Antonín Vokoun
| Antonín Vokoun | |
|---|---|
| Narození | 8. března 1691 Bezno |
| Úmrtí | 7. února 1757 (ve věku 65 let) Praha |
| Povolání | katolický kněz, katolický jáhen, kněz, kazatel, hudebník a katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | titulární biskup (od 1748) pomocný biskup (od 1748) generální vikář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Antonín Jan Václav Vokoun rytíř z Vokounsteina (8. března 1691, Bezno – 7. února 1757, Praha) byl český římskokatolický duchovní, od roku 1748 pomocný biskup pražský a titulární biskup kalinicenský.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Jako pětidenního jej pokřtil jeho strýc Jan Matěj Vokoun, farář v Bezně, jemuž Antonínovy rodiče Václav a Lidmila Vokounovi vedli domácnost. Antonín Vokoun studoval v letech 1701 až 1703 na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech a univerzitní vzdělání získal na pražské univerzitě. Filosofická studia dokončil roku 1709, teologická v roce 1714, kdy rovněž získal doktorát teologie. Poté začal pracovat jako vychovatel v rodině dvorního rady Freye z Freyenfelsu ve Vídni a v tamější katedrále sv. Štěpána také 6. dubna 1715 přijal kněžské svěcení. Od roku 1716 působil jako český kazatel v Leopoldstadtu u Vídně.
V roce 1719 se stal děkanem ve Vodňanech[2] a roku 1723 také okrskovým vikářem vikariátu v jihovýchodní části Prácheňského kraje, nově nazývaného vodňanským, jejž spravoval od června 1722 jako jeho administrátor. Zasloužil se o obnovu vodňanského kostela Narození Panny Marie a tamního děkanství po velkém požáru města, k němuž došlo 27. května 1722. V březnu 1723 se spolu s Janem Václavem Xaverem Freyem z Freyenfelsu vydal do Itálie a navštívil také Řím a Loreto. Roku 1735 byl ustanoven asesorem arcibiskupské konzistoře a v březnu 1737 jejím kancléřem. V květnu 1738 se stal kanovníkem pražské metropolitní kapituly, o což již dříve opakovaně usiloval, a rezignoval na svůj děkanský úřad. Od 13. července 1744 až do své smrti působil také jako generální vikář pražské arcidiecéze. Dne 1. října 1748 byl jmenován pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem kalinicenským. Marie Terezie jej spolu s jeho synovci povýšila do šlechtického stavu.
Byl znám jako milovník hudby, aktivní hudebník i sběratel hudebních nástrojů a partitur, které všechny odkázal pražské katedrále.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Pulchri gressus in calceamentis Filiae Principis: Pulchri gressus in laceramentis Filii Comitis. A nebo: Roztrhaný Ssat S. Bernarda Slawně se stkwěgjcý, A Cýrkew Swatau nad mjru ozdobugjcý (1. vydání), Jan Karel Hraba, Praha 1731
- Pulchri gressus in calceamentis Filiae Principis: Pulchri gressus in laceramentis Filii Comitis. A nebo: Roztrhaný Ssat S. Bernarda Slawně se stkwěgjcý, A Cýrkew Swatau nad mjru ozdobugjcý (2. vydání), František Karel Hladký, Praha 1754
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.catholic-hierarchy.org/diocese/d4c64.html
- ↑ Děkan z přelomu 17. a 18. století dal Vodňanům zvon. Strakonický deník. 2007-09-10. Dostupné online [cit. 2020-12-28].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Antonín Jan Václav Vokoun (1691-1757) a církevní správa jeho doby v Čechách, Městské muzeum a galerie, Vodňany 2008
- Martin Valášek: Antonín Jan Vokoun: Roztrhaný šat sv. Bernarda, Listy filologické 3-4/2003, str. 254-284
- Milan M. Buben, Pavel R. Pokorný: Encyklopedie českých a moravských pomocných (světících) biskupů (se supplementem sídelních biskupů), Libri, Praha 2014, str. 173-174
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Vokoun
- Antonín Jan Václav Vokoun
