Ateismus v Česku

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Ateismus je v Česku v porovnání s ostatními zeměmi Evropy velmi vysoce zastoupen.^[zdroj?] Příčiny současného stavu, kdy Česko bývá označováno často jako misijní země ^[zdroj?], jsou mnohé, je to ať již dědictví z časů komunistického režimu, tak odpor k Římskokatolické církvi po vzniku první republiky, za které byla církev do jisté míry považována za symbol starého mocnářství.

Vývoj a současný stav

Národní obrození

Antiklerikalismus a ateismus byl v českých zemích silný od počátků národního obrození. Proklamovanými ateisty byly známé osobnosti jako Karel Havlíček Borovský nebo Karel Hynek Mácha^[zdroj?]. Národní obrození se z významné části profilovalo silně antiklerikálně, navazovalo na idealizovanou tradici husitství. Toto hnutí vyvrcholilo v roce 1918 Masarykovým heslem Pryč od Říma. Heslo pryč od Říma vzniklo původně v roce 1897 a zahájilo masové přestupy Němců i Čechů k evangelickým církvím. Jeho masarykovská verze z počátků první republiky vedla ke vzniku Československé církve husitské, zformované převážně z katolických kněží, kteří svou mateřskou církev na toto volání opustili.

Avantgarda a moderna

Významná část české meziválečné kulturní obce sympatizovala s politickou levicí, a třebaže velká část obyvatelstva se stále hlásila ke katolické církvi (cca. 73%) a jen 5,8% bylo ateistů, kulturní vliv církve i křesťanství ve společnosti prudce upadal.

Poválečný zlom

Po komunistickém puči v únoru 1948 začalo masivní pronásledování církví, které se v polovině padesátých let proměnilo v systematickou, obtížnou šikanu. Církve byly podřízeny státnímu dozoru, přinuceny smluvně se zavázat ke spolupráci na budování "socialistického" zřízení. Část římsko-katolických kněží se stala členy kolaborující organizace Pacem in Terris, kde se zavázali, "aby v souladu s programem Národní fronty spolupracovali při upevňování hodnot socialistického společenského řádu." Většina kněží ovšem do sdružení vstoupila z donucení a byla naprosto pasivní, aktivní činnost vyvíjela jen malá skupinka v čele s exkomunikovaným knězem Josefem Plojharem. Komunistické Československo se Zákonem č. 218/1949 Sb. zavázalo vyplácet duchovním mzdy, proplácet náklady atd. Kněží ale museli např. náboženství vyučovat bezplatně. Stát rovněž převzal patronát nad údržbou kostelů a dalších podobných zařízení, včetně škol pro duchovní.

Ačkoliv vládnoucí ideologie marxismu-leninismu byla otevřeně protináboženská, nemůže toto být příčinou českého národního odklonu od náboženství vůbec. V jiných komunistických zemích, jako je Polsko, nebo federální republika tehdejšího soustátí, Slovensko, totiž zůstala míra religiozity velmi vysoká.

Výsledky průzkumů

Po krátkém výkyvu po sametové revoluci v roce 1989, kdy se k nějakému náboženskému vyznání přihlásilo podle sčítání lidu z roku 1991 43.9% lidí, došlo ke stejně rychlému poklesu. V roce 2011 už se jako věřící deklarovalo pouhých 20.6% lidí, pouze 13.9% se hlásilo k nějaké oficiálně uznané církvi. Počet členů těchto velkých standardních církví má klesající tendenci. Podobný demografický vývoj, spojený se stárnutím obyvatelstva, globalizací a konzumním způsobem života, lze pozorovat ve většině vyspělých zemích světa. Rozvojové země zaznamenávají naopak pravidelný růst. Některým menším náboženstvím v České republice, jako je Církev bratrská, Apoštolská církev, Pravoslavná církev, Jediismus, ovšem počty členů rostou. U standardních církví je to spíše otázka generační obměny věřících, nežli ateismus obecně.

Česko je jednou z mála zemí, kde počet obyvatel bez vyznání převyšuje počet věřících. Česká republika patří mezi státy s největším procentem lidí, hlásících se k ateismu/agnosticismu, i když hodně záleží na definici a položené otázce v dotazníku.

Při průzkumu Evropské komise Eurobarometr na počátku roku 2005 odpovědělo 19 % obyvatel Česka, že věří v Boha, 50 % odpovědělo, že věří, že existuje nějaký duch nebo životní síla, a 30 % odpovědělo, že nevěří ani v jedno z toho. Průzkumu se zúčastnilo 1037 lidí. Zpráva se důsledně vyhýbá označení některé skupiny jako ateisty.

Podle výsledků sčítání z roku 2001 podle pohlaví je mužů bez vyznání o 7 % více než žen. Při pohledu podle věku je nejvíce obyvatel bez vyznání (74 %) mezi lidmi mladými 0-30 let, naopak nejméně (28 %) mezi lidmi od 60 let. Při rozdělení podle vzdělání jsou mezi obyvateli bez vyznání nejvíc zastoupeni lidé s vyšším vzděláním. Je možné říci, že čím vyšší vzdělání, tím více je lidí bez náboženského vyznání. Přesná čísla nejsou k dispozici, následující tabulka ukazuje pouze počet (nábožensky) věřících.

Vzdělání	Procent z celkového počtu věřících
vysokoškolské	7,3%
středoškolské úplné	23,8%
středoškolské bez maturity	38,5%
základní	29,3%

Podle sčítání lidu v roce 2011 se v Česku 34,2 % obyvatel k žádné víře nehlásí, 13,9 % obyvatel se hlásí k nějaké konkrétní církvi, 6,7 % se hlásí k víře bez konkrétní církve, 0,01 % se výslovně hlásí k ateismu, ale plných 45,2 % lidí údaj nevyplnilo, což snižuje význam údajů.

Vyznání v Česku z geografického hlediska

Podíl lidí bez vyznání roste s velikostí sídla od 46 % v obcích do 199 obyvatel až po 65 % ve městech nad 100 000 obyvatel.

Z regionálního hlediska je možno rozčlenit Česko na tři velké oblasti:

• Jižní a střední Morava. Oblasti, jež se podobají náboženskou strukturou sousedním státům Slovensku a Rakousku – lidé bez vyznání tvoří velkou část obyvatelstva, ale římskokatolická církev si uchovává autoritu a má vliv na nemalou část obyvatelstva, zřetelný podíl aktivních věřících, v jediném okrese (Uherské Hradiště) je však vyšší podíl osob, které se při sčítání lidu 2001 samy považovaly za katolíky, než osob, které se považovaly za osoby bez vyznání.

• Podkrušnohoří. V pásu, který se táhne od Liberce podél hranic s Německem až k Chebu, jsou církevní struktury nesmírně slabé a církev má velmi nízký vliv na obyvatelstvo, jež se skládá v převážné míře z lidí bez vyznání. Věřící (převážně katoličtí) jsou nepočetní, je mezi nimi mnoho osob z národnostních menšin (romské, slovenské). Mnoho církevních budov zde zůstává i po roce 1989 ve špatném stavu (tj. chátrají), protože zájem o jejich obnovu je malý.

• Zbytek Čech, severní Morava a Slezsko. I zde výrazně převažují lidé bez vyznání, ale existují rozeznatelné komunity věřících.

Související články

• Islám v Česku
• Římskokatolická církev v Česku
• Pronásledování katolické církve v Československu