Armida (Lully)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Armida
Armide
První vydání libreta Armidy
První vydání libreta Armidy
Základní informace
Žánr tragédie lyrique
Hudba Jean-Baptiste Lully
Libreto Philippe Quinault
Počet dějství 5
Originální jazyk francouzština
Literární předloha Torquato Tasso: Gerusalemme liberata
Premiéra 15. února 1686, Paříž, Académie royale de musique - Théâtre du Palais-Royal

Armida (v originále Armide, LWV 71) je název opery (tragédie lyrique) Jeana Baptisty Lullyho z roku 1686. Autorem libreta je Philippe Quinault. Premiéra se konala 15. února 1686, v Théâtre du Palais-Royal (v ulici Saint-Honoré) v Paříži.

Děj opery vychází z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém (La Gerusalemme liberata). Quinaultovo libreto zhudebnil o devadesát let později v své opeře Armida Christoph Willibald Gluck. Na motivy Tassova eposu složil operu např. také Georg Friedrich Händel (opera Rinaldo).

V souvislosti s Lullyho homosexuálními aférami nenavštívil král Ludvík XIV. ani jedno představení Armidy.

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

Armida byla v Paříži často reprízována až do druhé třetiny 18. století (reprízy jsou doloženy v letech 1687, 1688, 1697, 1703, 1713–1714, 1724, 1746–1747, 1761–1762, 1764). V letech 1711-1762 se souběžně s tím hrálo několik parodií této opery v lidových pařížských divadlech (Théâtre Italien, Foire St Germain). Zvláštní představení se konala i u královského dvora na zámcích ve Fontainebleau (1740, 1746) a Versailles (1745, 1746).[1]

Mimo Paříž je zmiňována inscenace roku 1686 v Marseille, s jistotou se tam však Armida hrála až v letech 1694 a 1701. Doložena je naopak inscenace v Avignonu od září do prosince 1687. Opera se hrála velmi často v Lyonu (1689, 1698, 1699, 1730, 1741, 1742, 1750), také v Lunéville (1710) a v Metách. .[2][3]

Mimo Francii se hrála ve dvou dalších centrech francouzské opery, Amsterdamu / Haagu (1701–1702?) a zvláště v Bruselu (1695, 1697, 1708, 1722, 1726).[4] Ojedinělým bylo uvedení Armidy v Římě v roce 1690 v italském překladu Silivia Stampiglia; byla to první a dlouho jediná inscenace francouzské opery v Itálii, kolébce operního žánru.[3][1][5]

Po ústupu Lullyho oper z repertoáru napsal na stejné Quilaultovo libreto (s vynecháním prologu) jednu ze svých nejslavnějších oper Christoph Willibald Gluck; pod jménem Armida měla premiéru v pařížské opeře 23. září 1777.[3][1]

V 20. století vzkřísila Armidu v koncertní podobě nejprve pařížská Schola Cantorum, a to 24. listopadu 1905. Další koncertní provedení se konalo roku 1911 ve Florencii. Dne 6. dubna 1918 se konalo první novodobé uvedení ve scénické podobě, a to v divadle v Monte Carlu (Opéra de Monte Carlo). Další inscenace následovaly v Ženevě roku 1939 a (v úpravě Henriho Bussera) v Bordeaux roku 1657; tato inscenace byla představena o dva roky později též na festivalu ve Wiesbadenu. V původní verzi koncertně uvedl Armidu roku 1981 Barber Institute v Birminghamu a v lednu 1983 dirigent Philippe Herreweghe v pařížském divadle Théâtre des Champs-Élysées.[1][3]

Řadu nových inscenací zahájila Armida dirigovaná Herreweghem a v režii Patrice Cauriera a Moshe Leisera, kterou roku 1992 uvedly v koprodukci Vlaamse Opera (v Antverpách a Théâtre des Champs-Élysées.[3] První inscenace opery na americkém kontinentě uvedl soubor Opera Atelier v kanadském Torontu roku 2005 v Elgin Theatre, dirigoval Andrew Parrot, režii měl Marshall Pynkoski a hlavní roli zpívala Stephanie Novacek. Následovalo roku 2007 koncertní představení souboru Opera Lafayette ve Washingtonu. Novou inscenaci představilo Théâtre des Champs-Élysées roku 2008; soubor Les Arts Florissants dirigoval William Christie, režii měl Robert Carsen a v hlavních úlohách se představili Stéphanie d'Oustrac a Paul Agnew. Následovala opět americká inscenace souboru Mercury Baroque z Houstonu (Wortham Center) 2009, která se o rok později přesunula do divadla v Gennevilliers u Paříže; dirigoval Antoine Plante, režii měl Pascal Rambert a děj přenesen do současného Bagdádu s americkou armádou v roli křižáků.[1]

Dosud poslední inscenaci připravil s torontským Opera Atelier roku 2012 opět režisér Marshall Pynkoski, dirigoval tentokrát David Fallis. Vedle Toronta se tato inscenace představila rovněž v „Opéra Royal“ na zámku ve Versailles a na festivalu Glimmerglass Opera v americkém Cooperstownu.[1] Na rok 2015 připravuje novou inscenaci (režie David Hermann, dirigent Christophe Rousset) operní divadlo v Nancy.[6]

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Armida, kouzelnice (soprán)
  • Hydraot, král Damašku, strýc Armidy, kouzelník (bas)
  • Aront, Hydraotův vojevůdce (bas)
  • Ubaldo, rytíř (tenor)
  • Rinald, rytíř (kontratenor)
  • Nenávist (tenor)

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Opera Armida má prolog a pět dějství. Její děj se odehrává během křižáckých válek na Blízkém Východě.

V prvním dějství během oslavy vítězství nad křesťanskými vojsky slibuje Armida svou ruku tomu, kdo pokoří křesťanského rytíře Rinalda, jehož síly se obává. Ve druhém dějství Armida a Hydraot pomocí démonů začarují Rinalda, který usne. Armida se ho chystá zabít, avšak se do něj zamiluje a ponechává si ho ve své blízkosti. Ve třetím dějství Armida povolává na pomoc Nenávist, aby jí vyrvala Rinalda ze srdce, ale ta jí sděluje, že proti lásce k Rinaldovi nic nezmůže. Ve čtvrtém dějství se snaží další z křesťanských rytířů Ubaldo Rinalda osvobodit s pomocí kouzelných zbraní (meče a štítu), od čehož se ho snaží marně odradit démoni převtělení mimo jiné i do jeho milé. V pátém dějství přichází Ubaldo do paláce, kde se Rinald a Armida oodávají své lásce. Dává Rinaldovi kouzelné zbraně, čímž je z něj sňato kouzlo. Přes Armidiny prosby Rinald odchází. Armida svolává démony, kteří na její pokyn boří palác a odjíždí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Armide [online]. Le magazine de l'opéra baroque, [cit. 2014-07-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. SCHMIDT, Carl B. The geographical spread of Lully's operas. In HEYER, John Hajdu. Jean-Baptiste Lully and the Music of the French Baroque. Cambridge : Cambridge University Press, 1989. ISBN 978-0-521-08196-2. S. 186–187, 189–190, 194. (anglicky)
  3. a b c d e KAMINSKI, Piotr. Mille et un opéras. 1. vyd. Paris : Librairie Arthème Fayard, 2003. 1819 s. ISBN 2-213-60017-1. Kapitola Jean-Baptiste Lully – Armide, s. 822–823. (francouzsky) 
  4. Schmidt, s. 200, 204–206.
  5. Schmidt, s. 208.
  6. Armide, Jean-Baptiste Lully [online]. Nancy: Opéra national de Lorraine, [cit. 2014-07-27]. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]