Josef August Rakouský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef August Habsbursko-Lotrinský
arcivévoda Josef August Rakouský v roce 1916
arcivévoda Josef August Rakouský v roce 1916
Regent Maďarského království
Ve funkci:
6. srpna 1919 – 23. srpna 1919
PředchůdceSándor Garbai
NástupceMiklós Horthy
Vrchní velitel Jihotyrolské armádní skupiny
Ve funkci:
15. července 1918 – 26. října 1918
PředchůdceFranz Conrad von Hötzendorf
NástupceAlexander von Krobatin
Velitel 6. armády
Ve funkci:
15. ledna 1918 – 15. července 1918
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceAlois Schönburg-Hartenstein
Velitel 7. armádního sboru
Ve funkci:
18. listopadu 1914 – 22. listopadu 1916
PředchůdceAndreas Fail-Griessler
NástupceGeorg Schariczer von Rény
Prezident Maďarské akademie věd
Ve funkci:
1936 – 1944
PředchůdceAlbert Berzeviczy
NástupceGyula Kornis
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní maršál (1918), generálplukovník (1916), generál jezdectva (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908)

Rodné jménoJoseph August Viktor Klemens Maria von Österreich
Narození9. srpna 1872
Alcsútdoboz, Maďarsko
Úmrtí6. července 1962
(ve věku 89 let)
Rain, Straubing-Bogen, Bavorsko
Místo pohřbeníFeldafing, Bavorsko a posléze Hrobka palatinůBudapešti
ChoťAugusta Marie Luisa Bavorská
RodičeJosef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský
Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská
DětiJosef František
Gisela Augusta
Žofie Klementina
Ladislav Luitpold
Matyáš Josef
Magdalena Marie
Profesepolitik a voják
OceněníPour le Mérite
Řád černé orlice
velkokříž Řádu Karla III.
komandér Vojenského řádu Marie Terezie
rytíř Řádu zlatého rouna
… více na Wikidatech
CommonsArchduke Joseph August of Austria
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský (9. srpna 1872 Alcsútdoboz6. července 1962 Straubing) byl rakouský arcivévoda, člen Habsbursko-lotrinské dynastie. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války velel armádním uskupením v Srbsku, na východní frontě a nakonec v Itálii. V armádě dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála (1918). Jako oblíbený člen uherské větve Habsburků sehrál důležitou úlohu i po zániku monarchie a v roce 1919 byl krátce regentem v Maďarsku. I později se v meziválečném období uplatňoval v různých sférách veřejného života a v letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Josef byl synem arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a princezny Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Jeho děd byl uherským palatinem, rovněž jeho otec žil převážně v Uhrách. Zde Josef August navštěvoval benediktinské gymnázium v Győru.

Život a vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Generál pěchoty arcivévoda Josef jako velitel 7. armádního sboru (1915)

Po maturitě vstoupil jako poručík do c. k. armády, službu začínal u 1. pěšího pluku v Opavě, poté sloužil v Prešpurku a po povýšení na nadporučíka (1894) u dragounů v Brně. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévody stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny.[1] V roce 1898 byl povýšen na kapitána a poté několik let strávil v Budapešti u královské uherské zeměbrany (jeho otec byl v té době vrchním velitelem zeměbrany). Postupoval v hodnostech (major 1902, podplukovník 1903, plukovník 1905). Od roku 1905 byl čestným majitelem 15. dragounského pluku.[2] U zeměbrany dosáhl hodnosti generálmajora (1908), až jako polní podmaršál (1911) se vrátil k c. k. armádě a byl velitelem 31. pěší divize v Budapešti.[3]

Jako velitel 31. pěší divize bojoval na začátku první světové války na srbské frontě,[4] později byl přeložen do Haliče. V roce 1914 dosáhl hodnosti generála jezdectva[5] a od září 1914 byl velitelem 7. armádního sboru.[6][7] Po vyhlášení války ze strany Itálie byl přeložen na italskou frontu a zúčastnil se bitev na Soči. V listopadu 1916 se vrátil na východní frontu, kde bojoval proti ruským a rumunským vojskům. K datu 1. listopadu 1916 obdržel nově zřízenou armádní hodnost generálplukovníka. V lednu 1918 byl znovu povolán na italskou frontu, kde byl pověřen velením 6. armády, v létě téhož roku pak převzal vrchní velení nad 10. a 11. armádou (Jihotyrolská armádní skupina). Závěr války strávil na Balkáně, kde převzal velení Kövessovy. Těsně před zánikem monarchie byl jako historicky poslední osobnost povýšen do hodnosti rakousko-uherského polního maršála (24. října 1918).[8] K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[9]

Dne 27. října 1918 jej císař Karel I. jmenoval homo regius, svým zástupcem v Uhrách,[10] protože z důvodu nepokojů byla nutná stálá přítomnost nositele monarchistického rozhodnutí v Budapešti. Maďarsko 16. listopadu 1918 vyhlásilo republiku a král se 13. listopadu zřekl veškerého podílu na vládních záležitostech. V dobách Maďarské republiky rad znělo jeho jméno Joseph von Alcsút. Po obnovení monarchie byl od 7. do 23. srpna 1919 říšským správcem, respektive regentem,[11][10] a v této funkci byl později vystřídán admirálem Horthym.

Jako příslušník uherské větve Habsburků si díky své výborné znalosti maďarštiny a řadě kulturních zájmů udržoval popularitu v Maďarsku i v pozdějších letech a zastával funkce v řadě různých institucí. Od roku 1927 byl členem obnovené Horní sněmovny Maďarského království. Byl držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Budapešti a Kluži. V letech 1936–1944 byl prezidentem Maďarské akademie věd. Na konci druhé světové války uprchl do USA (1944), později se vrátil do Evropy a žil v soukromí v Bavorsku u své sestry Margarety, provdané Thurn-Taxisové.

Zemřel 6. července 1962 ve věku 89 let v Rain/Straubingu v Německu.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řádu zlatého rouna,[12] během vojenské služby později získal řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[13][14] V roce 1917 byl dekorován Vojenským řádem Marie Terezie (jednalo se o první řádovou promoci od roku 1866 konanou v císařské vile Wartholz 17. srpna 1917).[15][16]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Manželka a potomci[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. listopadu 1893 se oženil se s bavorskou princeznou Augustou Marií Luisou, dcerou Leopolda Maxmiliána Bavorského a arcivévodkyně Gisely Luisy Rakouské, dcery Františka Josefa I.

  • Josef František (28. března 1895 – 25. září 1957), ⚭ 1924 Anna Pia Saská (4. května 1903 – 8. února 1976), dcera saského krále Fridricha Augusta III.
  • Gisela Augusta (5. července 1897 – 30. března 1901)
  • Žofie Klementina Augusta (11. března 1899 – 19. dubna 1978), zemřela svobodná a bezdětná
  • Ladislav Luitpold (3. ledna 1902 – 29. srpna 1946)
  • Matyáš Josef (26. června 1904 – 7. října 1905)
  • Magdalena Marie (6. září 1909 – 11. května 2000)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kromě psaní publikací též psal do vědeckých časopisů:[17]

  • In denWildnissen Afrikas. Jagdschilderungen aus dem Sudan, Neudamm 1908, 43 str.
  • Weidmanns Erinnerungen. Wien-Budapest 1915,176 str.
  • A világháboru, amílyennek én láttam (Světová válka, jak jsem ji zažil). Das Aktenmaterial gesammelt und zgst. von Dezsö Rubint/Rubinthy, 7 sv., Budapest 1926-1934
  • Der italienische Sieg am Piave. Aus den Memoiren des Erzherzogs Josef, Roma 1936, 20 str.
  • Ave crux, spes unica. 1945-1949 (Sammlung meiner von Herzen kommenden Gebete aus der Zeit meiner unglückseligen Verbannung), Clevland O. 1949, 88 str.
  • Hohe Jagd. 75 Jahre Weidwerk, Slzburg-Stuttgart 1957, 422 str.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Josef Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
Josef Karel Ludvík Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Evžen Württemberský
 
 
Ludvík Württemberský
 
 
 
 
 
 
Bedřiška Braniborsko-Schwedtská
 
 
Marie Dorotea Württemberská
 
 
 
 
 
 
Karel Kristián Nasavsko-Weilburský
 
 
Henrietta Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Karolína Oranžsko-Nasavská
 
Josef August Rakouský
 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
August Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
František Josef Koháry
 
 
Maria Antonia Koháry de Csábrág
 
 
 
 
 
 
Maria Antonie Waldsteinsko-Wartenberská
 
 
Klotylda Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 
 
 
 
Ludvík Filip II. Orléanský
 
 
Ludvík Filip I.
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Adelaida Bourbonská
 
 
Klementina Francouzská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Arcivévoda Josef August na webu rakouského parlamentu dostupné online
  2. Dragounský pluk č. 15 na webu valka.cz dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 26 dostupné online
  4. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  6. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
  7. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Rakousko-uherští polní maršálové na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Služební postup arcivévody Josefa Augusta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 130 dostupné online
  10. a b HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 189. 
  11. Přehled představitelů státní správy Maďarska na webu worldstatesmen dostupné online
  12. Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  13. Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 15 dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Augusta in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 9–10 dostupné online
  15. Promoce Vojenského řádu Marie Terezie 17. srpna 1917 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 86, 118
  17. Hamannová str.190

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Sándor Garbai
Znak z doby nástupu Zemský správce
1919
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Miklós Horthy
(jako regent MK)