Aurorazhdarcho
 AurorazhdarchoStratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 150 miliony let | |
|---|---|
 Fosilní jedinec druhu Aurorazhdarcho micronyx | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Nadřád | archosauři (Archosauria) |
| Řád | ptakoještěři (Pterosauria) |
| Podřád | Pterodactyloidea |
| Čeleď | Ctenochasmatidae |
| Rod | Aurorazhdarcho Von Meyer, 1856 |
| Binomické jméno | |
| A. micronyx | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aurorazhdarcho je vyhynulým rodem menšího pterodaktyloidního ptakoještěra z čeledi Ctenochasmatidae, žijícího v období pozdní jury (asi před 150 miliony let) na území dnešního Německa (lokalita Solnhofen). Byl to malý pterosaur s rozpětím křídel lehce přes půl metru, živící se nejspíš hlavně rybami. Detailní výzkum fosílií ukázal, že mohl mít pod zobákem malý vak, ve kterém snad po vzoru dnešních pelikánů přenášel ulovené ryby. Jeho blízkými příbuznými byli zástupci rodů Ctenochasma a Pterodactylus.
Nejstarší ptakoještěr[editovat | editovat zdroj]
Právě první dochovaný exemplář tohoto ptakoještěra je zřejmě nejstarší objevenou zkamenělinou ptakoještěra vůbec. Mezi lety 1757 a 1779 jej již vlastnila arcivévodkyně Marie Anna Habsbursko-Lotrinská (dcera císařovny Marie Terezie) ve své rozsáhlé sbírce nerostů a zkamenělin. Dnes je tento exemplář známý jako "Pester Exemplar" a je uložen v Budapešti (kam byl roku 1871 zakoupen).[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOCHA, Vladimír. Pester Exemplar a dcera Marie Terezie. OSEL.cz [online]. 30. října 2014. Dostupné online. (česky)
- Frey, E.; Meyer, C. A.; Tischlinger, H. (2011). The oldest azhdarchoid pterosaur from the Late Jurassic Solnhofen Limestone (Early Tithonian) of Southern Germany. Swiss Journal of Geosciences 104 (1): 35–55.
- Ősi, A., Prondvai, E., & Géczy, B. (2010). The history of Late Jurassic pterosaurs housed in Hungarian collections and the revision of the holotype of Pterodactylus micronyx Meyer 1856 (a ‘Pester Exemplar’). Geological Society, London, Special Publications. 343 (1): 277–286.
- Bennett, S. C. (2007). A review of the pterosaur Ctenochasma: taxonomy and ontogeny. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie – Abhandlungen. 245 (1): 23–31.