Jakub Arbes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Arbes)
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakub Arbes
Narození 12. června 1840
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. dubna 1914 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost česká
Povolání spisovatel a novinář

Jakub Arbes (12. června 1840 v Praze na Smíchově8. dubna 1914 tamtéž) byl český spisovatel a novinář. Sympatizoval s májovci, ale nepatřil k nim, protože tvořil za jiných okolností než oni.

Životní dráha[editovat | editovat zdroj]

Mládí, školy[editovat | editovat zdroj]

V rodném Smíchově strávil celé mládí. Chodil v letech 1851 až 1854 do farní maltézské školy u P. Marie Vítězné na Malé Straně. Pocházel z chudých poměrů a měl se jít učit obuvnictví. Měl však velmi dobré známky ve škole a proto jej rodiče poslali na studie. Začínal na nižší reálce u sv. Jakuba, kde se seznámil s Juliem Zeyerem[1]. Pak pokračoval na novoměstské vyšší německé reálce v Mikulandské ulici, kde poznal Jana Nerudu jako učitele češtiny. Na škole zůstal do roku 1859[2]. Poté sice od roku 1859 studoval v Praze polytechniku, ale více se věnoval jiným oborům a stal se žurnalistou a spisovatelem.

Novinář[editovat | editovat zdroj]

Začínal roku 1867 v redakci časopisu Hlas, krátce poté odešel do Kutné Hory do redakce jiného časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy, kde se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Dále zde působil jako redaktor do r. 1877, tedy i v období, kdy se musely přejmenovat na Naše listy, stal se jejich majitelem. Zároveň psal do řady jiných listů na venkově. Za své články a vedení Národních listů byl německou porotou odsouzen na 15 měsíců, které strávil ve vězení v České Lípě (18731874).[2] Po propuštění z vězení se do redakce Národních listů nevrátil. Krátce byl v redakci staročeského časopisu Politik, ovšem i odtud byl propuštěn.

Arbesovo vězení v České Lípě

V letech 18761879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla, pak toto místo ztratil a už natrvalo se živil jako svobodný spisovatel a novinář.

Patřil k okruhu satirických novinářů. Spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek (18801881). Obdobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel, Slovenský kalendář. Mnohdy psát veřejně nesměl a nacházel útočiště ve stolní společnosti Mahábhárata.[2]

Spisovatelem[editovat | editovat zdroj]

V průběhu své literární činnosti si vytvořil velice oddaný vztah k Janu Nerudovi, kterého považoval za svůj vzor. Dalším vzorem mu byl Karel Hynek Mácha, ke kterému choval obrovský obdiv. Tito jej inspirovali i v jeho bohaté literární činnosti. Rozluštil deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální hrátky s milenkou Lory a vůbec jeho sexuální život.

Volil náměty ze současného pražského života. Jako člověk byl velmi svérázný a podle toho vypadají i některá jeho témata. Zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto, tj. obsáhlejší povídka s dobrodružným, napínavým dějem. Jsou zde dramatické zápletky s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, tajemnost, která nakonec najde racionální vysvětlení. Vychází z rozporu mezi dokázanými věcmi a věcmi mezi nebem a zemí. Hlavními postavami jsou vědci nebo studenti. Připomíná romantismus.

Socha na Arbesově náměstí v Praze na Smíchově

Pro prvky fantastiky ve svém díle (zejména Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva) je dnes Arbes řazen i mezi autory sci-fi[1].

Jeho zásluhy o českou literaturu byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, dopisujícím členem byl zvolen 29. října 1890, řádným 30. listopadu 1901.[3]

Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914 v Praze, pohřben byl na Malvazinkách.

Arbesovo dílo[editovat | editovat zdroj]

Romaneta[editovat | editovat zdroj]

  • Ďábel na skřipci (1865)
  • Elegie o černých očích (18651867)
  • Svatý Xaverius (1873) – Vyprávění spisovatelova přítele, který chtěl rozluštit tajemství Balkova obrazu, ve kterém má být zakreslena mapa k pokladu. Nechává se zavřít v kostele přes noc a pak jdou spolu vykopat poklad na Smíchov. Přestože nic nenachází, stále hledá poklad a myslí jen na něj, mezitím je zatčen a uvězněn za věc kterou neprovedl a umírá ve vězení.
  • Sivooký démon (1873)
  • Zázračná madona (1875)
  • Ukřižovaná (1876)
  • Newtonův mozek (1877) – Kamarád hlavního hrdiny jde do války a je zabit. Hlavní hrdina má potom sen, že kamarád dostal Newtonův mozek, sestrojil stroj času a spolu s ním podnikl cestu do minulosti. Zjistil, že dějiny lidstva jsou dějinami válek. Protiválečné dílo.
  • Kandidáti existence (1878) – utopie o socialismu. Parta mladých mužů sní o sociálně lepším světě. Když však jeden z nich zdědí fabriku, chová se jako kapitalista a ostatní mu to vyčítají.
  • Akrobati (1878) – Líčí příběh setkání autora s umělci – akrobaty, kteří s vášní propadli svému druhu umění a staví jej výše než cokoli jiného ve svém životě a jsou pro možnost toto umění provozovat ochotni obětovat mnoho ze svého života.
  • Etiopská lilie (1879) - ustupují fantaksní prvky
  • Šílený Job (1879)
  • Můj přitel vrah (1879)
  • Advokát chuďasů (1881)
  • Divotvorná krev (1882)
  • Aspoň se pousměj (1885)
  • Dva barikádníci (1885)
  • Zborcené harfy tón (18851886)
  • Prvni noc u mrvoly (1886)
  • Il divino bohemo (1886)
  • Lotr Gólo (1886) - Zachycuje životní příběh a složitý umělecký vývoj nadaného kočovného herce Sunkovského, kterého ubíjí nezájem a nepochopení publika i malá víra ve vlastní schopnosti a okolní svět.
  • Medea s bezvýrazným okem (1887)
  • Anna a Marie (1888)
  • Duhový bod nad hlavou (1889)
  • Lilie v úpalu slunečním (1891)
  • Duhokřídlá Psýché (1891)
  • V růžovém rozmaru (1893)
  • Poslední dnové lidstva (1895)
  • Vymírající hřbitov (1900)

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Adamité (1882),
  • Moderní upíři (1882) - pohled do života pražských podnikatelů a měšťanstva
  • Štrajchpudlíci (1883), původně roku 1880 pod názvem Epikurejci, nedokončeno - román z prostředí smíchovských tiskařských dělníků, líčí zde jejich existenční problémy a nelidské poměry v továrnách
  • Mesiáš (1883) - román "ztracené existence" (revolucionář z roku 1848 se vrací z mnohaletého vyhnanství domů a zjišťuje, jak se národní společnost vzdálila od jeho ideálů)
  • Anděl míru (1890) - rozklad hodnot způsobený pronikáním kapitalismu na venkov.
  • tzv. Mravokárné románky:
    • Panna Stázička neboli Buď ctnostná i cudná!
    • Pražský domácíček aneb Buď spořivý
    • Maloměstský Salomo čili Buď lidumil (1894)
    • Ivan dobráček čili Buď dobrý a úslužný! (1895)
    • Rek, jakých je málo, aneb Pracuj! (1895)

Publicistika a monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Epizody
  • Okolí Prahy
  • Pláč koruny české neboli Nová persekuce (1869)
  • Český Paganini (1884) - o českém houslistovi Josefu Slavíkovi
  • K. H. Mácha (1886) - Rozluštěn deník K. H. Máchy, který si psal. Deník popisuje milostný vztah s jeho snoubenkou Lory.
  • Siluety divadelní (1904)
  • Arabesky literární (1905)
  • Nesmrtelní pijáci (1906)
  • Záhadné povahy (1909)
  • Z duševní dílny básníků (1915) - zájem o psychologii umělecké tvorby
  • Němci v Čechách-Praha1946-Melantrich (Citát z díla:Na historickém území českých zemí byli Němci vždy jenom hosté).

Své povídky uveřejňoval v mnoha časopisech (Lumír, Světozor, Květy, ...)

Dále se zachovalo velké množství novinových článků, které se týkaly především významných světových osobností v literatuře. Zabýval se mj. K. H. Máchou a K. Sabinou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Arbes, Jakub, s. 26-27.  
  2. a b c AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha : Československý spisovatel, 1964. Kapitola Jakub Arbes, s. 8.  
  3. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 28.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 9–12.  
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 341–355.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G.. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 73–78.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18–19.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 19–20.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 30.  
  • VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý 2. Praha : Prométheus, 1938.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 114–115.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu