Architektura romantismu

Počátky romantismu spadají do období odtržení umění od přítomnosti a jsou ovlivněny jeho nostalgickým zaměřením na minulost. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické. Později se začaly uplatňovat i reminiscence jiných stavebních slohů. Po stavbách postavených pod vlivem romantismu se obecně řečeno požadovalo, aby navozovali romantický pocit, že jde o staré a historicky významné budovy. Někdy se proto tento typ architektury také označuje jako historizující architektura. Některé stavby romantismu se však mohly inspirovat i jinými vlivy, než historií Evropy. V parcích například vznikají jakoby čínské pavilony nebo minarety (např. lednický park), některé pseudohistorické stavby jsou postaveny záměrně působící dojmem zříceniny (Janohrad) a pod. Architektura romantismu bývá členitá, má uvolněnou formu a často postrádá symetrii.

Českými zástupci této epochy jsou zámky Hluboká v jižních Čechách a Lednice na jižní Moravě v novogotickém slohu a nebo Národní divadlo ve slohu novorenesančním.
Slovenský architektonický romantismus se projevil v přestavbě zámku ve Veľkých Uherciach. Církevní architekturu reprezentují např. bratislavské kostely Kapucínsky a Blumentálsky.