Antonín Čížek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Antonín Čížek
Antonín Čížek r. 1869
Antonín Čížek r. 1869
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1865 – 1874
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1873
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Nár. str. svobodomyslná (mladočeši)

Narození22. března 1833
Slapy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. září 1883 (ve věku 50 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
CommonsAntonín Čížek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Čížek (22. března 1833 Slapy[1]21. září 1883 Královské Vinohrady[2]) byl český právník a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie

Narodil se na Slapech. Jeho otec byl finančním úředníkem. Vystudoval práva a působil pak na praxi v advokátní kanceláři Antonína Strobacha.[3]

Profesí byl právník, specializoval se jako obhájce ve věcech trestních. Vykonával funkci zástupce ředitele Hypoteční banky. Angažoval se v družstvu pro výstavbu Národního divadla v Praze 1866.[2] Byl předsedou výboru, který pořádal slavnostní položení základního kamene k Národnímu divadlu. Obhajoval například Julia Grégra, vydavatele Národních listů.[4] Zasedal v pražském obecním zastupitelstvu a byl členem četných spolků a sdružení. Vydával politické a právní spisy.[3]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v říjnu 1865 stal poslancem Českého zemského sněmu. Zastupoval kurii venkovských obcí, volební obvod Kolín, Kouřim, Uhlířské Janovice.[3][5] Mandát zde obhájil i v řádných zemských volbách v Čechách v lednu 1867.[6] Uspěl i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867, nyní za kurii venkovských obcí, obvod Žamberk, Rokytnice, Králíky.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští politici tehdy kvůli nesouhlasu s ústavním směřováním Rakouska-Uherska praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali zemský sněm. Pro absenci byli zbavováni mandátů a opět manifestačně voleni v doplňovacích volbách. Čížek takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[9] a zvolen znovu v září 1869, nyní ovšem za obvod Vrchlabí – Rokytnice – Jilemnice v kurii venkovských obcí.[10] Mandát v tomto okrsku obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Uspěl i v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[13] V doplňovacích volbách roku 1874 se pokoušel v obvodu Vrchlabí – Rokytnice – Jilemnice o obhajobu mandátu, ale zvolen byl staročeský konzervativec Jan Harrach a Čížek na sněmu nepůsobil.[14]

Na sněmu se profiloval jako dobrý řečník. Díky svým právním znalostem zasedal počátkem 70. let v třicetičlenné sněmovní komisi pro přípravu česko-rakouského vyrovnání (fundamentální články). Roku 1871 byl také místo nemocného Karla Sladkovského zvolen do zemského výboru. Ve výboru se zasloužil o spuštění výstavby nové budovy pražské polytechniky. Politicky byl zpočátku součástí jednotné Národní strany (staročeské), později se přiklonil k nově ustavené Národní straně svobodomyslné (mladočeské). Za ni kandidoval v doplňovacích volbách roku 1874 do zemského sněmu, kdy se mladočeši rozhodli pro aktivní účast na sněmu a vymezili se tak proti pokračující pasivní rezistenci staročeské reprezentace (viz výše). Nebyl ale zvolen.[3][15]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 byl zvolen do vídeňského parlamentu za kurii venkovských obcí v Čechách, obvod Mladá Boleslav, Nymburk, Turnov, Mnichovo Hradiště. Z politických důvodů se ale nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát 10. prosince 1873 prohlášen za zaniklý.[16][17]

Zemřel na Vinohradech v září 1883, po delší těžké nemoci, která ho již sedm let před smrtí upoutala na lůžko.[3] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[18]

Jeho syn Antonín Čížek II. byl jedním z odsouzených vůdců Českoslovanské omladiny.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Čížek, Antonín JUDr., 1833-1883 (právník a politik) [online]. Městská knihovna Ústí nad Orlicí - catalogue Clavius [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  3. a b c d e JUDr. Antonín Čížek. Národní listy. Září 1883, roč. 23, čís. 225, s. 2. Dostupné online. 
  4. VÍTE, ŽE ... [online]. cak.cz [cit. 2013-08-13]. Dostupné online. 
  5. Die Debatte, 1. 11. 1865, s. 1.
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  8. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  14. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 299. 
  16. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  17. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=81&size=45
  18. Pohřeb zvěčnělého JUDr. Ant. Čížka. Národní listy. Září 1883, roč. 23, čís. 226, s. 2. Dostupné online. 

Externí odkazy