Aralkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Aralkovité

Arálie Aralia cordata
Arálie Aralia cordata
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: miříkotvaré (Apiales)
Čeleď: aralkovité (Araliaceae)
Juss., 1789

Aralkovité (Araliaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu miříkotvaré (Apiales). Jsou to dřeviny a výjimečně i byliny se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Mnohé druhy mají nápadná okolíkovitá květenství. Z naší květeny sem patří břečťan a pupečník. Aralkovité mají význam především jako zdroj léčiv (např. ženšen) a jako okrasné rostliny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris)

Aralkovité jsou opadavé nebo častěji stálezelené stromy a keře, řidčeji liány a výjimečně i byliny převážně se střídavými jednoduchými nebo složenými listy. Výjimečně se mezi aralkovitými najdou i stonkové sukulenty (Cussonia). Některé druhy, zejména z rodů Schefflera a Oreopanax) mohou růst i jako epifyty. Pokud jsou listy jednoduché, mají obvykle dlanitou žilnatinu a často jsou dlanitě laločnaté. Složené listy jsou nejčastěji dlanité, řidčeji jednoduše či vícenásobně zpeřené. Palisty jsou u mnohých zástupců nápadně vyvinuty. Báze řapíku je často široká a obepínající tlustý stonek. Odění je z hvězdovitých, řidčeji z jednoduchých chlupů. Stonky jsou u některých zástupců trnité, listy jsou často nahloučené na koncích větví.

Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Květenství jsou vrcholová nebo zdánlivě postranní, často složená z okolíků nebo hlávek, řidčeji z hroznů či klasů. Květy jsou pravidelné, spíše oboupohlavné, drobné. Kalich je srostlý částečně nebo po celé délce se semeníkem, zdánlivě tak může chybět nebo tvoří jen nízký hladký, zvlněný či zubatý lem. V květech je vyvinut nektáriový disk. Koruna je složena z 5 až 10 lístků, nejčastěji volná, řidčeji jsou korunní lístky na bázi srostlé a koruna pak opadává jako celek. Tyčinek je nejčastěji stejný počet jako korunních lístků, řidčeji více. Semeník je spodní, srostlý ze 2 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělky jsou volné nebo srostlé ve sloupek, případně nízké a redukované na horní vrstvu disku. V každém plodolistu je jediné funkční vajíčko. Plodem je peckovice nebo bobule.[1][2]

Čeleď aralkovité zahrnuje asi 1450 druhů ve 43 rodech. Největší rody jsou Schefflera (asi 1600 druhů), Polyscias (160) a pupečník (Hydrocotyle, 130 druhů).[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Aralkovité jsou kosmopolitně rozšířená čeleď, naprostá většina druhů však roste v tropech. Centrum druhové diverzity je v monzunové Asii. V Americe a v Africe je zastoupena mnohem menším počtem druhů. Rod Schefflera je pantropický. V Jižní Americe roste nejvíce druhů této čeledi v horských lesích. Mnohé druhy patří mezi pionýrské dřeviny, obsazující světliny.[2]

V naší květeně jsou 2 druhy: břečťan popínavý (Hedera helix) a pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris).[4] V květeně Evropy je mimo tyto dva druhy již jen pupečník Hydrocotyle ranunculoides, rostoucí ve středním Středomoří.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V klasických taxonomických systémech (Cronquist, Dahlgren, Tachtadžjan) byly aralkovité řazeny spolu s čeledí miříkovité (Apiaceae) do řádu aralkotvaré (Araliales), alternativně také nazývaného miříkotvaré (Apiales). Rody pupečník (Hydrocotyle) a Trachymene byly dříve řazeny do čeledi miříkovité (Apiaceae), případně jim byla vyčleněna samostatná čeleď pupečníkovité (Hydrocotylaceae).

V roce 2001 byly z aralkovitých vyjmuty dva rody (Delarbrea a Myodocarpus) a přeřazeny do samostatné čeledi Myodocarpaceae v rámci téhož řádu.[3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou opylovány nejčastěji včelami, vosami a mouchami hledajícími nektar. Dužnaté bobule jsou šířeny především ptáky.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Čeleď aralkovité má široké využití jako zdroj látek využitelných v medicíně. Nejznámější léčivkou z této čeledi je bezesporu ženšen pravý (Panax ginseng), pěstují se však i další druhy, zejména asijský ženšen nepravý (Panax pseudoginseng) a severoamerický ženšen pětilistý (P. quinquefolius).[6] Kořen arálie Aralia cordata je v Koreji používán při léčbě nachlazení a migrén a kůra Eleutherococcus sessiliflorus a Kalopanax pictus na edémy, arthritidu, neuralgie aj.[7] Mezi další druhy používané v medicíně náleží např. Polyscias fruticosa, keř v Indii běžně pěstovaný v zahradách. Kořen má antibakteriální, protiplísňové a diuretické účinky.[8] Široké léčebné využití má Centella asiatica, drobná plazivá bylina pocházející z Asie.[9]

Břečťan popínavý (Hedera helix) je běžně pěstovaná stálezelená pokryvná liána. Celkem zřídka se jako okrasné dřeviny pěstují různé druhy arálií (Aralia), ve sbírkách arboret a botanických zahrad i Eleutherococcus (syn. Acanthopanax) a dlanitec pestrý (Kalopanax pictus).[10] Ve sklenících botanických zahrad je jako kuriozita pěstován druh Trevesia palmata s nápadně tvarovanými listy.[11] Mezi nádherné okrasné dřeviny pěstované v tropech patří také Osmoxylon lineare, pocházející z jihovýchodní Asie, Meryta sinclairii z Nového Zélandu a Gastonia mauritiana z ostrova Mauritus.[12]

Některé druhy, zejména šeflera (Schefflera), břečťan popínavý (Hedera helix), prodara japonská (Fatsia japonica), prodarovec (x Fatshedera, kříženec prodary a břečťanu), stínovka (Polyscias) a sukulentní Cussonia paniculata se pěstují jako pokojové rostliny. Krásné dlanité listy má Dizygotheca elegantissima.

Asijský Pupečník nejmenší (Hydrocotyle sibthorpioides) je používán jako zelenina[13] a také pěstován jako akvarijní rostlina.[14] Z bílé houbovité dřeni stromu Kalopanax papyriferum se v Číně vyrábí tzv. rýžový papír, používaný zejména v malířství a při výrobě umělých květin.[13]

Centella asiatica

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Anakasia, Aralia, Arthrophyllum, Astrotricha, Brassaiopsis, Cephalaralia, Cheirodendron, Cuphocarpus, Cussonia, Dendropanax, Eleutherococcus, Fatshedera, Fatsia, Gamblea, Gastonia, Harmsiopanax, Hedera, Heteropanax, Homalosciadium, Hunaniopanax, Hydrocotyle, Kalopanax, Macropanax, Megalopanax, Merrilliopanax, Meryta, Motherwellia, Munroidendron, Neosciadium, Oplopanax, Oreopanax, Osmoxylon, Panax, Pentapanax, Polyscias, Pseudopanax, Reynoldsia, Schefflera, Sciadodendron, Seemannaralia, Sinopanax, Stilbocarpa, Tetrapanax, Tetraplasandra, Trachymene, Trevesia, Woodburnia[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Araliaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. a b c SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. VALÍČEK, Pavel et al.. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové : Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.  
  7. HAN, S. T. et al.. Medicinal Plants in the Republic of Korea. Manila : WHO, 1998. ISBN 92-9061-120-0.  
  8. KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  
  9. Medicinal Plants in Viet Nam. Hanoi : Institute of Materia Medica, 1989. ISBN 92 9061 101 4.  
  10. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  11. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  12. Toptropicals: Araliaceae [online]. . Dostupné online.  
  13. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  14. Aquatic Plant Central: Hydrocotyle sibthorpioides [online]. . Dostupné online.