Apostáze
Apostáze (původem řecky: ἀποστασία; v přepisu apostasia) je termín označující v klasickém smyslu odpadnutí či odstoupení od víry, zejména křesťanské. Moderní sociologie užívá pojem apostáze v novějším a obecnějším smyslu: odpor k formalizovanému náboženství (nikoli nutně ateistický), který je typický pro postindustriální společnosti. V metaforickém smyslu může pojem označovat jakékoli odpadlictví či opuštění něčeho.
Církevní zločin
Katolická církev (i jiné církve) chápala v minulosti apostázi jako zločin, pojem splýval s pojmem kacířství. Šlo o zločin duchovní následovaný exkomunikací (z církve), leč v některých státech, kde byla moc církevní svázána s mocí světskou, mohl být i zločinem státním postihovaným státními soudy - východořímský císař Justinián I. kupříkladu v kodexu, jež vydal, stanovil pro zločin apostáze tresty jako konfiskace majetku, nezpůsobilost k dědění či trest smrti pro návodce k odstoupení od víry. V Rakouské říši byla apostáze jako státní zločin zrušena až 25. května 1868.
Ottův slovník naučný pojem definoval takto: "Apostasie (řec.) jest církevní zločin, jehož se dopouští, kdo buď odstoupil od víry křesťanské, aniž třeba přistoupil k jinému náboženství (apostasie a fide č. perfidiae), nebo kdo obdržev vyšší svěcení odstoupil od stavu duchovního (apostasie ordinis č. clericatus), nebo kdo vykonav slavné sliby řeholní o své újmě vystoupil z řádu (apostasie religionis č. monachatus, a apostasie aregula). Provinilec takový nazván apostata. Avšak nezachování církevního příkazu (apostasie inobedientiae) a překřtění (rebaptizatio) nespadají pod pojem apostasie"[1]
Světský zločin
Všechny země kriminalizující odpadlictví od víry (k roku 2014) jsou země s islámskou většinou a 11 z nich se nachází na Blízkém východě. Žádná země v Americe nebo Evropě nemá žádný zákon, který zakazuje vzdát se náboženského přesvědčení nebo omezuje svobodu vybrat si náboženství.[zdroj?] Mimo to po celém světě žádná země s křesťanskou, buddhistickou, hinduistickou, židovskou, agnostickou nebo ateistickou většinou nemá žádné trestní nebo občanskoprávní zákony zakazující nebo postihující odpadnutí od víry nebo zákony omezující právo převést jednotlivce z jednoho náboženství k jinému.[4][5][6][7]
Odkazy
Reference
- ↑ http://leccos.com/index.php/clanky/apostaze
- ↑ Laws Criminalizing Apostasy (PDF). Library of Congress (May 2014).
- ↑ Which countries still outlaw apostasy and blasphemy? Pew Research Center, United States (May 2014)
- ↑ Pew Research Center's Forum on Religion & Public Life (September 2012), Rising Tide of Restrictions on Religion''
- ↑ El-Awa, Mohamed S. Punishment in Islamic Law, American Trust Pub., 1981
- ↑ Peters, Rudolph, and Gert JJ De Vries. Apostasy in Islam, Die Welt des Islams (1976): 1-25.
- ↑ Rehman, Javaid, Freedom of expression, apostasy, and blasphemy within Islam: Sharia, criminal justice systems, and modern Islamic state practices: Javaid Rehman investigates the uses and abuses of certain interpretations of Sharia law and the Quran, Criminal Justice Matters, 79.1 (2010): pages 4–5
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu apostáze na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Apostasie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Křesťanský pohled na odpadnutí - Biblické učení o odpadnutí
- Odpadlictví v Islámu
