Artúr Szalatnai-Slatinský
| Artúr Szalatnai-Slatinský | |
|---|---|
| Rodné jméno | Artúr Schlesinger |
| Narození | 11. února 1891 nebo 9. října 1891 Slatina nad Bebravou |
| Úmrtí | 2. listopadu 1961 (ve věku 70 let) nebo 10. listopadu 1961 (ve věku 70 let) Bratislava |
| Místo pohřbení | Bratislava |
| Alma mater | Technická a hospodářská univerzita v Budapešti (do 1919) |
| Povolání | architekt, urbanista a malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Artúr Szalatnai-Slatinský (vlastním jménem Schlesinger; 11. února 1891 Slatina nad Bebravou[1] – 10. listopadu 1962 Bratislava) byl slovenský architekt. Schlesinger patří mezi významné avantgardní slovenské meziválečné architekty, jejichž realizace našly ohlas nejen na Slovensku, ale i v mnoha světových odborných časopisech.
Život[editovat | editovat zdroj]
Artúr Schlesinger se narodil 11. února 1891 v Slatině nad Bebravou v rodině rolníka Mórice Schlesingera a Berty, rod. Kellerman, měl dvě sestry. Základní školu absolvoval ve Slatině nad Bebravou a v roce 1909 maturoval na reálném gymnáziu v Žilině. Architekturu studoval na Vysoké technické škole v Budapešti a poprvé si změnil jméno na Schlesinger-Szalatnai podle místa narození.
Během 1. světové války bojoval na italské a francouzské frontě, kde měl možnost poznat tamní architekturu. V roce 1920 se usadil v Bratislavě a v němčině vydal knihu Architektonické formy bratislavských cintorínov. V roce 1923 byla podle jeho návrhu realizována ortodoxní synagoga v Bratislavě. Ve 20. letech 20. století byla jeho tvorba ovlivněna nejprve kubismem, poté se objevuje „cihlové“ období. V roce 1927 vydal knihu o své architektonické tvorbě. Ve 30. letech se specializoval na lázeňské stavby a venkovské domy lékařů. V roce 1945 se vyhl deportaci a na konci války se skrýval před nacisty v Bratislavě. Po válce vstoupil do komunistické strany.
V letech 1948 až 1951 navrhl se sochařem Jozefem Pospíšilem Památník SNP na Jankově vršku. V letech 1951–1957 navrhl renovaci kaštela v Diviakách. V 50. letech pracoval na územních plánech mnoha slovenských měst. Zemřel 10. listopadu 1961 v Bratislavě, kde je i pochován.
Soutěže[editovat | editovat zdroj]
Zúčastnil se mnoha soutěží, v nichž první ceny dostal za kino v Trenčianských Teplicích, za regulační plán Nových Zámků a Prešova, za okresní úřad ve Stupavě, veřejné lázně na Baštově ulici v Bratislavě a za synagogu v Bratislavě.
Realizované práce[editovat | editovat zdroj]
- Piešťany: sanatoria Rozner, International, Vila Astoria a Hotel Pavla
- Trenčianske Teplice: termální koupaliště Sina, Hudební pavilon, Léčebný dům Esplanade
- Bánovce nad Bebravou: pošta, dům lékaře Dr. Ondreičky
- Martin, Šaľa, Komárno: domy lékařů
- Topoľčany: finanční úřad
- Bratislava: Ortodoxní synagoga, sanatorium Caritas, bytový dům K. Kempného, penzion Grunhut (později Perugia), nárožní obytný dům V. Kohna, Frosygův dům, rodinný dům na svahu
- Uhrovec: Památník SNP na Jankově vršku
- Diviaky: rekonstrukce renesančního kaštela
- Trnava: synagoga a památník obětem holokaustu
- Piešťany, Skalica, Krompachy, Prievidza, Poprad, Zvolen: regulační plány měst
Publicistická činnost[editovat | editovat zdroj]
- 1920 – Architektonické formy bratislavských cintorínov
- O jeho tvorbě byla vydána monografie Ing. arch Artúr Szalatnai 1920 – 1926
Chronologický přehled tvorby[editovat | editovat zdroj]
- 1922 – 26, Ortodoxní synagoga v Bratislavě, Heydukova 11, Bratislava
- 1923, Dům L. Ringwalda, Palackého 35, Trenčín
- 1924 – 25, Sanatórium Caritas, Zochova 10,12 Bratislava
- 1925, Bytový dům K. Kempného, Radlinského 4, Bratislava
- 1925 – 26, Penzió Grunhut (později Perugia), Zelná 5, Bratislava
- 1925 – 27, Vila Astoria, Sad Andreja Kmeťa 24, Piešťany
- 1926 – 27, Nárožní obytný dům V. Kohna, Mickiewiczova ulice 4, Bratislava 1
- 1928 – 29, Hotel Pavla, Sad Andreja Kmeťa 76, Piešťany
- 1929 – 31, Bazén Sina, Sinaova 1, Trenčianske Teplice
- 1931, Hudobný pavilón, terasa před lázeňským domem, Trenčianske Teplice
- 1931, Dům lékaře E. Kohna, P. Mudroňa 27, Martin
- 1933 – 34, Léčebný dům Esplanade, T. G. Masaryka 33, Trenčianske Teplice
- 1933 – 34, Rodinný dům na svahu, Bartoňova 7, Bratislava
- 1934 – 36, Frosygův dům, Františkánske námestie 3, Bratisalva
- 1935, Rodinný dům, Pohraničná 17, Komárno
- 1935 – 36, Dům lékaře Dr. Ondreičky, Jesenského 9, Bánovce nad Bebravou
- 1930 – 37, Dům manželů lékářů, Jokaiho 29, Komárno
- 1947, Synagoga a památník obětem holokaustu, Hojenárska 2, Trnava
- 1948 – 51, Památník Slovenského národného povstání, Jankov vŕšok, Uhrovec
- 1954 – 55, Centrum volného času, Mladoboleslavská 3, Pezinok
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Artúr Szalatnai-Slatinský na slovenské Wikipedii.
- ↑ Záznam o narození v matrice židovské náboženské obce v Bánovcích nad Bebravou; záznam č. 5
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Architektúra Slovenska v 20. stor. – Matúš Dulla a Henrieta Moravčíková, vyd. Slovart, 2002
- Sprievodca po architektúre Bratislavy 1918 – 1950, vyd. Meritum, 1996
- Majstri architektúry – Dulla, Stachová, Noravčíková, Pohaničová, Vodrážka, Krivošová, Lukáčová, vyd. Perfekt, 2005
- Architektúra na Slovensku, stručné dejiny – Henrieta Moravčíková, vyd. Slovart, 2005
- Slovenská architektúra a česká avantgarda 1918 – 1939 – Ladislav Foltyn, vyd. Spolku architektov Slovenska, 1993
- Časopis Projekt 9/291-85, Štefan Šlachta
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Artúr Szalatnai-Slatinský na Wikimedia Commons - Zapomenutý architekt Artúr Szalatnai-Slatinský[nedostupný zdroj]
