Apropriace
Apropriace (z lat. a(d)-propriare, přisvojit, přivlastnit, osvojit) může znamenat:
- přivlastňování, primární nabývání majetku;
- přisvojení původně propůjčeného léna do vlastnictví;
- v umění (angl. appropriation): umělecká strategie, umožňující tvůrci vědomě si přivlastnit (apropriovat) již existující objekt, jev anebo myšlenku ze/vně světa umění a začlenit do nového uměleckého kontextu, aniž by předmět přivlastnění ztratil vnímatelnou podobnostní vazbu na originál;[1]
- v sociolingvistice (anglicky reappropriation nebo reclaiming): kulturní proces, kterým si určitá skupina přivlastňuje nebo získává termíny nebo artefakty, které se předtím o této skupině používaly znevažujícím způsobem.
- osvojení si myšlenek jiných.
Podle německého sociologa Maxe Webera je apropriace společenský proces, v němž si skupiny a jednotlivci přivlastňují společenské a hospodářská příležitosti vůči třetím osobám, které z jejich užívání vylučují. Tento proces přispívá k uzavírání společnosti vůči cizím.[2]
V metaforickém použití znamená apropriace také převzetí, osvojení či přijetí cizích myšlenek, případně jejich zařazení do vlastního kontextu.[zdroj?]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Appropriace. Sv. 2, str. 546
- M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Praha 1996. Heslo Vlastnictví, II. 1388
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ "Apropriace." Výkladový slovník pojmů filozofie a sociologie vizuálního umění (slabikář). Ateliér Intermédia Fakulty Výtvarných Umění Vysokého Učení Technického v Brně, 1. února 2009. Web. 7. prosince 2012.
- ↑ M. Weber, Wirtschaft und Gesellschaft.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (německy) M. Weber: Wirtschaft und Gesellschaft ke stažení