Antonie Kleinerová

Antonie Kleinerová
poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Narození	23. března 1901 Praha  Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. srpna 1982 Praha  Československo
Politický subjekt	nár. soc. (ČSS)
Choť	Ing. Josef Kleiner

Antonie Kleinerová, rozená Štainicová (23. března 1901 v Praze – 23. srpna 1982 v Praze), byla česká a československá politička Československé strany národně socialistické a poválečná poslankyně Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 pronásledována a vězněna.

Biografie

Pocházela z dělnické rodiny. Otec byl zámečníkem a matka byla v domácnosti. Antonie Kleinerová po absolvování měšťanské školy maturovala na obchodní akademii a pak studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ovšem nedokončila. V roce 1927 se jejím manželem stal Ing. Josef Kleiner, zaměstnanec ministerstva národní obrany a později rozhlasu. Kleinerová pracovala od roku 1937 na ministerstvu sociální péče, kde se seznámila s Miladou Horákovou. Za druhé světové války se Kleinerovi zapojili do odboje a v roce 1941 je zatklo gestapo. Josef Kleiner byl v dubnu 1942 popraven v koncentračním táboře Mauthausen, Antonie byla vězněna v Ravensbrücku a v ženské věznici Noisdorf. Po válce a návratu do ČSR se začala angažovat v národně socialistické straně.

V parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu zasedala formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948.

Patřila k té části národních socialistů, která nesouhlasila s průběhem komunistického převratu v roce 1948, a byla proto později politicky stíhána. V roce 1949 ji společně s dalšími funkcionáři národně socialistické strany zatkla Státní bezpečnost. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byla odsouzena k trestu těžkého žaláře na doživotí. Kromě toho jí byl zkonfiskován majetek, vyměřen peněžitý trest dvaceti tisíc korun a odebrána na deset let čestná občanská práva. Byla vězněna ve Znojmě, Kutné Hoře, v Praze na Pankráci, v Chrudimi a v nápravněpracovním táboře Pardubice. Společně s dalšími vězeňkyněmi zde iniciovala v roce 1954 hladovku, za kterou byla kázeňsky potrestána. Doživotní trest jí byl ale v roce 1955 zmírněn na dvacet pět let a v roce 1962 byla propuštěna na amnestii.

Související články

• Proces s Miladou Horákovou a spol.
• Ludmila Brožová-Polednová

Odkazy

Externí odkazy

• (česky) Antonie Kleinerová v parlamentu