Atmosferický parní stroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Animace Newcomenova parního stroje

Atmosferický parní stroj Newcomenova typu byl založen na kondenzaci par ze studené vody, která byla vstřikována pod píst, když byl na horním mrtvém bodě. Tato kondenzace způsobovala vznik vakua. Tak byl píst atmosferickým tlakem opět stlačen dolů a konal práci kývavým pohybem nahoru a dolů pomocí táhla, které s ním bylo pevně spojeno. Pracovní výkon byl v tomto případě rovněž závislý na atmosferickém tlaku.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nákres Newcomenova parního stroje

1643 - 1644

Evangelista Torricelli objevil důsledky atmosferického tlaku.

Jeden z Guerickeových pokusů

Po roce 1650

Německý přírodovědec a starosta Magdeburgu Otto von Guericke navrhl vakuové čerpadlo. Rovněž provedl závažné experimenty s atmosferickým tlakem, aby dokázal metodami, které může vnímat též veřejnost, jeho obrovskou sílu. V těchto experimentech s atmosferickým tlakem pokračovali Blaise Pascal a Robert Boyle.

Po roce 1673

Holandský fyzik Christiaan Huygens s Francouzem Denisem Papinem prováděli experimenty s primitivním výbušným pístovým strojem. Do své horní pozice je píst vynesen výbuchem střelného prachu a zpět atmosferickým tlakem.

1690

Denis Papin staví model atmosferického parního stroje.

1698

Angličan Thomas Savery získává anglický patent pro parní čerpadlo navržené k odvodňování dolů.

1706

Denis Papin postavil v Hessenu svůj atmosferický parní stroj. Krátce po svém spuštění měl poruchu, kterou se nepodařilo odstranit.

1707

Petr I. Veliký přikazuje umístit v Letní zahradě v Petrohradě Saveryho atmosferické parní čerpadlo k pohánění fontán.

1712

Anglický kovář, výrobce nástrojů a obchodník se železem Thomas Newcomen navrhl první použitelný atmosferický parní stroj.

1722 - 1724

Ang. mechanik Issak Potter postavil v Nové Bani na Slovensku Newcomenův atmosferický parní stroj. Během několika generací, co následovaly, bylo na Slovensku postaveno několik dalších atmosferických parních strojů.

1736

Jonathan Hull (Hulls) získává první patent na kolesovou loď poháněnou Newcomenovým atmosferickým parním strojem.

1758

Josef Karol Hell postavil na Slovensku atmosferický parní stroj Newcomenova typu o výkonu 12.3 HP (9.172 kW).

1764 - 1766

Ruský mechanik Ivan Vasiljevič Polzunov postavil dvouválcový atmosferický parní stroj.

1765

Angličan John Smeaton se pokusil vyrobit vrták pro válce atmosferických parních strojů.

1769 - 1772

Francouzský vojenský inženýr Nicolas Cugnot navrhl první použitelné vozy na parní pohon. Šlo o vozy poháněné dvouválcovým atmosferickým parním strojem.

1772

Angličan John Smeaton vylepšil na základě vědeckých výpočtů atmosferický parní stroj.

Tím byl jeho přístup srovnatelný s přístupem Jamese Watta. Ten dlouho činil opatření, jak předejít výbuchu parního stroje. Usiloval o bezpečnost v době, kdy se spoléhalo především na zkušenost. V roce 1799 však Wattův kolega William Murdock vynalezl klouzavé kuličkové ložisko pro parní stroje a takto započal dlouhou řadu jedinečných převodových systémů, které dovedly k dokonalosti parní stroje 19. století.


1774 - 1775

Angličan John Wilkinson postavil podstatně vylepšený vrták pro dělové hlavně. Mohl být rovněž použit pro vrtání válců parních strojů a zajišťovat tak přesnost těchto válců.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha : Nár. tech. muzeum, 1979. (anglicky)