Avesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zoroastrismus

Faravahar-Gold.svg


Avesta (snad z perského abestág, chvály) je sbírka staroíránských posvátných spisů zoroastrického či parského náboženství, které uctívá nejvyššího boha Ahura Mazdu a jeho proroka Zarathuštru. Obsahuje žánrově rozmanité spisy rozličného stáří (žalmy, modlitby, mýty, právní texty, lyrické písně...). Zachovaný text je patrně pouze zlomek původního textu, určený pro liturgické užívání. Nejstarší dochovaný rukopis Avesty je datován do roku 1288, její kodifikace proběhla zřejmě už v sásánovském období (224 - 651). Obsah Avesty však byl už dlouhou dobu předtím předáván ústním podáním. Jazykem je tzv. avestánština, stará perština, pozoruhodně blízká jazyku indických Véd.

Struktura a obsah[editovat | editovat zdroj]

Slovo[editovat | editovat zdroj]

Text Avesty je ve špatném stavu, takže jeho výklad je velmi obtížný. Tvoří patrně čtvrtinu původní sbírky, která přežila řecké a parthské panství (4. století př. n. l.1. století n. l.) i islámské pronásledování parsismu v 7. - 9. století a sloužila především liturgickým účelům. I mladší části jsou napsány v jazyce a písmu staré Avesty, jemuž v té době už lidé nerozuměli a který bylo třeba komentovat a vykládat.

Rozdělení na 4 části[editovat | editovat zdroj]

Rukopis Avesty (Bodleian library, Oxford)

Jasna[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší část, takzvanou „starou Avestu“ v 72 kapitolách tvoří:

  • Gáthy (zpěvy, Jasna 28-34, 43-51 a 53), pět krátkých veršovaných hymnů (Jasna , obvykle připisovaných samému Zarathuštrovi (12. - 7. století př. n. l.)
  • Jasna Haptanhaiti (Jasna o sedmi dílech, Jasna 35-42), modlitby v próze, jen o málo mladší než Gáthy. Doprovázejí bohoslužbu a oběti Ahura Mazdovi, ohni, vodě a zemi a obsahují i stručný výklad stvoření.
  • Úvodní a závěrečná část (Jasna 1-27 a 54-72), obsahuje modlitby a chvály, sepsané patrně za sásánovců, v tehdy již mrtvém jazyce Avesty.

Visperad (Všem ochráncům)[editovat | editovat zdroj]

23 (nebo 24) kapitol doplňků a dodatků k Jasnám, které spolu nesouvisejí a užívají se pouze s Jasnami. Patří do tzv. Mladší Avesty.

Vendidad nebo Vidévdát (Zákon proti dévům)[editovat | editovat zdroj]

Tato část není liturgický text, nýbrž náboženský zákoník, který vypočítává různá zla, stanoví tresty a obsahuje návody na očistné rituály. Tvoří jej 22 fargardů (kapitol), z nichž první vypráví o stvoření a ničivé zimě, kterou se je dévové pokusili zničit. Další jsou věnovány zákazům pohřbívání, nemocem a kouzlům, správnému provádění rituálů, dělení živočichů na čisté a nečisté, ale také chvále bohatství, plodnosti a štědrosti. Zařazeno je i několik pozdních textů, zejména breviáře, modlitební knížky pro různé příležitosti.

Jašty (Hymny či Modlitby)[editovat | editovat zdroj]

42 oslavných hymnů na různá božstva a božské bytosti. Nejstarší pravděpodobně vznikly přepracováním archaické mytologie. Tematickou výjimkou jsou zde hrdinské zpěvy a písně o činech.

Dějiny textu[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k několikrát přerušené tradici zoroastrovského náboženství je velmi obtížné rekonstruovat historii Avesty. O Ahura Mazdovi (Hormuzdovi) a Zarathuštrovi (Zoroastrovi) se zmiňuje Hérodotos i platónský dialog „Alkibiadés I.“ (122a) a jeho život se tradičně kladl do 6. století př. n. l. Toto datování se objevuje i v některých pozdějších zoroastrických spisech. Koncem 19. století však evropští badatelé toto datování zpochybnili z jazykových důvodů: zjistili totiž, jak je avestská perština blízká jazyku Rigvéd. Někteří pak Zarathuštru kladli až do 18. století př. n. l., dnes se většina badatelů kloní k 11. - 10. století př. n. l., kdy patrně v severovýchodním Íránu vznikly nejstarší části Avesty, tj. gáthy.

Avesta se patrně tradovala ústně, i když jeden perský pramen udává, že ji Alexandr Veliký spálil. Po pádu Achaimenovské říše se tradice zřejmě přerušila a podstatná část Avesty ztratila. K závazné kodifikaci textu došlo v období Sásánovců (224 - 651), kdy se zoroastrismus stal státním náboženstvím. Jazyk Avesty však byl v té době už mrtvý a pro jeho zápis bylo třeba vytvořit zvláštní písmo, které obsahuje i samohlásky a užívá se v parské liturgii dodnes. Po islámském obsazení Persie bylo zoroastrovské náboženství krutě pronásledováno a zbytky věřících uprchly do Indie. Z 9. století pochází nejstarší dochovaný rukopis Avesty, přeložené do střední perštiny. V 9. - 10. století vznikl také Denkard, významná sbírka komentářů ve střední perštině, jakási encyklopedie zoroastrismu.

Avesta v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Kromě zmínek u starověkých autorů nebyla Avesta v Evropě známa a první přesnější zprávy přinesli až francouzští misionáři v 17. století. První překlad do evropského jazyka vydal roku 1771 francouzský vědec Abraham Anquetil-Duperron, který strávil 10 let v Indii a přivezl odtud asi 180 rukopisů.[1] O jeho objevu se zprvu pochybovalo, během 19. století však poutal stále větší pozornost a byl překládán i do dalších jazyků a čten. O jeho popularitě svědčí i to, že si Friedrich Nietzsche vybral právě Zarathustru, aby jeho ústy tlumočil své hlavní poselství.

Avesta v České republice[editovat | editovat zdroj]

Krásný rukopis Avesty je uložen v knihovně Orientálního ústavu Akademie věd v Praze. Na Ústavu srovnávací jazykovědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy byla připravena jeho digitalizovaná forma, která je volně přístupná veřejnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUDIL, Ivo. Abraham Hyacinthe Anquetil Duperron: Clash of Orientalists in the Eighteenth Century India. Prague Papers on the History of International Relations. 2007, roč. 11, s. 65-81. Dostupné online [PDF]. ISBN 978-80-7308-208-6. 
  • M. Eliade, Dějiny náboženského myšlení I. Praha: Oikumené 1995. § 100 a násl.
  • Ottův slovník naučný, heslo Avesta. Sv. 2, str. 1103
  • H. Waldenfels (red.), Lexikon der Religionen. Freiburg: Herder 1987. Heslo Avesta, str. 43n.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Kellens, L'Avesta, Zoroastre et les sources des religions indo-iraniennes. http://www.clio.fr/BIBLIOTHEQUE/lavesta_zoroastre_et_les_sources_des_religions_indo-iraniennes.asp

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.