Armáda Francie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ozbrojené síly Francie
Forces armées françaises
Znak francouzské armády
Velení
Vrchní velitel François Hollande
Ministr obrany Gérard Longuet
Náčelník Generálního štábu Édouard Guillaud
Stav
Věk odvodu 17 let
K dispozici
pro službu
13 676 509, věk 15–49
Vhodných
pro službu
11,262,000, věk 15–49
Aktivních vojáků 250,582
Rezervistů 419,000 (2006)
Výdaje
Rozpočet 39,18 milliard euro
Podíl na HDP (%) 2.1% (2009)[1]
Člen cizinecké legie

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Úředním představitelem francouzské armády je prezident republiky v roli Chef des Armées - hlavního velitele Francouzské armády. Ústava však stanovuje, že civilní a armádní ozbrojené síly jsou v rukou gouvernementu (výkonný kabinet ministerstva, které není vždy ze stejné politické strany jako prezident). O financování armády a její rozpočet se stará ministr obrany (Michèle Alliot-Marie v roce 2005).

Francouzské ozbrojené síly mohou být rozděleny do čtyř skupin:

  • Pozemní síly (Armée de terre)
  • Námořnictvo (Marine Nationale)
    • Námořní letectvo
    • Forces Sous-marines - Ponorková flotila
    • Fusiliers de Marine - ochrana námořních objektů na zemi
    • Commandos Marines - speciální jednotka francouzské armády včetně požárního praporu města Marseille
    • Gendarmerie maritime - pobřežní stráž
  • Letectvo (Armée de l'Air)
    • Teritoriální letecká obrana
    • Letectvo
  • Francouzské četnictvo (Gendarmerie Nationale), armádní policie, které fungují částečně jako policie na venkově a jako policie taková.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Atomové zbraně[editovat | editovat zdroj]

Francie je jedna z mála zemí světa, která disponuje jadernými zbraněmi. Francouzská armáda provedla od 13. února 1960 do 27. července 1996 celkem 210 pokusných jaderných testů, z nichž prvních 17 testů proběhlo v severní Africe před tím, než se osamostatnila bývalá kolonie Alžírsko.[2] Poté Francie provádění pokusných atomových výbuchu přesunula do Francouzské Polynésie, konkrétně na atoly Mururoa a Fangatuafa, Až do roku 1973 prováděla pokusné výbuchy atmosféře, poté šlo o výbuchy podzemí.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Defence Expenditures of NATO Countries (1985-2009)
  2. Jaderné testy zhoršily zdraví domorodců [online]. Aktuálně.cz, 4.8.2006, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 
  3. ŠUTA, Miroslav. 20 let od útoku na Rainbow Warrior - Francouzští atentátníci zůstali ve vězení jen 2 roky [online]. Britské listy, 11. července 2005, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]