Slavkov u Brna
| Slavkov u Brna | |
|---|---|
.jpg) Letecký pohled na centrum Slavkova od jihu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Slavkov u Brna |
| Obec s rozšířenou působností | Slavkov u Brna (správní obvod) |
| Okres | Vyškov |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°9′12″ s. š., 16°52′35″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 7 167 (2023)[1] |
| Rozloha | 14,95 km²[2] |
| Katastrální území | Slavkov u Brna |
| Nadmořská výška | 211 m n. m. |
| PSČ | 684 01 |
| Počet domů | 1 601 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 14 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Palackého nám. 64 684 01 Slavkov u Brna podatelna@meuslavkov.cz |
| Starosta | Bc. Michal Boudný (ČSSD) |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Slavkov u Brna | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 593583 |
| Kód části obce | 412732 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavkov u Brna (německy Austerlitz[4]) je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 7 200[1] obyvatel.
Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou.[5] Francouzi na památku vítězství pojmenovali po bitvě železniční stanici v Paříži Gare d'Austerlitz a také přilehlý most Pont d'Austerlitz a nábřeží Quai d'Austerlitz.
Název[editovat | editovat zdroj]
Původní jméno obce bylo Novosedlice ("nově osídlená ves"). Toto české jméno bylo přejato do němčiny, v níž řadou postupných hláskových změn (v dokladech např. Nouzelicz, Neusserlicz) vznikla podoba Austerlitz, doložená od počátku 17. století (počáteční N- ztraceno ve spojení jména s předložkou in ("v")). V roce 1361 poprvé doloženo nové české jméno Slavkov, které bylo odvozeno od osobního jména Slavek/Slávek, domácké podoby některého jména zakončeného na -slav.[6] Židovský název města v jidiš zní אויסטרליץ.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Středověk[editovat | editovat zdroj]
První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí.[7] Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku.
Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci – habáni a vznikla zde i početná židovská komunita.
Před městskými hradbami se vyvinula předměstská zástavba, v novověku měl Slavkov čtyři předměstí. Ves Špitálka, podél cesty do Brna, byla do roku 1850 samostatnou obcí.
Kounicové[editovat | editovat zdroj]
V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6564 obyvatel. Z nich bylo 3175 mužů a 3389 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,9 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6207 lidí. Nejvíce z nich bylo (17,6 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 14,3 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 5322 občanů města starších 15 let mělo vzdělání 34,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 13,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3174 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,6 % patřilo mezi zaměstnance, 3,8 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[8] Úhrnem 3109 obyvatel města (což je 50,1 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1482 obyvatel bylo Moravanů a 37 Slováků. Celých 2 550 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.[8]
Vývoj počtu obyvatel za celé město i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k městu či následné odtržení.[9]
| Místní části (rok přičlenění k obci[9]) | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Slavkov u Brna | 3305 | 3010 | 3475 | 2790 | 3474 | 4231 | 4198 | 4445 | 4747 | 5001 | 5609 | 5890 | 5881 | 6207 |
| část Slavkov Židovská Obec (1919) | - | 477 | 444 | 558 | 649 | - | - | - | - | - | - | - | - | - | |
| celá obec | 3305 | 3487 | 3919 | 3703 | 4123 | 4231 | 4231 | 4445 | 4747 | 5001 | 5609 | 5890 | 5881 | 6207 | |
| Počet domů | část Slavkov u Brna | 476 | 425 | 448 | 420 | 625 | 614 | 880 | 1067 | 1068 | 1100 | 1101 | 1219 | 1231 | 1363 |
| část Slavkov Židovská Obec (1919) | - | 73 | 79 | 77 | 85 | 87 | - | - | - | - | - | - | - | - | |
| celá obec | 476 | 498 | 527 | 568 | 710 | 774 | 774 | 1067 | 1068 | 1100 | 1101 | 1219 | 1231 | 1363 | |
Náboženský život[editovat | editovat zdroj]
Město je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov, tedy Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Vzkříšení Páně. Po faráři Mgr. Milanu Vavrovi,[10] který proslul budovatelskými aktivitami, od roku 2023 farnost vede ICLic. Jiří Janoušek. Místní evangelíci spadají pod Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích, tvoří tzv. kazatelskou stanici založenou v roce 1911 a scházejí se v malém kostele ve Fügnerově ulici, který byl postaven v letech 1937–1938.[11] Věřící hlásící se k Církvi československé husitské ve Slavkově tvoří samostatnou náboženskou obec patřící do Brněnské diecéze CČSH a využívají budovu (Husův sbor) na rohu Malinovského a Jiráskovy ulice. V roce 1996 ve Slavkově u Brna vznikla Slavkovská iniciativa smíření – mezinárodní centrum usmíření pořádané pod záštitou Ekumenické rady církví a České biskupské konference.[12] Aktivity zde vyvíjí rovněž Brněnská komenda Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, jež byla ve Slavkově u Brna ustanovena v roce 2015.[13]
Při censu prováděném v roce 2011 se 1 707 obyvatel města (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 238 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 1 028 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel města), dále 7 k pravoslavné, 36 k Církvi československé husitské, 44 k českobratrským evangelíkům a 8 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 1 950 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 550 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[8]
Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]
Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]
V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). [14] Ten byl starostou zvolen opětovně 31. října 2018 a 17. října 2022.
Společnost[editovat | editovat zdroj]
Sport[editovat | editovat zdroj]
Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov).[15]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Barokní slavkovský zámek, který má 115 pokojů a impozantní zámecký park ve francouzském i anglickém stylu. Zámek navrhl italský architekt Domenico Martinelli. V Historickém sále zámku bylo po bitvě u Slavkova 6. prosince 1805 podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. V současné době zde lze navštívit dvě prohlídkové trasy, zámecké podzemí nebo expozici Austerlitz – malé město velkých dějin věnovanou bitvě u Slavkova. Od 1. července 2008 je zámek zapsán mezi národní kulturní památky ČR.
- Pozdně renesanční radnice na náměstí, v pozdější klasicistní úpravě., k ní přiléhající budova někdejšího okresního soudu a barokní měšťanský dům čp. 63
- Kostel Vzkříšení Páně (na severní straně náměstí) je ojedinělou církevní stavbou klasicismu, z doby, kdy císař Josef II. naopak mnohé kostely rušil. Vystavěn byl v letech 1786–1789 vídeňským architektem Johannem Ferdinandem Hetzendorfem.
- Kaple sv. Urbana (na kopci Urban severně od města), byla během slavkovské bitvy poškozena a v letech 1858–1861 přestavěna.
- Židovská čtvrť, z níž zůstala zachována pouze synagoga (postavena v roce 1858). Severně za městem je také židovský hřbitov.
- Zbytky středověkých městských hradeb, zejména v ulicích Lidická a Kollárova
- Neorenesanční Redlichova vila zbudovaná ke konci 19. století pro majitele místního cukrovaru.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- František Franc (1897–1942), varhaník, učitel, sbormistr Farní cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ Fr. France Slavkov u Brna)
- Mirko Hanák (1921–1971), hudební skladatel
- Stanislav Hejduček (1919–2004), operní pěvec, účinkoval v divadlech Košice, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem
- František Hlaváček (1876–1974), politik, slavista a překladatel, legionář, odbojář, politický vězeň
- František Koláček (1851–1913), fyzik, působil na pražské univerzitě
- Jan Koláček (1814–1894),[16] zasloužilý starosta města
- Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), kancléř čtyř císařů
- Alois Ličman (1863–1928),[17] autor vlastivědy slavkovského okresu
- Peregrin Obdržálek (1825–1891), katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní
- Arnold Pavlík (1902–1962), Prof. MUDr., světově uznávaný ortoped, v r. 1950 vynalezl a sám sestrojil třmeny ("Pavlíkovy třmeny") pro léčení kyčelních kloubů (nitrodřeňový hřeb - patent z r. 1959, Ortopedická klinika Lék. fakulty UP Olomouc)
- Jaromír Sedláček (1885–1945), právník a děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity
- Emil Strach (1884–1942), zasloužilý občan města, ochránce přírody, zakladatel Slavkovského okrašlovacího spolku
- František Uhlíř (1883–1926), herec, režisér a divadelní ředitel
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Partnerskými městy Slavkova u Brna jsou:[18]
Darney, Francie (družební smlouva od r. 1987[19])
Horn, Rakousko (od r. 1999,[18] smlouva o spolupráci 2001[20])
Pag, Chorvatsko (memorandum partnerství od r. 2011[18])
Sławków, Polsko (od r. 1991, družební smlouva 1999[21])
Zeist, Nizozemsko (od r. 1990[21], partnerská smlouva 1995[18])
Od srpna 2012[22] do března 2022 také 
Možajsk, Rusko.[23]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Slavkov v roce 1848 -
Zimní Slavkov od severozápadu -
Radnice a policejní stanice na Palackého náměstí -
Slavkovský zámek – pohled z parku -
Zámecký park s golfovým hřištěm -
Kostel Vzkříšení Páně -
Synagoga ve Slavkově -
Kaple svatého Urbana -
Fragment hradeb v Hradební ulici -
Lázeňský dům
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 300.
- ↑ http://web.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0420/pril_info.html. web.mvcr.cz [online]. [cit. 2008-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-15.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 460, 461.
- ↑ NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. S. 423.
- ↑ a b c Slavkov u Brna (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Slavkov u Brna [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.
- ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 425.
- ↑ FRYDRYCH, Karol. Slavkovská iniciativa smíření 2023. Lazariánský Reunion. Praha: Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, 2023, roč. XVIII, čís. 3, s. 2. Dostupné online. ISSN 2571-0117.
- ↑ FRYDRYCH, Karol. Ohlédnutí za investiturou 2015 Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského ve Slavkově u Brna. Lazariánský Reunion. Praha: Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, 2023, roč. XVIII, čís. 3, s. 8. Dostupné online. ISSN 2571-0117.
- ↑ HRBÁČ, Adam. Návrat ČSSD: Boudný je novým slavkovským starostou. Vyškovský deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online.
- ↑ PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna - Austerlitz. Slavkov u Brna: Bedřich Maleček - BM typo, 2007. 320 s. ISBN 80-903707-2-1. S. 273. Dále jen Pernes ad. (2007).
- ↑ Koláček, Jan, 1814-1894 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2018-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Ličman, Alois, 1863-1928 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2018-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Partnerská města [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2022-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-05.
- ↑ Pernes ad. (2007). S. 243.
- ↑ Pernes ad. (2007). S. 245.
- ↑ a b Pernes ad. (2007). S. 244.
- ↑ Partnerská města [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2022-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-28.
- ↑ Zápisy z jednání rady města a zastupitelstva Slavkova u Brna. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna, březen 2022, roč. XXIV, čís. 3, s. 4–5. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KLENOVSKÝ, Jaroslav [et al.]. Slavkovští Židé = The Jews of Austerlitz. Brno: Židovská obec, 1998. 71 s. ISBN 80-238-3111-9.
- KUČERA, Jan. Jméno moravského města se mnohokrát změnilo (Slavkov u Brna). Rovnost. Brno: 29. 11. 1997. ISSN 0862-7967.
- MLATEČEK, Karel. List Františka Palackého pro město Slavkov. In: Vyškovský sborník: sborník Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Vyškově. Vyškov: Státní okresní archiv ve Vyškově, 2002. S. 168–191. [Palackého výklad místního jména Slavkov (Nausedlicz).]
- NEKUDA, Vladimír, ed. Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek Brno, 1965. 494 s.
- PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz: město nejen se slavnou historií. Slavkov u Brna: BM Typo, 2007. ISBN 978-80-903707-2-2.
- ŠRÁMEK, Rudolf. Slavkov – Austerlitz. Lidová demokracie. Praha: 26. 11. 1992.
- ZLÁMAL, Vladislav. Vyškov město a okres. Vyškov: Národohospodářská propagace Československa, 1936.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavkov u Brna na Wikimedia Commons - Slavkov u Brna v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
- Slavkovsko.cz – regionální portál Slavkovska
- Slavkov u Brna (Austerlitz) v Židovské encyklopedii (anglicky)
|
Velešovice | Rousínov | Dražovice |
|
| Křenovice | 
|
Němčany | ||
 Slavkov u Brna 
| ||||
| ||||
| Vážany nad Litavou | Nížkovice | Hodějice |
- Slavkov u Brna
- Města na Moravě
- Města v okrese Vyškov
- Obce s pověřeným obecním úřadem
- Obce s rozšířenou působností
- Městské památkové zóny v Česku
- Bývalá okresní města v Česku
- Mikroregion Ždánický les a Politaví
- Mohyla míru - Austerlitz
- Velkopavlovická vinařská podoblast
- Obce v okrese Vyškov
- Města s moravskou orlicí ve znaku
- Sídla v Dyjsko-svrateckém úvalu
- Sídla v Litenčické pahorkatině
- Sídla ve Ždánickém lese