Anton Popovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anton Popovič (* 27. července 1933, Prešov - 24. června 1984, Bratislava)[1] byl slovenský literární historik a teoretik, jeden z nejvýznamnějších slovenských i světových translatologů[zdroj?].

Působil na Nitranské univerzitě jako nejdůležitější z následníků a pokračovatelů Jiřího Levého. Založil tzv. Nitranskou translatologickou školu, ke které patřili především jeho žáci, mj. Ján Vilikovský a František Miko. Hlavní Popovičovou snahou bylo osamostatnit translatologii, která v jeho době (tj. v 60. letech 20. století) stále platila za součást filologie. Obhajoval společenskou funkci překladu jako jednoho z hlavních prostředků mezikulturní komunikace. Zabýval se především výzkumem a vytvářením potřebné terminologie.

Popovič navazoval na československý předválečný strukturalismus, především na Pražský lingvistický kroužek, určitý vliv na jeho práci měl i ruský formalismus (tzv. tartuská škola Jurije Lotmana).

Teoretická práce Antona Popoviče[editovat | editovat zdroj]

Základním Popovičovým požadavkem bylo sledovat překlad na pozadí současné domácí překladatelské normy. V souvislosti s tím zavedl pojem překladovost, tzn. překlad nutně působí na svého čtenáře jinak, než by působil domácí originál.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo Antona Popoviče je velmi rozsáhlé. Za nejdůležitější samostatné práce lze považovat:

  • Preklad a výraz (1975)
  • Poetika umeleckého prekladu (1971)
  • Teória uměleckého prekladu (1975)
  • Originál/preklad

Řadu dalších děl Popovič napsal ve spolupráci s jinými autory (např. Tvorba a recepce, 1978, s Františkem Mikem).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://aleph.nkp.cz/F/3C92375FXUMN9NEXANCTJQEE5P4MMLQ98T45Q8MG1J3PSD6DU4-14419?func=full-set-set&set_number=094104&set_entry=000001&format=999