Arcidiecéze olomoucká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox diecéze Arcidiecéze olomoucká (latinsky Archidioecesis Olomucensis) je římskokatolická arcidiecéze na území střední a severní Moravy se sídlem v Olomouci, jejíž správu provádí Arcibiskupství olomoucké. Olomoucké biskupství se považuje za nástupce moravsko-panonského arcibiskupství. Neví se přesně, kdy vzniklo, ale bylo "obnoveno" v roce 1063 v návaznosti na starší tradici moravských biskupů. V roce 1777 bylo povýšeno na arcibiskupství. Současným olomouckým arcibiskupem je Jan Graubner a jeho generálními vikáři jsou pomocní biskupové Josef Nuzík a Antonín Basler. Emeritním pomocným biskupem je Josef Hrdlička.

Historie

Související informace naleznete také v článku Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Velká Morava

Dle tradice olomoucký biskupský stolec svým obnovením roku 1063 navázal na moravsko-panonskou církevní provincii, tedy na arcibiskupský stolec svatého Metoděje, existující v letech 880–885. Metodějovým nástupcem byl biskup Wiching, který roku 890 z Velké Moravy odešel. Otázka osobnosti Gorazda a možnosti, že taktéž zastával biskupský úřad, se mnoha badatelům jeví jako nepravděpodobná. V roce 898 či 900 přichází z Říma na Velkou Moravu poselstvo, jehož členy jsou tři biskupové, kteří tak obnovují církevní provincii. Jeden z těchto biskupů pravděpodobně sídlil v Nitře, druhý snad v Olomouci, o třetím se spekuluje v souvislosti s Krakovem.

V roce 976 je zmíněn olomoucký biskup (snad Vratislav), který společně s Dětmarem navštívil mohučského metropolitu. Prameny také zmiňují olomouckého biskupa Silvestra a Jana.

Obnovené biskupství

Olomoucká diecéze vznikla roku 1063 na žádost pražského biskupa Šebíře vydělením z pražské diecéze a zahrnovala území celého Markrabství moravského. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je Jan I. (Břevnovský) (německy Johann I. von Brenau, biskupem 1063–1085). Nejvýznamnějším postavou následujícího období byl Jindřich Zdík (1126–1150), který za podpory českých knížat vůči moravským údělným Přemyslovcům zajistil olomoucké diecézi materiální a právní (imunita) zabezpečení a tím i její významné církevní a politické postavení. Zdík přenesl sídlo biskupství k nově vysvěcenému chrámu sv. Václava, při kterém zřídil kapitulu a románský biskupský palác. Po povýšení pražské diecéze na arcidiecézi 1344 jí byla olomoucká diecéze podřízena, společně s nově založenou diecézí litomyšlskou. Olomouckými biskupy tehdy byly významné osobnosti z okruhu Karla IV., Jan Očko z Vlašimi a Jan ze Středy.

Arcibiskupství

Zásadní změna nastala reformami v roce 1777, kdy byla olomoucká diecéze povýšena na arcidiecézi spravující moravskou církevní provincii a podřízena jí byla nově založená diecéze brněnská. K další úpravě členění moravské provincie došlo až v roce 1996, kdy byla z olomoucké arcidiecéze vydělena diecéze ostravsko-opavská.

V průběhu dějin nabyli olomoučtí biskupové značného majetku. Z dnešního pohledu se může zdát překvapivým, že jim patřily dokonce například i Vítkovické[1] a čeladenské železárny.[2] Významnou součástí panství olomouckých (arci)biskupů byla Kroměříž, kde měli letní sídlo a dlouhou dobu též centrum správy arcibiskupských statků.

Letní sídlo v Kroměříži

Olomoučtí biskupové pro potřebu svou a za reprezentativním účelem v Kroměříži vybudovali nejprve hrad, který byl později renesančně a barokně přestavěn (dnešní Arcibiskupský zámek) a dvě zahrady (parky), Květnou a k zámku přiléhající Podzámeckou zahradu. Květná zahrada (pův. Libosad) s barokní rotundou (rondelem) s umělými grottami a výjevy z antické mytologie. V rondelu, stejně jako ve zbytku zahrady, byla nainstalována důmyslná soustava vodotrysků. Barokní zákaz zobrazování pohanských božstev porušují kromě maleb uvnitř rotundy i sochy umístěné v zahradě, a to jak volně, tak ve 244 metrů dlouhé kolonádě, nejdelší v Česku. V zámku je galerie, v níž jsou zastoupeni evropští mistři (Anthonis van Dyck, Cranach aj.), nejdražším obrazem galerie byl Tizianův obraz Apollon trestá Marsya, údajně druhý nejdražší obraz v ČR, významná numismatická sbírka a jeden z nejcennějších světových historických knižních fondů.[3] V Kroměříži byla též biskupská sýpka, mincovna[4] a vinné sklepy. Vinné sklepy fungují dodnes, v biskupské mincovně sídlí od její rekonstrukce v roce 1998 muzeum mincovnictví na Moravě.[5]

Současnost

V Olomouci sídlí Arcidiecézní muzeum Olomoucké arcidiecéze, jež shromažďuje především liturgické předměty.

Sídlem úřadů arcibiskupství olomouckého je Arcibiskupský palác v Olomouci (od roku 2011 také přístupný veřejnosti jako prohlídkový objekt) a Arcibiskupská kurie na Biskupském náměstí.

Stejně jako Svatý stolec vydává Acta Apostolicae Sedis, vydává i arcibiskupství pro vnitřní potřebu jako svůj "Úřední věstník" Acta Curiae Archiepiscopalis Olomoucensis (zkráceně ACO, hovorově "Akta"). Vychází zpravidla desetkrát do roka nebo dle potřeby a obsah tvoří mj. oficiální vyjádření arcibiskupa, směrnice, rozhodnutí, dokumenty kurie či informace a zprávy pro všechny organizační složky arcibiskupství.

Přehled duchovních úkonů

úkony 2015 2016[6]
Křty 4 634 4 689
Biřmování 959 1 057
První svaté přijímání 2 401 2 502
Sňatky 1 284 1 369
Pomazání nemocných 23 643 24 107
Pohřby 5 138 4 880

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://www.vitkovice.cz/firma/historie.php Navštíveno 18. 1. 2009
  2. ↑ http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=14747 Navštíveno 18. 1. 2009
  3. ↑ https://web.archive.org/web/20070815233657/http://www.etf.cuni.cz/library/Knihovnifond.doc%7Clang_sk%26client%3Dfirefox-a Navštíveno 18. 1. 2009
  4. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/historie.htm Navštíveno 18. 1. 2009
  5. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/mincovna.htm Navštíveno 18. 1. 2009
  6. ↑ ps. Statistika olomoucké arcidiecéze za rok 2016 [online]. ado.cz [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. 

Literatura

  • ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In: WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 238-306.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. I. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. 
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. II. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 605 s. ISBN 80-7266-156-6. 

Související články

Externí odkazy

Děkanáty Arcidiecéze olomoucké
Katolická církev v Česku
Česká církevní provincie
Moravská církevní provincie
ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arcidiecéze_olomoucká&oldid=16322422“