Ars rediviva
| Ars rediviva | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Původ | Praha,  Česko |
| Žánry | barokní hudba, předklasická hudba, klasická hudba, hudba 20. století |
| Aktivní roky | od 1951 |
| Vydavatelé | Supraphon, Panton, Nippon, Columbia, Deutsche Grammophon, Vanguard Records, Ariola, CBS Masterworks, Orfeo, Sony Classical |
| Současní členové | |
| Milan Munclinger | |
| Dřívější členové | |
| zakládající členové: Milan Munclinger (1951–1986) Viktorie Švihlíková (1951–1965) František Sláma (1954–1997) Stanislav Duchoň (1954–1970) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ars rediviva byl český komorní soubor, který se jako jeden z prvních v poválečné Evropě soustavně věnoval zejména barokní hudbě a otázkám její historicky poučené interpretace.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Soubor byl založen v roce 1951 flétnistou Milanem Munclingerem a jeho ženou, klavíristkou a cembalistkou Viktorií Švihlíkovou. Z podnětu Václava Talicha tak Ars rediviva navázala na komorní koncerty, které po zániku Českého komorního orchestru ještě Talich nastudoval s některými jeho instrumentalisty (podrobněji viz Milan Munclinger, František Sláma). V letech 1951–56 byl Václav Talich uměleckým poradcem souboru. Na jednotlivých koncertech spolupracovali s Milanem Munclingerem a Viktorií Švihlíkovou nejprve např. houslista Alexandr Plocek, violoncellista Josef Šimandl, hobojista František Hanták, flétnista Géza Novák.
Bachovský abonentní cyklus Ars rediviva[editovat | editovat zdroj]
V roce 1954 zahájila Ars rediviva ve Valdštejnském paláci svůj samostatný abonentní cyklus, věnovaný hudbě baroka a klasicismu. V té době se také stabilizovalo základní složení souboru, odpovídající triové sonátě: dva melodické hlasy (Milan Munclinger – flétna, Stanislav Duchoň – hoboj) a continuo (Viktorie Švihlíková – cembalo, František Sláma – violoncello). Z této čtveřice nejdéle spolupracovali Milan Munclinger (vedl soubor v letech 1951–1986) a František Sláma (členem 1954–1997, zajišťoval organizaci a dramaturgii po smrti Milana Munclingera). Obsazení ostatních partů se postupně měnilo. Od 60. let působil v Ars rediviva jako cembalista Josef Hála, od počátku 80. let Giedré Lukšaité-Mrázková. V melodických hlasech to byli zejména houslisté Václav Snítil (60. léta) a Antonín Novák (70. a 80. léta).
Komorní orchestr Ars rediviva a jeho sólisté[editovat | editovat zdroj]
V intencích Munclingerovy dramaturgie pražského cyklu se obsazení zároveň pravidelně rozšiřovalo až po komorní orchestr, složený především z instrumentalistů České filharmonie. V tomto rozšířeném ansámblu vystupovali v komorních a koncertantních partech např. flétnisté František Čech, Jiří Válek, Josef Jelínek, hobojisté Jiří Mihule, František Kimel, Pavel Verner, fagotisté Karel Bidlo a František Herman, hornisté Miroslav Štefek a Zdeněk Tylšar, houslisté Ladislav Jásek a Josef Vlach, violisté Jaroslav Motlík a Karel Špelina, kontrabasista a violonista František Pošta, ve vokálních partech Vlasta Linhartová, Marta Krásová, Ladislav Mráz, Věra Soukupová, Karel Berman, Libuše Márová, Jana Jonášová, Brigita Šulcová, V. Walterová a mnozí další, jejichž jména a frekvenci spolupráce podrobněji zachycuje diskografie [1].
Ars rediviva spolupracovala také s řadou významných zahraničních interpretů (např. flétnisté Jean-Pierre Rampal a András Adorján, trumpetista Maurice André, mezzosopranistka Nedda Casei, barytonista Otto Peter, tenorista Theo Altmeyer).
Repertoár[editovat | editovat zdroj]
Souboru připsali své skladby mnozí soudobí autoři, např. Jan Tausinger, Otmar Mácha, Ivan Jirko a především Ilja Hurník (Koncert pro flétnu a komorní orchestr, Sonata da camera aj.).
Těžištěm repertoáru byla ale zejména oblast předklasické hudby. V svém cyklu v Dvořákově síni Rudolfina (vždy šest sobotních večerů a nedělních repríz) uvedla Ars rediviva za čtyři desítky let několik set skladeb, od Zelenkových Lamentací, Bachových Braniborských koncertů, Hudební obětiny a Umění fugy až po početnou řadu premiér z archivních pramenů. Jsou zachyceny na nahrávkách pro Supraphon, Panton, Columbii, Ariolu, CBS, Orfeo, Nippon, DGG, Sony a také v rozhlasových, televizních a filmových snímcích. Nahrávky Ars rediviva byly mnohokrát vyznamenány u nás i v zahraničí (mj. Grand Prix du Disque).
Činnost souboru měla v Československu zásadní význam při znovuobjevování barokní hudby cestou historicky poučené a zároveň umělecky přesvědčivé interpretace.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jana Vašatová: Filharmonikové v souboru Ars rediviva, Rudolfinum Revue, I/1, str. 33–34, Česká filharmonie, Praha 2001–2002
- František Sláma: Z Herálce do Šangrilá a zase nazpátek. Orego, Říčany 2001, ISBN 80-86117-61-8
- Nicolas Slonimsky: Baker’s Biographical Dictionary of 20th Century Classical Musicians, Schirmer Books, 1997, ISBN 0028712714
- Alain Pâris: Dictionnaire des interprètes et de l'interprétation musicale au XX siècle, Laffont, Paříž 1995, ISBN 2-221-08064-5
- Jaroslav Šeda: Ars rediviva jubilující, Koncertní život, 4/5, str. 12–16, Symfonický orchester hl.m.Prahy FOK, Praha 1992
- Karel Mlejnek: Hudba barokních mistrů – Ars rediviva, Česká filharmonie/Český spolek pro komorní hudbu, Praha 1992
- Marc Vignal: Larousse de la musique I, Larousse, Paris 1982, ISBN 2-03-511303-2
- Tomislav Volek: Ars rediviva a Pražští madrigalisté, Hudební rozhledy, 31, str. 21 a 124, Svaz českých skladatelů, Praha 1978
- Gordana Lazarevich: Reviews of Records, Musical Quarterly 3, str. 446, Oxford 1977
- Gerhard Schuhmacher: G.P.Telemann – Ars Rediviva, Musica, 3, Schallplatten-Rezensionen, str. 293, Kassel 1974
- Judy Smith: Recordings-quarterly check list 9, Early Music, 3 (1974), str. 205–210, Oxford 1974
- Jaromír Kříž: Naši umělci a barokní interpretace, Hudební rozhledy, 7, str. 207–208, Svaz českých skladatelů, Praha 1966
- Československý hudební slovník osob a institucí, I, SHV, Praha 1963
- Jan Kozák: Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory, str. 426–429, 454, 456, 469, SHV, Praha 1964
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Diskografie Ars rediviva. www.frantisekslama.com [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-21.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Ars rediviva Archivováno 19. 8. 2008 na Wayback Machine. – stránky Františka Slámy
- Nahrávky Ars rediviva pro Český rozhlas
- Radiožurnál: Ivan Medek o Milanu Munclingerovi a Ars rediviva, 3.4.2006
