Artificial Intelligence (album, John Cale)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Artificial Intelligence
InterpretJohn Cale
Druh albastudiové album
Vydáno6. září 1985
Nahráno1985
Žánrart rock
Délka42:07
Jazykangličtina
VydavatelstvíBeggars Banquet Records
ProducentJohn Cale
Profesionální kritika
John Cale chronologicky
John Cale Comes Alive
(1984)
Artificial Intelligence
(1985)
Even Cowgirls Get the Blues
(1987)
Singly z alba Artificial Intelligence
  1. „Dying on the Vine“ / „Everytime the Dogs Bark“
    Vydáno: 1985
  2. „Satellite Walk“ (remix) / „Dying on the Vine“ / „Crash Course in Harmonics“
    Vydáno: 1985
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Artificial Intelligence je desáté sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea. Vydáno bylo v září roku 1985 společností Beggars Banquet Records. Jeho nahrávání probíhalo nedlouho po dokončení Caleovy producentské práce na albu Camera Obscura zpěvačky Nico. Deska Artificial Intelligence vznikala ve stejném studiu a se stejnými hudebníky, a rovněž ji publikovalo stejné vydavatelství. Album je silně klávesově orientované, Cale zde využíval tehdy moderní elektronické technologie. Obsahuje celkem devět písní, na jejichž textech spolupracoval s novinářem Larrym Slomanem.

Před vydáním[editovat | editovat zdroj]

V březnu a dubnu 1985 pracoval Cale v londýnském studiu Strongroom coby producent alba Camera Obscura zpěvačky Nico.[3] Po jeho dokončení se na několik týdnů vrátil zpět do New Yorku, kde v té době žil, aby mohl ve spolupráci s novinářem Larrym Slomanem napsal několik písní.[4][p 1] Dvojice využívala cut-up techniku psaní, kterou popularizoval William Seward Burroughs.[3] Navzory tomu, že na textem s Calem spolupracoval jiný autor, bylo Artificial Intelligence Caleovým vůbec nejautobiografičtějším dílem.[3]

Po dokončení textů odjel Cale zpět do Londýna, kde začal pracovat na zhudebnění napsaných textů.[3] Usadil se v jižní části města, ve čtvrti Balham, v domě Grahama Dowdalla, jehož potkal při nahrávání alba Camera Obscura (byl členem zpěvaččiny doprovodné skupiny).[6] Zde, ještě spolu se svým kytaristou Davidem Youngem a zpěvaččiným klávesistou Jamesem Youngem, připravili demonahrávky písní.[6]

Zanedlouho se vrátili do studia Strongroom, kde nahráli finální verze písní.[6] Cale výrazně používal moderní elektronické technologie MIDI a experimentoval se syntezátory, které byly nyní schopné hrát různé zvuky ve stejném čase.[6] Nahrávání se účastnili Dowdall i James Young, zatímco David Young se věnoval převážně práci zvukového inženýra, takže ve finální verzi není příliš prostoru věnováno kytaře.[6] Ihned po dokončení nahrávání alba odjel Cale zpět do New Yorku, kde se dne 14. července 1985 narodila jeho jediná dcera Eden.[6]

Producentem alba byl Cale, asistujícím producentem pak David Young.

Vydání[editovat | editovat zdroj]

Původně se mělo jmenovat Black Rose, avšak na poslední chvíli byl název změněn.[6] Původně album vyšlo na LP desce v roce 1985 u vydavatelství Beggars Banquet Records, na CD vyšlo až v roce 1993 v Japonsku u vydavatelství Tokuma Japan Communications.[7] O tři roky později pak vyšlo ve Spojeném království u Beggars Banquet opět na CD.[8] Jde o Caleovo poslední „popové“ album až do roku 1996, kdy vydal desku Walking on Locusts.[9][p 2]

K albu vyšly dva singly. První obsahoval skladby „Dying on the Vine“ a „Everytime the Dogs Bark“ a druhý remix písně „Satellite Walk“ od Carla Beattyho, vedle něj ještě skladbu „Dying on the Vine“ a nikde jinde nevydanou instrumentální „Crash Course in Harmonics“.[10] Skladba „Dying on the Vine“ později vyšla na kompilacích Seducing Down the Door: A Collection 1970–1990 (1994) a Close Watch: An Introduction to John Cale (1999) a na koncertním albu Fragments of a Rainy Season (1992). Na Seducing Down the Door vyšla rovněž „Everytime the Dogs Bark“.

Skladby[editovat | editovat zdroj]

Album otevírá skladba „Everytime the Dogs Bark“, na níž je z celého alba nejvíce patrná cut-up technika psaní textu.[3] Následuje píseň „Dying on the Vine“. Historie jejího textu sahá až do roku 1976, kdy byl Sloman v HollywooduTomem Waitsem a Chuckem E. Weissem.[11] Původně se ve Slomanově textu vyskytoval verš Living out in Hollywood, který však Cale následně změnil na Living like a Hollywood.[12]

Název skladby „Chinese Takeaway (Hong Kong 1997)“ byl na některých vydáních alba uveden chybně s rokem „1977“. Jde o improvizovanou píseň, v níž jsou slyšet úryvky skladeb Johanna Sebastiana Bacha a Ennia Morriconeho, stejně jako znělky rozhlasového pořadu The Archers.[13]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Magazín Trouser Press uvedl, že jde o „Náladové a obsažné, ale energické a občas stimulující album; Artificial Intelligence je obstojný, i když nenápadný dodatek ke Caleovu obsáhlému katalogu.“[14] Jack Barron v recenzi otištěné časopisem Sounds uvedl, že některé písně z desky jsou dobré, ale album zároveň obsahuje „několik nejhorších písní, jaké kdy [Cale] napsal.“[2]

Seznam skladeb[editovat | editovat zdroj]

Pořadí NázevAutor Délka
1. Everytime the Dogs Bark  Cale, Larry Sloman, David Young 4:17
2. Dying on the Vine  Cale, Sloman 5:18
3. The Sleeper  Cale, Sloman 5:53
4. Vigilante Lover  Cale, Sloman, Young 4:27
5. Chinese Takeaway (Hong Kong 1997)  medley 3:44
6. Song of the Valley  Cale, Sloman 5:06
7. Fadeaway Tomorrow  Cale, Sloman 3:25
8. Black Rose  Cale, Sloman 4:58
9. Satellite Walk  Cale, Sloman 4:58
Celková délka:
42:07

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

John Cale (2011)
Hudebníci
Technická podpora
  • John Cale – producent
  • David Young – spoluproducent
  • Dennis P. Nechvatal – design obalu
  • Karin Preus (Abraxas Studio) – grafický design

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ze spolupráce se Slomanem vzešla rovněž nikdy nevydaná píseň „Living in Moonlight“, kterou Cale hrál při svých koncertech v roce 1987.[5]
  2. Mezitím vydal tři alba ve spolupráci s jinými hudebníky, stejně jako orchestrální desku Words for the Dying.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MASON, Stewart. Artificial Intelligence [online]. Allmusic [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b BARRON, Jack. John Cale 'Artificial Intelligence'. Sounds. 14. srpen 1985. (anglicky) 
  3. a b c d e Mitchell, s. 164.
  4. Cale & Bockris, s. 207.
  5. WERKSMAN, Hans. Question Time [online]. Fear Is a Man's Best Friend (Open House), 1994 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g Mitchell, s. 165.
  7. John Cale – Artificial Intelligence (3206693) [online]. Discogs [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. John Cale – Artificial Intelligence (470967) [online]. Discogs [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Mitchell, s. 196.
  10. WERKSMAN, Hans. Artificial Intelligence [online]. Fear is a man's best friend [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BRACY, Timothy. Speaking With Behind-the-Scenes National Treasure Larry "Ratso" Sloman [online]. Men's Journal [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SAFRON, David. The Secret Life of Larry Sloman [online]. Joni Mitchell, 2014-02-18 [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. HOGAN, Peter. The Rough Guide to the Velvet Underground. 1. vyd. London: Rough Guides, 2007. 300 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84353-588-1. S. 184. (anglicky) 
  14. GRANT, Steven; SHERIDAN, David; ROBBINS, Ira. John Cale [online]. Trouser Press [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. (anglicky)