Antonio Rosmini Serbati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha Rosminiho v Miláně

Blahoslavený Antonio Rosmini Serbati (24. března 1797, Rovereto1. července 1855, Stresa) byl italský římskokatolický kněz, filosof, teolog a politik. Byl beatifikován v roce 2007.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1797 v severoitalském městě Rovereto. V roce 1821 přijal kněžské svěcení a o rok později zakončil svoje teologická studia doktorátem. Pobýval v tehdejší rakouské části Itálie. Již roku 1830 vydal své první dílo, čtyřsvazkovou „Novou esej o původu idejí“, kterým si získal určitý věhlas. Roku 1836 byl Rosmini pro své postoje a pro italskou orientaci z habsburské monarchie vyhoštěn. Rosmini se pak usadil v Piemontu.[1]

V třicátých letech se věnoval celé řadě etických a antropologických studií. Napsal například “Srovnávací a kritické dějiny systémů mravního principu”. Na počátku čtyřicátých let shrnul své myšlenky do díla „Filozofický systém“. Roku 1847 napsal esej „Komunismus a socialismus“, v kterém došel k závěru, že tyto systémy jsou vnitřně rozporné a musí nutně skončit hrubou despocií: „Naši reformátoři chtějí z lidí udělat pouhá tažná zvířata, místo aby je povznášeli.“[1] Nastínil zde také zásady tzv. křesťanského liberalismu. Vzápětí na to vyšla Rosminiho studie „Ústava podle společenské spravdelnosti“, která měla jako dodatek „Přílohu o jednotě Itálie“. Zde vystoupil s názorem, že sjednocení Itálie má smysl pouze ve formě federace. V roce 1848 se Rosminini angažoval neúspěšně i politicky, následně upadl v církevních kruzích do nemilosti. Tehdy vyšel snad jeho nejznámější spis “O pěti ranách církve svaté”, který byl později dán na index. Byl různě špiněn a ostrakizován. Stáhl se do soukromý a věnoval se nadále především filozofii a teologii. V tuto dobu sepsal mimo jiné knihy „Dialog invence“, „Úvod do filozofie“ a nedokončené pojednání o otázce bytí: „Teodiceu“. Rosmini zemřel – za poněkud záhadných okolností – roku 1855 ve městě Stresa. Rosmini spoluzaložil novou řeholní komunitu Istituto della Caritá (tzv. rosminiani). Rosmini byl blízkým přítelem básníka a romanopisce Alessandra Manzoniho.[1]

Roku 1887 byly některé Rosminiho názory katolickou církví odsouzeny, nicméně v roce 2001 ho Kongregace pro nauku víry rehabilitovala. Mezi Rosminiho obdivovatele patřili i papežové Jan XXIII. a Pavel VI.[1] V roce 2007 byl Rosmini blahořečen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ROSMINI SERBATI, Antonio. Komunismus a socialismus: Esej z roku 1847 přednesená v Akademii obrozenců v Osimu. [s.l.] : Karmelitánské nakladatelství, 2006.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]