Antony Hegarty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antony Hegarty
Bjork (vlevo) a Antony Hegarty (vpravo)
Bjork (vlevo) a Antony Hegarty (vpravo)
Základní informace
Jinak zvaný Antony
Narození 1971
Chichester, Anglie
Povolání hudebník
Nástroje klavír, zpěv
Vydavatel Secretly Canadian
Příbuzná
témata
Antony and the Johnsons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antony Hegarty (* 1971) je anglický zpěvák a skladatel, vizuální artista, známý jako vedoucí zpěvák skupiny Antony and the Johnsons. Často užívá pouze jméno „Antony“.

Rané roky[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v městě Chichester (West Sussex, Spojené království). V roce 1977 se s rodinou přestěhoval do Amsterdamu a v roce 1981 do San Franciska. V době dospívání jej ovlivnil britský synth pop – zvláště emotivní zpěváci jako Marc Almond, Alison Moyet a Boy George. Mezi další umělce, kteří ovlivnili jeho tvorbu, patří: Diamanda Galas, Rozz Williams, Divine a Klaus Nomi a američtí umělci jako Nina Simone, Otis Redding a Donna Hathaway.[1]

V roce 1990 se Antony Hegarty přestěhoval na Manhattan a navštěvoval Experimental Theatre Wing na New York University. Založil soubor Blacklips[2] spolu s kreativní partnerkou Johannou Constantine. Začali hrou The Scarlet Letter od Antonyho, premiéra byla 12. října 1992. Poslední hra 13 Ways to Die byla uvedena poprvé a naposledy 13. března 1995. Během představení zazněly písně „Cripple and the Starfish“, „Blue Angel“ a „Hitler in My Heart“. Dalších několik let Antony zpíval v newyorských barech a klubech sám s doprovodem předem nahraných kazet. Věnoval se tak psaní a režírování divadelních her pro pozdní noc.

Antony And the Johnsons[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 získal Antony grant od New York Foundation for the Arts pro realizaci představení The Birth of Anne Frank/The Ascension of Marsha P. Johnson v neziskové organizaci pro moderní umění Performance Space 122. Antony s doprovodem vybraných hudebníků nahrál ve studiu některé ze svých písní. V roce 1997 vystoupila skupina pod jménem Antony and the Johnsons poprvé v The Kitchen, části představení avantgardního skladatele Williama Basinskiho Life on Mars. V roce 1999 skupina začala vystupovat pravidelně a častěji na akcích, například Joe's Pub a Knitting Factory v New Yorku.

Britský experimentální hudebník David Tibet z hudební skupiny Current 93 slyšel nahrávky a nabídl skupině, že mohou u jeho nahrávacího studia Durtro vydat hudební album; debutové album Antony and the Johnsons vyšlo v roce 2000. V roce 2001 Antony vydal další EP u společnosti Durtro, I Fell in Love with a Dead Boy, spolupracovali David Lynch/Angelo Badalamenti.

Na albu z roku 2005 I Am a Bird Now účinkovali hosté jako Lou Reed, Boy George, Rufus Wainwright a Devendra Banhart. Album vyšlo v Severní Americe u Secretly Canadian Records a v Evropě u Rough Trade. Získalo ocenění a Antony s ním vyhrál prestižní britskou cenu Mercury Prize.[3] Album také bylo nominováno na album roku časopisem Mojo.[4] Skupina připravila na podporu alba turné, cestovala po Severní Americe, Evropě, Austrálii a částech Jižní Ameriky. Píseň „Bird Gerhl“ vyšla na soundtracku k filmu V for Vendetta.[5]

Skupina Antony and the Johnsons spolupracovala také s experimentálním režisérem Charlesem Atlasem, připravili představení TURNING v listopadu 2006 v Římě, Londýně, Paříži, Madridu a Braze. Koncert zahrnoval živá videa s portréty několika tajemných žen z New Yorku. Ian Gittins z časopisu The Guardian popsal představení jako „křehké, pozitivně se stavějící k životu a upřímně krásné“.[6] Le Monde, pařížský časopis, uvítal TURNING jako „Koncertní manifest transexuálů“.

Další EP album s pěti písněmi od skupiny Antony and the Johnsons Another World bylo vydáno 7. října 2008. Na obalu je fotografie japonského butoh umělce Kazuo Ohno od Pierre-Oliviera Deschamps z roku 1984.

Třetí album skupiny, The Crying Light, bylo vydáno 19. ledna 2009. Na obalu je opět fotografie japonského butoh tanečníka Kazuo Ohno z roku 1977 od Naoya Ikegami. Album je tomuto umělci věnováno. Album se vyšplhalo na první pozici v European Billboard charts.[7] Antony se vyjádřil k obsahu alba tak, že zpívá o „smutné budoucnosti země“. "Ústředními tématy The Crying light je smrt a přírodní krásy. V úvodní Her Eyes Are Underneath The Ground oplakává mrtvou matku, zatímco v Another World se pouští do dojemné eulogie umírající Země…... „Potřebuji jiný svět, tento je již skoro pryč. Bude mi scházet vítr, jež mne tak dlouho líbal“. Surreálné obrazy plné květin a sněhu v písních snad odkazují na pomíjivost krásy a spravedlnost přírody, v níž všechno živé musí jednou zemřít". [8] Album namixoval Bryce Goggin a obsahuje aranžmá Nico Muhly. Kritička Ann Powers napsala o The Crying Light do LA Times online: „Významné vyjádření k stavu přírody, vytvořil nečekané pouto mezi queer kulturou a hnutím zelených. Hudba je nádherná – umírněnější a sdělující, že cokoliv Antony and the Johnsons udělali určitě zůstane v mysli posluchačů.[9]

Při turné v Severní Americe a Evropě na podporu nového alba bylo připraveno unikátní jevištní provedení alba The Crying Light spolu s britským komorním orchestrem Manchester Camerata v Manchester Opera House na Manchester International Festival. Koncertní hala měla vzhled křištálové jeskyně s laserovými efekty, které připravil umělec Chris Levine. Antony and the Johnsons koncertovali s dalšími symfonickými orchestry v létě roku 2009: Opera Orchestra of Lyon, The Metropole Orchestra, Roma Sinfonietta a The Montreux Jazz Festival Orchestra. Pro Salle Playel v Paříži navrhl Antonyho kostým pro jeviště Riccardo Tisci z Givenchy.[10]

EP Thank Your for Your Love zahrnuje pět písní a je předvojem studiového alba Swanlights, které je připraveno na říjen 2010, vidoeklip k písni „Thank You for Your Love“ ukazuje archivní záběry Antonyho z dob kolem roku 1991, kdy poprvé přijel do New Yorku, natočené na klasický filmový materiál (Super 8 mm film). Zachycuje zpěváka jako dvacetiletého mladíka a nezvykle také jako ženu. Vkusný a z větší části černobíle zpracovaný klip sestříhal David Boatman a svou barevností, nebo respektive nebarevností se stylově doplňuje s obalem EP Thank You for Your Love, na kterém najdete kromě titulní písně, dvou béček a tohoto klipu například i předělávky „ImagineJohna Lennona či „Pressing On“Boba Dylana.[11]

Hudební spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Antony Hegarty kromě účinkování ve skupině Antony and the Johnsons spolupracoval s mnoha hudebníky různých žánrů.

V roce 2003 začala spolupráce s Lou Reedem: spolupracoval jako vokalista v turné Animal Serenade, na albu The Raven nazpíval Antony pozadí (s Sharon Jones a dětským sborem), účastnil se živých představení, zpíval s Lou Reedem píseň „Candy“ a „Just a Perfect Day“. V roce 2006 Antony spolupracoval při nahrávání s islandskou hudebnicí Björk. Písně „The Dull Flame of Desire“ a „My Juvenile“ jsou součástí alba Volta. S Björk také zpíval duet na několika koncertech v Londýně, Reykjavíku a New Yorku.

V roce 2008 Antony účinkoval pěti písněmi na eponymním albu skupiny Hercules and Love Affair, nejvíce se proslavila píseň „Blind“[12], kterou Pitchfork Media zvolili za nejlepší píseň roku 2008 a dosáhla druhého místa v žebříčku deseti nejlepších singlů roku 2008 v časopisu Entertainment Weekly.[13]

Také odehrál koncert s Londýnským symfonickým orchestrem v Barbicanu v Londýn. Warren Howard z britského časopisu The Independent napsal: Dvě večerní představení s Londýnským symfonickým orchestrem mohou pro Hegartyho představovat zasloužený vrchol umělecké spolupráce. Je to drtivý, úchvatný večer, který v rukou někoho jiného může působit už samolibě, ale místo toho, díky Hegartyho skromnosti a vrozenému citu pro interpretaci, je příjemným překvapením.[14]

Antony spolupracoval s Bernardem Butlerem, původně z rockové skupiny Suede, na několika akustických sezeních pro XFM.[15] Antony účinkoval s Yoko Ono a skupinou Plastic Ono Band na Ornette Coleman's Meltdown v Royal Festival Hall v Londýně 14. června 2009, zpíval píseň Yoko Ono „Toy Boat“ z alba Season of Glass.

V roce 2010 spolupracoval na písni „Returnal“ skupiny Oneohtrix Point Never. Rovněž zpíval duet s Elisou v písni „Forgiveness“ a podílel se na skladbě „Another Day in America“ z alba Homeland hudebnice Laurie Anderson. Roku 2011 spolupracoval se skupinou MEN na písni „Who Am I To Feel So Free“ z alba Talk About Body. Dále se podílel na opeře The Life and Death of Marina Abramović režisére Roberta Wilsona.[16][17] Spolupracoval na krátkém filmu Christina's Farm natočeném speciálně pro Biennale di Venezia 2011, režie Milica Zec.[18]

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

  • Film režiséra Stevea Buscemiho Animal Factory[19] (2000)- píseň Rapture
  • Ve francouzském filmu Wild Side (2004) - píseň „I Fell in Love With a Dead Boy“
  • Ve filmu Leonard Cohen: I'm Your Man[20] (2005) - píseň „If It Be Your Will“
  • Ve filmu The Secret Life of Words (2005) - píseň „Hope There's Someone“
  • Ve filmu V for Vendetta[21] (2006)- píseň „Bird Gerhl“
  • V epizodě Random Shoes seriálu Torchwood (2006)- píseň „Hope There's Someone“
  • V epizodě The He and th She seriálu Sběratelé kostí[22] (2008) - píseň „River of Sorrow“
  • Vizuální produkce Fleurs 2, hudebník Franco Battiato (Universal, November 2008) - Del suo veloce volo
  • Ve filmu I'm Not There[23] (2007) - píseň „Knocking on Heaven's Door
  • V závěrečné sekvenci epizody v první sezóně kriminálního dramatu Saving Grace[24] - píseň „Hope There's Someone“

Jiné projekty[editovat | editovat zdroj]

  • V červenci 2008 Antony debutoval s výstavou obrazů v Brussels exhibition pod vedením kurátora Jerome Sanse.[25]
  • V samostatných výstavách pokračoval v Galerii Isis v Londýně [25] a Accademia Albertina v italském Turíně.
  • V dubnu 2009 se Antony se stal kurátorem výstavy 6 Eyes u Agnes B., Galerie Du Jour in Paris..Na této výstavě Antony zdůraznil spojení mezi jeho vlastní práce a práce umělců Petera Hujara, Kiki Smith, Barbary Cummard, Alice O'Malley, Jamese Elaine a Williama Basinski.
  • V roce 2007 Antony vytvořil původní soundtrack k videu Nicka Knighta návrháře Husseina Chalayana.[26]
  • Spolupracoval s italskou módní firmou Prada, pro jejíž kampaň napsal píseň The Great White Ocean
  • V roce 2009 se Antony objevil jako múza Riccarda Tisci a Givenchy v časopisech Dazed & Confused a L'Uomo Vogue
  • 26. ledna 2012 vystoupil v Museum of Modern Art (New York), představení mělo název "Swanlights", spolupracoval s laserovým umělcem Chris Levinem a scénografem Carl Robertshawem. New York Times zveřejnil přístí den článek s názvem "Cries From the Heart, Crashing Like Waves", (Pláče od srdce, burácí jako vlny) [27]

Antony Hegarty v České republice[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antony Hegarty na anglické Wikipedii.

  1. http://www.nytimes.com/2005/09/04/magazine/04ANTONY.html?pagewanted=4&_r=1&sq=john%20hodgman%20anthony%20johnsons&st=cse&scp=1
  2. http://www.blacklips.org/
  3. http://musicserver.cz/clanek/12459/Mercury-Prize-ziskal-transvestita-Anthony/
  4. http://www.contactmusic.com/new/xmlfeed.nsf/story/antony-and-the-johnsons-top-mojo-poll
  5. http://www.csfd.cz/film/194884-v-jako-vendeta-v-for-vendetta/
  6. http://antonyandthejohnsons.com/news/guardianreview.html
  7. http://www.billboard.biz/bbbiz/content_display/industry/e3i6229a90fa9a407c3cf06c569aeeeb2d5
  8. Karel Veselý,Nový prostor 3. února 2009
  9. http://latimesblogs.latimes.com/music_blog/antony_and_the_johnsons/
  10. http://www.wwd.com/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?src=rss/recentstories/20090625#/article/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?page=1
  11. http://musicserver.cz/clanek/31102/Podivejte-se-na-Thank-You-For-Your-Love-Antony-And-The-Johnsons/
  12. http://www.rozhlas.cz/radiowave/deskatydne/_zprava/443058
  13. http://www.ew.com/ew/gallery/0,,20162677_20164091_20247335_8,00.html
  14. http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/music/reviews/antony-and-the-johnsons-barbican-london-986198.html
  15. http://www.xfm.co.uk/article.asp?id=81713
  16. http://mif.co.uk/event/robert-wilson-marina-abramovic-antony-willem-dafoe-the-life-and-death-of-marina-abramovic/
  17. http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=687
  18. http://www.milicazec.com/
  19. http://www.csfd.cz/film/1083-veznice-animal-factory/
  20. http://www.csfd.cz/film/220025-leonard-cohen-im-your-man/
  21. http://www.csfd.cz/film/194884-v-for-vendetta/
  22. http://www.csfd.cz/film/221410-kosti-bones/
  23. http://www.csfd.cz/film/136082-im-not-there/
  24. http://www.csfd.cz/film/235039-saving-grace/
  25. a b http://www.isisgallery.org/images/antonyhegarty/PolarBear.jpg
  26. http://www.youtube.com/watch?v=V7SelR1qNk0&feature=PlayList&p=BEBC501E940053CC&playnext=1&playnext_from=PL&index=23
  27. http://www.nytimes.com/2012/01/28/arts/music/antony-and-the-johnsons-at-radio-city-music-hall.html
  28. http://musicserver.cz/clanek/39854/Antony-And-The-Johnsons-Colours-Of-Ostrava-Dolni-oblast-Vitkovice-13-7-2012/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]