Apologeta
Termín apologeta (z řec. ἀπό apo „proti“ + λόγος logos „řeč, promluva“) označuje skupiny nebo jednotlivce, kteří systematicky obhajují nebo propagují nějakou myšlenku. Obvykle je to ideologie, politický směr, filozofická škola nebo náboženství.
Apologetickému přístupu se vytýká (např. Gaetano Mosca), že v zápalu, povětšinou demagogickém, pro svou věc může zcela, navíc často záměrně, opomíjet skutečná objektivní fakta, zvláště negativní, a přehnaně vyzdvihovat a zveličovat fakta kladná pro daného apologetu a jeho stoupence, čímž balamutí ostatní, často ovládané masy. V tomto kontextu proto označení apologeta vyznívá většinou hanlivě.
Historie
Historicky představují apologeté skupinu křesťanských spisovatelů 2. století a 3. století, kteří svou víru hájili v prostředí římské říše. Svými odbornými a filozoficky či právně fundovanými spisy se snažili obhájit křesťanství před právními a správními útoky, rovněž před námitkami filozofických škol a gnostiků. Mezi nejdůležitější apologety patří Athenagoras, Justin Mučedník, Irenej z Lyonu, Tertullianus, Kléméns Alexandrijský a Órigenés.