Antonín Holý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., dr. h. c. mult.
Antonín Holý na fotografii z roku 2007
Antonín Holý na fotografii z roku 2007
Narození1. září 1936
Praha
Úmrtí16. července 2012 (ve věku 75 let)
Praha
Národnostčeská
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého
Univerzita Karlova
PracovištěÚstav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky
Obororganická chemie
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2002)
Čestný doktorát
Univerzity v Gentu (Belgie) (2005)
Česká hlava (2007)
DětiDana Holá
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Holý (1. září 1936 Praha – 16. července 2012[1][2][3]) byl český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Je objevitelem řady antivirotik využívaných při nakažení virem HIV, při nemoci AIDS, virové hepatitidě typu B či oparech.
[4]

Vědecká dráha[editovat | editovat zdroj]

V letech 1954 až 1959[5] vystudoval organickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy[3] v Praze. V letech 1960 až 1963 byl vědeckým aspirantem oboru organické chemie na Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) ČSAV v Praze. V roce 1963 se stal vědeckým pracovníkem ÚOCHB, v roce 1967 vedoucím vědeckým pracovníkem, v roce 1983 vedoucím skupiny chemie nukleových kyselin a od roku 1987 stál v čele oddělení chemie nukleových kyselin. V letech 1994 až 2002 vykonával funkci ředitele ústavu. Habilitoval se v roce 2004 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci prací Acyklické nukleosidfosfonáty: představy a skutečnost a tamtéž byl v roce 2005 jmenován profesorem organické chemie.

Od roku 1976 spolupracoval na vývoji antivirových preparátů s Erikem De Clercqem z Katolické univerzity v belgické Lovani, který je spoluautorem patnácti Holého patentů. Podle databáze Web of Science byl Holý autorem nebo spoluautorem 604 publikací; jeho publikace měly 11 609 citací a Hirschův index 49 (ke dni 17. 7. 2012). O šest let později (ke dni 19. 7. 2018) to bylo již 768 publikací, 16 979 citací a Hirschův index 57. V lednu 2020 se ve všech databázích Web of Science jednalo o 975 prací, 20 131 citací a Hirschův index 60. Antonín Holý je zařazen ve Stanfordském celosvětovém seznamu 2 % nejcitovanějších vědců (za celou kariéru).[6] Je autorem či spoluautorem 60 českých a zahraničních patentů.

Vývoj léků[editovat | editovat zdroj]

Prvním lékem vyvinutým na základě práce Holého týmu bylo antiherpetikum Duviragel, vyvinuté ÚOCHB a společností Léčiva. Do časově a nesmírně finančně náročného vývoje antiviriotik z látek vyvinutých Holého týmem se však nemohla pustit žádná společnost z ČSSR ani z Evropy. Vývoj tak začal v americké farmaceutické společnosti Bristol-Myers; později byl však zastaven jako neperspektivní.

Patenty v roce 1990 odkoupila malá americká společnost Gilead Sciences (tehdy měla okolo patnácti zaměstnanců), kam se přesunuli i někteří zaměstnanci Bristol-Myers, kteří považovali Holého látky za perspektivní.[7]

V roce 1996 byl v USA a Evropské unii schválen pro léčení virového zánětu oční sítnice cidofovir (prodáván pod názvem Vistide), který působí i proti viru pásového oparu a viru pravých neštovic.

V roce 2001 byl k tlumení nemoci AIDS schválen tenofovir-disoproxil, prodávaný pod názvem Viread; v roce 2008 byl schválen i pro léčbu hepatitidy B. Dalším schváleným lékem měl být adefovir, prodávaný k tlumení nemoci AIDS pod názvem Preveon, ale schválen nebyl (1999), zejména kvůli vážným vedlejším účinkům. Vývoj látky však pokračoval a v roce 2002 byla schválena k léčbě hepatitidy B látka prodávaná pod názvem Hepsera. Kombinace tenofoviru s emtricitabinem pak byla v roce 2004 schválena k tlumení nemoci AIDS (prodávána pod názvem Truvada) a v roce 2012 i jako prevence nakažení virem HIV. Kombinace s látkou efavirenz byla v roce 2006 schválena k tlumení nemoci AIDS (prodávána pod názvem Atripla), v roce 2011 k témuž účelu kombinace tenofoviru, emtricitabinu a rilpivirinu (prodávána pod názvy Complera a Eviplera). Další látky jsou ve stadiu vývoje nebo klinických zkoušek.

Za licenční poplatky a patenty, které jsou výsledkem práce Antonína Holého a jeho týmu, získává ÚOCHB od společnosti Gilead téměř 2 mld. Kč ročně.[8] V roce 2006 Gilead uzavřela s ÚOCHB smlouvu o zřízení nového společného výzkumného centra na výzkum nových látek, když k tomuto účelu ústavu věnuje ročně 1,1 milionu dolarů po dobu pěti let.[9] V roce 2011 byla smlouva prodloužena o dalších pět let.[10]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Památka[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zemřel Antonín Holý. Chemik světového významu | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2012-07-17 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Horní Počernice. Naučná stezka: Chvalský hřbitov. pdf. [cit. 2017-06-06] Dostupné online.
  3. ↑ a b Zemřel profesor Antonín Holý, objevitel nových antivirotik [online]. ÚOCHB, 2012-07-17 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ NEJEZCHLEBOVÁ VRTIŠKOVÁ, Lenka. Téma: Vracíme Holého poklad vědě. In: Experientia.cz [online]. 24. srpna 2018 [cit. 18. 10. 2022]. Dostupné z: https://www.experientia.cz/napsali-o-nas/tema-vracime-holeho-poklad-vede/ Dostupné také z: https://www.irozhovory.cz/portfolio-items/hana-dvorakova/
  5. ↑ Prof. RNDr. Antonin Holý, DrSc., dr.h.c.mult.. Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ https://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.3000918
  7. ↑ NEVYHOŠTĚNÝ, Jan. V Dejvicích je díky Holému jeden z nejbohatších ústavů světa. Lidi však nepřeplácí. iDNES.cz [online]. 2012-07-18 [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zpráva nezávislého auditora rok 2013 Ústavu organické chemie a biochemie. www.uochb.cz [online]. [cit. 2015-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. ↑ Gilead | Investors | News Release. www.gilead.com [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ Gilead Sciences: Gilead Extends Its Funding Support for the Gilead Sciences Research Centre at the Institute of Organic Chemistry and Biochemistry in Prague[nedostupný zdroj]
  11. ↑ Holý Antonín | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ Antonín Holý převzal medaili na konferenci o bariérách mezi vědou a průmyslem - iForum [online]. [cit. 2016-07-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Akademický bulletin: Praha ocenila významné vědce stříbrnou medailí
  14. ↑ Historická pracovna Antonína Holého zpřístupněna veřejnosti - Akademie věd České republiky. www.avcr.cz [online]. [cit. 2018-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-07. 
  15. ↑ Dejvické divadlo vstupuje na pole vědy. Nová hra Elegance molekuly vzdává hold chemikovi Antonínu Holému. Radiožurnál [online]. 2018-04-07 [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ Dvojka (archiv - Meteor) – Divadelní Elegance molekuly. Jak byla objevena DNA. Sloni poslouchají dupání chobotem. I obyčejná kapka vody…. prehravac.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2019-05-26 [cit. 2018-06-17]. (audio). Dostupné online. 
  17. ↑ Profesor Holý na divadelních prknech – NF Neuron podpořil vznik divadelní hry Elegance molekuly | NF Neuron. www.nfneuron.cz [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-19. 

Literatura (chronologicky)[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nositelé Národní ceny vlády Česká hlava
2002–2009
Karel Smetana / Jiří Labský (2002) • Zdeněk Herman (2003) • Jaroslav Němec (2004) • Armin Delong (2005) • Jaroslav Kurzweil (2006) • Antonín Holý (2007) • Pavel Hobza (2008) • Josef Koutecký (2009)
2010–2019
Jan Svoboda (2010) • Petr Widimský (2011) • Pavel Klener (2012) • František Šmahel (2013) • Emil Paleček (2014) • Martin Hilský (2015) • Jiří Forejt (2016) • Petr Sommer (2017) • Jaroslav Doležel (2018) • Miroslav Bárta (2019)
od 2020
Václav Hořejší (2020) • Vladimír Kučera (2021) • Petr Pyšek (2022) • Zuzana Moťovská (2023)
Nositelé Čestného uznání Mensy ČR
Jiří Grygar (2010) • Helena Illnerová (2011) • František Koukolík (2012) • Karel Nešpor (2013) • Milan Hejný (2014) • Antonín Holý in memoriam (2015) • Petr Widimský (2016) • Jiří Drahoš (2017) • Zdeněk Svěrák (2018) • Bohdan Pomahač (2019) • Soňa Peková (2020) • Josef Průša (2021) • Martin Hilský (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Holý&oldid=23802709“