Auguste Franchomme

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Auguste-Joseph Franchomme
Auguste Franchomme.png
Základní informace
Rodné jméno Auguste-Joseph Franchomme
Narození 10. duben 1808
Lille, Francie
Úmrtí 21. leden 1884
Paříž, Francie
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel a violoncellista
Významný nástroj
Violoncello
Duport Stradivarius 1711
De Munck Stradivarius 1730
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Auguste-Joseph Franchomme (10. dubna 1808, Lille - 21. ledna 1884, Paříž) byl francouzský violoncellista a skladatel.

Narodil se v Lille a na místní konzervatoři studoval u profesorů M. Mase a Pierra Baumanna, ve studiu poté pokračoval u Jean-Henri Levasseura a Louis-Pierre Norblina na pařížské konzervatoři, kde získal již po prvním roce studia první cenu.

Svou kariéru začal jako hráč různých orchestrů a jako sólový hráč na violoncello v Sainte-Chapelle roku 1828. Spolu s houslistou Jean-Delphin Alardem, učitelem Pabla de Sarasate a klavíristou Charlesem Hallé, zakladatelem Manchasterského orchestru The Hallé, založili Alardovo kvarteto. Kvarteto bylo ve své době zvláštní tím, že bylo složeno z profesionálních hudebníků. Franchomme byl také spoluzakladatelem symfonického orchestru pařížské konzervatoře.

Franchomme byl blízkým přítelem Felixe Mendelssohna a Fryderyka Chopina. Roku 1833 Chopin a Franchomme spolupracovali při kompozici skladby Grand Duo Concertant pro klavír a violoncello, založené na tématu z opery Giacomo Meyerbeera Robert ďábel. Franchomme také revidoval violoncellový part Chopinovy polonézy Brillante Op. 3 a byla mu dedikována Chopinova Sonáta g moll pro violoncello Op. 65.[1][2] a violoncellová sonáta Charles-Valentin Alkana.

Kromě jedné cesty do Anglie roku 1856, Franchomme setrvával v Paříži, kde se stal ústřední postavou místního hudebního dění. Roku 1843 získal od syna violoncellisty Jean-Louis Duporta nástroj Duport Stradivarius, za tehdy rekordní sumu 22 000 franků. Vlastnil také violoncello De Munck Stradivarius z roku 1730. Franchomme roku 1846 nahradil Louis-Pierre Norblina v čele violoncellového oddělení pařížské konzervatoře, kde mezi jeho žáky patřili Jules Delsart, Louis Hegyesi a Ernest Gillet.

Franchomme přispěl k rozvoji techniky hry na violoncello propracováním práce se smyčcem tzv. Francouzské školy vyvinuté Jean-Pierreem a Jean-Louis Duportem.

Za svůj přínos hudbě mu byl roku 1884 udělen Řád čestné legie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Franchomme složil 55 děl pro violoncello, včetně 12 capriccií, Op. 7 a 12 etud (s druhým violoncellem ad lib) Op. 35, koncert pro violoncello Op. 33 a další díla s doprovodem klavíru, orchestru nebo komorního souboru.

Výběr:

  • Variace na původní téma pro violoncello a klavír F dur Op. 3
  • Variace pro violoncello a klavír G dur Op. 4
  • 12 capricií pro dvě violoncella Op. 7
  • Romance pro violoncello a klavír (nebo dvoje housle, violy, violoncella, kontrabasy) Op. 10
  • Serenáda pro violoncello a klavír Op. 12
  • Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 1
  • Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 3
  • 10 italských melodií pro violoncello a klavír Op. 32 č. 2
  • 12 etud pro sólové violoncello Op. 35
  • Fantasie na Händelovo téma pro violoncello a klavír (nebo orchestr) Op. 36
  • Fantasie na Schubertovo téma Op. 39

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdzisław Jachimecki, "Chopin, Fryderyk Franciszek," Polski słownik biograficzny, vol. III, Krakov, Polska Akademia Umiejętności, 1937, s. 425.
  2. SÁDLO, Karel Pravoslav. Škola etud pro violoncello. 3.. vyd. Svazek 2. Praha : Editio Supraphon, 1982. Kapitola úvod, s. 4. (čeština) 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Auguste Franchomme na anglické Wikipedii a Auguste Franchomme na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]