Asýrie
2. tisíciletí př. n. l.
Asýrie je označení pro území severní Mezopotámie v dnešním Iráku (horní tok řeky Tigris), v širším smyslu pak pojmenování významného starověkého státního útvaru, jenž zvláště od 9. do 7. století př. n. l. hrál dominantní roli na Předním východě. Název Asýrie je odvozen od jména města Aššúru, jehož počátky spadají do doby kolem roku 2500 př. n. l.
Nejstarší doba
O prvotním osídlení Asýrie toho moc nevíme. Podle Bible byl Aššúr založen Šémovým synem Aššúrem. V 3. tisíciletí př. n. l. bylo území Asýrie obsazeno postupně Sumery, Sargonem Akkadským a v 16. a 15. století př. n. l. Babylonií.
První zmínky o asyrských vládcích se objevují kolem roku 2000 př. n. l. Asýrie se tehdy skládala z mnoha městských států a malých semitských království. Asyřané se brzy dostali do kontaktu s městy v Malé Asii a v Kappadokii si dokonce založili několik obchodních kolonií. Tyto osady, označované jako karum (přístav), byly sice oficiálně součástmi anatolských měst, ale de facto byly závislé pouze na Asýrii. Hlavními obchodními artikly dováženými do Asýrie byly kovy (pravděpodobně olovo a cín), textilní látky byly naopak vyváženy do Anatolie.
V 19. století př. n. l. se vlády v Aššúru zmocnil Šamší-Adad I. (1813–1781 př. n. l.), který také dobyl při Eufratu ležící království Mari a na tamní trůn dosadil jednoho ze svých synů. Dalšího ze synů učinil vládcem města Ekkalatum. Tímto sjednotil Šamší-Adad celou severní Mezopotámii. Za vlády jeho nástupců bylo ztraceno město Mari a jeho nový vládce se spojil s babylonským králem Chammurapim, který nakonec Asýrií dobyl a přeměnil ji ve vazalský stát Babylonu. Později se Asýrie stala závislou na nově vzniklé říši Mitanni na horním toku Eufratu a Tigridu.
Středoasyrské období
Z mitannské nadvlády vymanil Asýrii až Eríba-Adad I. (1392–1366 př. n. l.), přesto však trvalo jistou dobu, než se Asýrie etablovala jako regionální mocnost v oblasti. Za Aššur-uballita I. se podařilo získat přechodně kontrolu nad Babylonií, kam asyrský král dosadil na trůn svého chráněnce Kurigalza II. (obsazen byl i Babylon). Vrcholem této fáze asyrských dějin však byla až vláda Tukultí Ninurty I. (1244–1208 př. n. l.), který porazil jak Babyloňany, tak Chetity, a zejména pak vláda Tiglatpilesara I. (1114–1076 př. n. l.), jednoho z nejschopnějších starověkých vládců.
Za Tiglatpilesara I. se Asýrie stala velmocí, jejíž vliv sahal daleko za hranice Mezopotámie. Král bojoval především v jižní Arménii, vedl časté výpravy proti Aramejcům, kteří v té době začali pronikat do nížin Eufratu a Tigridu, a po smrti babylonského krále Nabukadnezara I. dočasně ovládl některá významná babylonská města. Za jeho vlády vyrostly v Aššúru četné chrámy zasvěcené asyrským bohům, čímž si chtěl Tiglatpilesar naklonit kněžstvo, a postaven byl i luxusní královský palác. Je možné, že se Asyřanům podařilo uchytit na pobřeží Středozemního moře, neboť král ve svých nápisech tvrdí, že při plavbě ve člunu ulovil „mořského býka“ (pravděpodobně delfína).
Tiglatpilesarovi nástupci však nebyli ve své politice tak úspěšní a území asyrského státu se zejména v důsledku aramejských útoků opět zredukovalo na centrální oblast okolo Aššúru.
Novoasyrské období
- Hlavní článek: Novoasyrská říše
V 9. století př. n. l. Asyřané, řadu let omezení jen na území centrální Asýrie, dobyli, obsadili a postupně asyrizovali aramejské státy na Eufratu a v severní Mezopotámii. Poté v 9. a 8. století př. n. l. dobyli též Sýrii, Palestinu a země na severozápadě, severu a východě, čímž vznikla první velká říše v dějinách Předního východu. Největšího rozsahu dosáhla roku 671 př. n. l., když ovládla i Egypt. Specifický byl vztah k podmaněné Babylonii, jejíž kultury a vzdělanosti si Asyřané vážili jakožto základu kultury vlastní. Významná babylonská města (Babylón, Borsippa, Sippar) si proto mohla ponechat své dosavadní výsady, někteří asyrští králové se nechali v Babyloně formálně korunovat na babylonské krále a podobně. Babyloňané svého postavení využívali a často se proti asyrské nadvládě bouřili. Jejich spojencem byl stát Elam.
Dobytá území se různými způsoby snažila od novoasyrské říše odtrhnout. Zajatce a bouřící se obyvatelstvo měli Asyřané ve zvyku přesídlovat (i po statisících) – usídlovali je ve skupinách po celé říši. Vzniklo tak multietnické osídlení a jako dorozumívací řeč se prosadila aramejština (to zůstalo zachováno i později, po vzniku perské říše). Do 10. století př. n. l. se dobyté země ještě ponechávaly v rukou domácích dynastií, avšak od 9. století př. n. l. začali králové zřizovat asyrské provincie v čele s asyrskými mistodržiteli. Po roce 800 př. n. l. se jednotliví místodržitelé stali téměř nezávislými vládci, kteří často ohrožovali asyrskou centrální vládu, a teprve Tiglatpilesarovi III. (744–727 př. n. l.) se reformou správy podařilo moc guvernérů omezit (hlavně jejich častým střídáním). Nejdůležitějšími městy novoasyrské říše byly Aššúr, Kalchu a Ninive.
Po smrti významného panovníka Aššurbanipala (668–627 př. n. l.) začala země, vyčerpaná ustavičnými válkami, upadat. Roku 626 př. n. l. se odtrhla Babylonie (vznik tzv. Novobabylonské říše) a v letech 614–609 př. n. l. spojená vojska Médů a Babyloňanů Asýrii dobyla. Novoasyrská říše zanikla a její teritorium si rozdělili vítězové.
Pozdní doba
Asýrie již nikdy znovu nezískala samostatnost, třebaže ještě dlouhou dobu tvořila specifickou územní jednotku s vlastními správci. Babyloňany a Médy zde vystřídali v polovině 6. století př. n. l. Peršané, kteří na severu Mezopotámie zřídili satrapii Athurá podřízenou velikému satrapovi babylonskému. Alexandr Veliký a Seleukovci pak v podstatě převzali perskou správní strukturu, jen nově obsadili funkce. V následujících stoletích docházelo k postupnému vytrácení historického povědomí a tradic země, k němuž paradoxně přispělo i přenesení hlavního města nově vzniklé říše Parthů kolem poloviny 2. století př. n. l. na střední tok Tigridu. Parthové byli ovlivněni tradicemi íránskými a zčásti i řeckými, takže svébytná kultura oblasti postupně mizela. Definitivní tečku za asyrskými dějinami potom učinila arabská expanze v 7. století n. l.
Související články
Literatura
- Encyklopedie starověkého Předního východu, Praha 1999
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Asýria na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Asýrie na Wikimedia Commons