tvaru vyrůstají na lodyžkách hustě, uspořádány do šroubovice. Okraj čepele lístku je zavinutý; lístky nemající znatelné žebro jsou u špičky zúžené, jejich délka se pohybuje v romezí 3 až 5 mm. Lístky obsahují buňky dvojího typu – asimilující chlorocyty se zeleným barvivem a hyalocyty. Jedná se o odumřelé buňky perforované ve stěnách, jež jsou v suchu vyplněny vzduchem, za deště pojmou značné množství vody, kterou dlouho zadržují. Vyskytují se hlavně u rašeliníků (Sphagnum sp.).

Na pokrouceném, tmavě červeném, 30 až 70 mm dlouhém štětu vyrůstá 1 až 2 mm dlouhá, u báze zúžená, převislá, velmi zakřivená, tmavě hnědá, lesklá, osmi rýhami zbrázděná tobolka, jejíž víčko nese dlouhý zobánek, je kryta světlou, nafouklou čepičkou. Výtrusy, které dozrávají jen zřídka, se objevují v tobolkách na jaře.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Podobným, ale většinou vzácnějším druhem je L. juniperoideum, který se liší v příčném řezu lístkem. L. glaucum má ve střední části lístku čtyři vrstvy hyalocytů, L. Juniperoideum pouze dvě vrstvy.


Stanoviště a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Typická stanoviště bělomechu jsou chudé, kyselé, podzolové půdy se špatně se rozkládajícím surovým humusem. V lesním hospodářství hraje důležitou roli: jednak indikuje kyselé půdy chudé na minerální látky, jednak jeho rozsáhlé polštáře zadržují značné množství vody a brání lesním dřevinám v přirozeném zmlazení. Krom smrkových lesů můžeme bělomech nalézt i v dubových a borových porostech s kyselou půdou, občas na zazemněných vlhkých skalách a vřesovištích.Vyhledává polostinná a stinná místa od nížin až do hor. Roste v celé Evropě (také v Kanadě a Africe)


Využití[editovat | editovat zdroj]

Bělomech sivý se používá při zařizování a výzdobě terárií, je zde schopen i růstu.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Leucobryum glaucum ve Wikimedia Commons

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • KREMER, Bruno et MUHLE, Hermann. Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. 1. vyd. Praha: Ikar, 1998. 288 s. ISBN 80-7176-804-9
  • KREJČA, Jindřich. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. 2. vyd. Praha: Příroda a. s., 1997. 384 s. ISBN 80-07-00595-1
  • RABŠTEJNEK, Otomar, PORUBA, Miroslav et SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 224 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]