Autonomní republika Krym
| Autonomní republika Krym Автономная Республика Крым Автономна Республіка Крим Qırım Muhtar Cumhuriyeti | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Hymna: Nivi i gori tvoï čarivni, Baťkivščino | |
| Geografie | |
| Hlavní město | Simferopol |
| Souřadnice | 44°56′0″ s. š., 34°6′ v. d. |
| Rozloha | 26 081 km² |
| Nejvyšší bod | Roman-Koš (1545 m n. m.) |
| Časové pásmo | +2 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 957 801 (2014) |
| Hustota zalidnění | 75,1 obyv./km² |
| Jazyk | ukrajinština, ruština, krymská tatarština |
| Národnostní složení | Rusové, Ukrajinci, Krymští Tataři |
| Náboženství | pravoslaví, islám |
| Správa regionu | |
| Stát |  Ukrajina |
| Nadřazený celek | Ukrajina |
| Druh celku | autonomní republika v rámci Ukrajiny |
| Podřízené celky | 14 rajónů, 11 obvodů městských rad |
| Vznik | 1991 |
| předseda vlády | Sergej Aksjonov[1] |
| předseda parlamentu | Anatolij Gricenko |
| Měna | rubl(RUB) |
| Mezinárodní identifikace | |
| Telefonní předvolba | +380 65 |
| Internetová doména | crimea.ua |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Autonomní republika Krym (AR Krym, ukrajinsky Автономна Республіка Крим, rusky Автономная Республика Крым, krymskou tatarštinou Qırım Muhtar Cumhuriyeti) byla autonomní republika na Krymském poloostrově, součást Ukrajiny. Hlavním městem je Simferopol. Od března 2014 již Ukrajina toto území fakticky neovládá a za svou součást jej coby Republiku Krym považuje Ruská federace, která od té doby území republiky ovládá.
AR Krym vznikla v říjnu 1921 jako Krymská autonomní sovětská socialistická republika, po postupném odsunu krymských Němců, Tatarů, Řeků, Arménů a Bulharů byla však její autonomie roku 1945 zrušena a Krym se stal oblastí. 19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.
Autonomie AR Krym byla obnovena v rámci Ukrajinské SSR až na základě referenda z 12. února 1991. Na Krymu obydleném převážně Rusy existovaly při rozpadu SSSR silné tendence ke znovupřipojení k Rusku a autonomie byla kompromisem, který dovolil Krym udržet jako součást Ukrajiny. Součástí republiky není město Sevastopol (včetně okolí zahrnující několik dalších sídel), které má zvláštní status a před Krymskou krizí podléhalo přímo ukrajinské vládě, nyní ruské.
Série protestů Euromajdan vedla k opětovným sporům mezi Ukrajinou a Ruskem. Na konci února 2014 krymská krize eskalovala poté, co byla ruská armáda obviněna z okupace území Krymské republiky.[2][3] Dne 17. března 2014 vyhlásila po referendu Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko.[4] Den poté byl přijat jako dva federální subjekty v rámci Krymského federálního okruhu – Republika Krym a Federální město Sevastopol. Území Republiky Krym jako ruského subjektu je tedy totožné s územím Autonomní republiky Krym. Ukrajina a většina dalších zemí toto dění neuznává, považuje ho za nelegitimní a nelegální a tedy Krym stále za integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy a ukrajinská ústava.
Geografie
Autonomní republika Krym zaujímá téměř celý Krymský poloostrov s výjimkou obvodu města Sevastopol, tedy 26 081 km² z celkových 26 860 km² rozlohy poloostrova. Rozkládá se mezi 44°23’ a 46°15’ severní šířky a 32°29’ a 36°39’ východní délky.
Republika sousedí po souši pouze s Chersonskou oblastí Ukrajiny, s níž je spojena úzkou Perekopskou šíjí. Po moři dále sousedí se Záporožskou oblastí a přes Kerčský průliv s Krasnodarským krajem Ruské federace.
Dějiny Autonomní republiky Krym
Pro dějiny celého Krymu viz článek Krym.
Předchůdkyní Autonomní republiky Krym byla Krymská autonomní SSR, která existovala v letech 1921—1945, avšak po stalinské deportaci Krymských Tatarů byla zrušena a přeměněna v řadovou oblast.
Krymští Tataři se začali vracet roku 1989, v době perestrojky. Několik měsíců před rozpadem SSSR, 12. února 1991, byla na základě celokrymského referenda utvořena Autonomní republika Krym, tehdy ještě v rámci Ukrajinské SSR.
Krymská náležitost k nezávislé Ukrajině byla potvrzena referendem z 1. prosince 1991, kdy se většina jeho obyvatel vyjádřila pro nezávislost na Sovětském svazu, který v tu dobu tvořila již pouze Ruská republika.
Krymská vláda podporovaná rusky mluvící většinou obyvatelstva[zdroj?] usilovala v 90. letech o větší nezávislost na Ukrajině, ekonomickou samosprávu či o zavedení moskevského času. Ukrajina tyto snahy od začátku označuje za separatistické. 5. května 1992 krymská vláda podmínečně vyhlásila nezávislou republiku a o den později vlastní ústavu - podmínkou bylo jejich schválení v referendu. Krymská vláda další den připojila větu, že Krym zůstává součástí Ukrajiny.[5] K referendu nedošlo, neboť místní vláda ustoupila od svého záměru, vzhledem k ústupkům ústřední ukrajinské vlády.[6]
Do sporu zasáhla roku 1995 ukrajinská vláda zrušením krymské ústavy a prezidentského úřadu a zavedením přímé správy ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. Následující rok vstoupila v platnost nová ústava definující Krym jako součást Ukrajiny. Aktualizována byla po dvou letech, kdy byl ustanoven také současný název — Autonomní republika Krym. Od roku 2000 má autonomní republika také vlastní hymnu.
Na počátku 21. století byla již vnitřní situace zcela klidná, přesto Krym zůstával místem pnutí mezi Ruskem a Ukrajinou. Série občanských protestů Euromajdan, jež vedla k pádu Viktora Janukovyče a převzetí moci na Ukrajině opozicí, vyústila na konci února 2014 v krymskou krizi a záboru poloostrova vojsky ruské federace. Parlament zprvu nevyhlásil referendum o připojení k Ruské federaci[7], to se však změnilo po jeho obsazení ozbrojenci[8] a již následující den 27. února referendum za okupace své budovy údajně schválil. 11. března schválil krymský zákonodárný sbor zákon o referendu o nezávislosti celého Krymského poloostrova, včetně Sevastopolu, na Ukrajině. Toto referendum proběhlo 16. března[9] s oznámeným výsledkem připojení k Rusku většinou voličů.
17. března 2014 vyhlásil po referendu Krym včetně Sevastopolu nezávislost jako Republika Krym, kterou obratem uznalo Rusko.[4] Den poté byl přijat jako dva federální subjekty - Republika Krym a Federální město Sevastopol. Území Republiky Krym jako ruského subjektu je tedy totožné s územím Autonomní republiky Krym. V reakci na to byla přijata rezoluce Valného shromáždění OSN vyhlašující toto referendum za ilegální a potvrzující Krym jako integrální součást Ukrajiny, jejíž celistvost zaručují platné mezinárodní úmluvy.
Administrativní členění
| rajóny 1. Bachčisarajský 2. Bělogorský 3. Džankojský 4. Kirovský 5. Krasnogvardějský 6. Krasnoperekopský 7. Leninský | 8. Nižněgorský 9. Pervomajský 10. Rozdolenský 11. Sakský 12. Simferopolský 13. Sovětský 14. Černomorský | městské rady 15. Alušta 16. Armjansk 17. Džankoj 18. Jevpatorija 19. Kerč 20. Krasnoperekopsk 21. Saki | 22. Simferopol 23. Sudak 24. Feodosija 25. Jalta |
Obyvatelstvo
V Krymské republice žije přibližně 2 000 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. V souvislosti s návratem Krymských Tatarů do svých domovů na Krymu není zatím vyřešena otázka jejich národnostní integrace. Mezi méně početné menšiny patří například Řekové.
Města nad 10 000 obyvatel
Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky. Na rozdíl od ostatních ukrajinských oblastí je u jmen měst přednostně uveden ruský název, neboť užívání ruštiny – druhého oficiálního jazyka Autonomní republiky Krym - zde výrazně převažuje.
| Město | Ukrajinský název | Ruský název | Krymskotatarský název | Počet obyvatel 1. I. 2006 |
|---|---|---|---|---|
| Simferopol | Сiмферополь | Симферополь | Aqmescit | 340 644 |
| Sevastopol | Севастополь | Севастополь | Aqyar | 340 295 |
| Kerč | Керч | Керчь | Kerç | 151 327 |
| Jevpatorija | Євпаторiя | Евпатория | Kezlev | 106 456 |
| Jalta | Ялта | Ялта | Yalta | 79 796 |
| Feodosija | Феодосiя | Феодосия | Kefe | 71 725 |
| Džankoj | Джанкой | Джанкой | Canköy | 39 664 |
| Krasnoperekopsk | Красноперекопськ | Красноперекопск | Krasnoperekopsk | 30 677 |
| Alušta | Алушта | Алушта | Aluşta | 29 913 |
| Bachčisaraj | Бахчисарай | Бахчисарай | Bağçasaray | 26 395 |
| Saki | Саки | Саки | Saq | 26 389 |
| Armjansk | Армянськ | Армянск | Ermeni Bazar | 22 893 |
| Bilohirsk | Бiлогiрськ | Белогорск | Qarasuvbazar | 18 399 |
| Sudak | Судак | Судак | Sudaq | 14 772 |
| Primorskij | Приморський | Приморский | Hafuz | 14 338 |
| Gvardějskoje | Гвардiйське | Гвардейское | Sarabuz | 12 621 |
| Ščolkine | Щолкiне | Щёлкино | Şçolkino | 11 419 |
| Inkerman | Інкерман | Инкерман | İnkerman | 11 263 |
| Okťabrskoje | Октябрське | Октябрьское | Büyük Onlar | 11 100 |
| Gaspra | Гаспра | Гаспра | Gaspra | 11 063 |
| Čornomorskoje | Чорноморське | Черноморское | Aqmeçet | 10 976 |
| Gresovskij | Гресiвський | Грэсовский | Gresovskiy | 10 713 |
| Krasnogvardějskoje | Красногвардiйське | Красногвардейское | Qurman | 10 661 |
| Staryj Krym | Старий Крим | Старый Крым | Eski Qırım | 10 101 |
Národnostní složení
| Rajón / město | Počet obyvatel | Rusové | Ukrajinci | Krymští Tataři | Ostatní |
|---|---|---|---|---|---|
| Bachčisarajský | 91 436 | 54,3% | 19,6% | 21,3% | 4,8% |
| Bělogorský | 64 359 | 49,2% | 16,2% | 29,2% | 5,4% |
| Džankojský | 74 157 | 38,9% | 33,8% | 21,6% | 5,7% |
| Kirovský | 53 951 | 50,5% | 17,6% | 25,5% | 6,4% |
| Krasnogvardějský | 91 336 | 48,7% | 27,3% | 16,7% | 7,3% |
| Krasnoperekopský | 29 589 | 33,2% | 43,4% | 17,2% | 6,2% |
| Leninský | 62 997 | 54,8% | 22,9% | 15,5% | 6,8% |
| Nižněgorský | 50 592 | 50,4% | 28,8% | 16,0% | 4,8% |
| Pervomajský | 35 564 | 37,9% | 35,1% | 21,5% | 5,5% |
| Rozdolenský | 34 323 | 41,1% | 40,1% | 13,3% | 5,5% |
| Sakský | 78 138 | 45,2% | 31,5% | 17,5% | 5,8% |
| Simferopolský | 159 034 | 49,4% | 23,5% | 22,2% | 4,9% |
| Sovětský | 34 349 | 48,5% | 22,1% | 22,2% | 7,2% |
| Nižněgorský | 50 592 | 50,4% | 28,8% | 16,0% | 4,8% |
| Černomorský | 32 188 | 52,8% | 29,3% | 12,7% | 5,2% |
| Alušta | 28 418 | 71,6% | 23,2% | 3,4% | 1,8% |
| Armjansk | 22 337 | 55,7% | 36,2% | 3,5% | 4,6% |
| Džankoj | 36 086 | 59,8% | 25,9% | 8,1% | 6,2% |
| Jevpatorija | 106 877 | 64,9% | 23,3% | 6,9% | 4,9% |
| Kerč | 145 319 | 78,7% | 15,4% | 1,0% | 4,9% |
| Krasnoperekopsk | 29 830 | 51,0% | 40,9% | 3,0% | 5,1% |
| Saki | 23 707 | 65,1% | 24,3% | 5,8% | 4,8% |
| Simferopol | 337 285 | 66,7% | 21,3% | 7,0% | 5,0% |
| Sudak | 15 300 | 64,3% | 19,4% | 9,8% | 6,5% |
| Feodosija | 70 043 | 72,2% | 18,8% | 4,6% | 4,4% |
| Jalta | 78 115 | 65,5% | 27,6% | 1,3% | 5,6% |
| Sevastopol | 343 156 | 71,6% | 22,4% | 0,5% | 5,5% |
Údaje o národnostním složení jsou uvedeny na základě ukrajinského sčítání lidu v roce 2001.[10]
Památky a letoviska
Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.
Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem).
Hospodářství a doprava
Reference
- ↑ Krymský premiér požádal Putina o pomoc, Ukrajina zvýšila pohotovost armády [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-01 [cit. 2014-03-01]. Dostupné online.
- ↑ FENDRYCH, Martin. Evropa před válkou? Prezident Putin je Kryminálník. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-01 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online.
- ↑ SAUL, Heather. Ukraine crisis: Russians accused of occupying Crimea airports in 'military invasion'. The Independent [online]. 2014-02-28 [cit. 2014-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b MILENKOVIČOVÁ, Ivana; ČTK. Krym vyhlásil nezávislost, Putin ji posvětil. Připojení k Rusku se blíží. idnes.cz [online]. 2014-03-17 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.
- ↑ KOLSTØ, Pål; EDEMSKY, Andrei. Russians in the Former Soviet Republics. [s.l.]: Hurst 360 s. Dostupné online. ISBN 9781850652069. (anglicky) Google-Books-ID: i1C2MHgujb4C.
- ↑ Eastern Europe, Russia and Central Asia 2004. [s.l.]: Taylor & Francis Group 748 s. Dostupné online. ISBN 9781857431872. (anglicky) Google-Books-ID: NI1G_9j1AhcC.
- ↑ EDITORIAL, Reuters. RPT-INSIGHT-How the separatists delivered Crimea to Moscow. IN. Dostupné online [cit. 2018-05-17]. (anglicky)
- ↑ Budovy parlamentu a vlády na Krymu obsadili proruští ozbrojenci, Kyjev varuje před agresí. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-05-17].
- ↑ Crimea's Pro-Russian Parliament Approves Declaration On Independence. Rádio Svobodná Evropa [online]. 2014-03-11 [cit. 2014-03-14]. Dostupné online.
- ↑ {title}. 2001.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 22-06-2013]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-06-2013.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Autonomní republika Krym na Wikimedia Commons 
Kategorie Krym ve Wikizprávách- (ukrajinsky)(rusky) Oficiální stránky krymské vlády
- (ukrajinsky)(rusky) www.crimea-portal.gov.ua Informační portál AR Krym
- (anglicky) www.geocities.com/ai320/crimea.htm Souhrnné informace
