Babylon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Babylón neboli Brána boží (Bab-ilu), bez diakritiky Babylon, řecky Βαβυλών, v Bibli (Genesis a Žalmy) též Bábel (znamená „zmatek“), bylo hlavní město jižní Mezopotámie. Jeho ruiny leží 88 kilometrů jižně od Bagdádu poblíž města al-Hillah u Eufratu, na území dnešního Iráku.
Obsah |
[editovat] Popis
Starověké město ležící na obou březích řeky Eufrat (Purat), na pláních Šinar asi 80 km jižně od Bagdádu.
Vnitřní hradby byly postaveny z nepálených cihel a skládaly se ze dvou zdí. Tloušťka vnitřní zdi byla 6,5 m. Tloušťka vnější zdi, která stála o 7 m dál, byla přibližně 3,5 m. Tyto zdi byly posíleny obrannými věžemi, které je měly zpevnit také konstrukčně. Ve vzdálenosti asi 20 m před vnější zdí bylo jakési nábřeží postavené z pálených cihel spojených asfaltem. Před touto zdí byl také vodní příkop, který byl v sev. a již. části města propojen s Eufratem. Příkop jednak sloužil k zásobení města vodou a jednak poskytoval ochranu před nepřátelskými vojsky. Z babylónských listin vyplývá, že do vnitřní části města bylo možné vstoupit osmi branami. Z nich byly dosud objeveny a vykopány čtyři brány.
Vnější hradby východně od Eufratu přistavěl Nabukadnezar II.. Bylo tak ohrazeno velké území pláně směrem na sever, na východ a na jih, aby tam v případě války mohli utéci lidé žijící nedaleko. Tyto vnější hradby se také skládaly ze dvou zdí. Tloušťka vnitřní zdi postavené z nepálených cihel byla asi 7 m. Zeď byla posílena obrannými věžemi. Před ní, ve vzdálenosti přibližně 12 m, stála vnější zeď z pálených cihel, která byla sestavena ze dvou částí navzájem spojených věžemi. Tloušťka jedné části byla téměř 8 m a tloušťka přilehlé části byla asi 3,5 m.
Zikkurat byl střediskem uctívání široko daleko. Na vrcholku byl chrám, zasvěcený bohu Mardukovi.
Chrám Esagila zasvěcený bohu Mardukovi stojící vedle zikkuratu.
[editovat] Historie
Babylón byl založen již v akkadském období, ale svůj největší význam získal až v starobabylónském období za Chammurabiho (1792 př. n. l. – 1750 př. n. l.). V roce 1570 př. n. l. přešla vláda nad městem od Amorejců ke Kassitům, kteří tak založili druhou (střední) babylónskou dynastii (1595 př. n. l. – 1157 př. n. l.). Během ní byl Babylón největší město na světě. Po jejich pádu nastalo období zmatků a politického vakua. Po většinu času byl Babylón pod asyrskou nadvládou. V letech 689 př. n. l. – 678 př. n. l. byl vypálený.
Novobabylónská říše byla založena v roce 626 př. n. l. s centrem v Babylónu. Byl zde jeden ze 7 divů světa: visuté zahrady Semiramidiny. V roce 539 př. n. l. město dobyl Peršan Kýros II. Veliký (Kuruš, 559 – 530), čímž vyvrátil novobabylónskou říši. Babylón se stal hlavním městem nejbohatší satrapie perské říše. V roce 331 př. n. l. Babylón dobyl Alexandr Veliký. Město ho velice překvapilo a vědom si jeho významu a polohy v rámci jeho nově vznikající říše, učinil z něj své budoucí sídlo. V roce 323 př. n. l. zde po návratu z tažení na východ zemřel. Po boji diadochů se město zpočátku stalo centrem seleukovského království (312 př. n. l. – 64 př. n. l.). Význam Babylónu skončil vybudováním Seleukeie na Tigridu. V roce 130 př. n. l. byl Babylón vypálen a obyvatelstvo odvlečeno do Médie. Vypálením Seleukeie v roce 165 n. l. končí v Mezopotámii helénismus. Při budování Bagdádu byl použit materiál z obou měst.
[editovat] Bible
Hovoří o tomto městě jako o jednom z prvních měst založeném po Potopě. Biblická chronologie její založení řadí před rok 2269 př.n.l. Podle 1Mo 11:1–9 se lidé rozhodli postavit věž až do nebe – Babylonskou věž (může se jednat o pozdější zikkurat (ziggurat) Etemenanki). Cílem stavby bylo vyvýšit svou vlastní velikost a odpadnutí od uctívání pravého Boha. Trestem bylo zmatení jazyků. Od té doby lidé hovoří různými jazyky.
