Antonín H. Sokol
Antonín H. Sokol (7. června 1847 Neslovice - 14. května 1889 Brno) byl český novinář, spisovatel a dramatik. Působil v pražských a brněnských listech, naposled jako šéfredaktor deníku Moravská orlice. Psal povídky a divadelní hry. Používal také pseudonym A. H. Neslovský.
[editovat] Život
Narodil se roku 1847 v moravské obci Neslovice. Studoval gymnázium v Brně a Vídni. Od šestnácti let začal literárně tvořit — psal básně a povídky do Hvězdy, později také do časopisů Lumír, Moravská orlice, Vosa a Besídka čtenářská.[1]
Roku 1866 byly v Brně založeny Veselé listy a Sokol se spolu s Františkem Vymazalem stal jejich hlavním přispěvatelem.[1] O rok později se s jejich redakcí přestěhoval na žádost J. S. Skrejšovského do Prahy. Když tento časopis po třech letech zanikl, přesvědčil Skrejšovský Sokola, aby pokračoval v novinářské činnosti. Sokol vstoupil jako reportér do redakce časopisu Národní pokrok a uveřejňoval tam zejména zprávy o táborech lidu (politických shromážděních), kterých se tehdy konalo velké množství.[2]
Národní pokrok byl zanedlouho po zatčení několika redaktorů zastaven. Sokol s několika kolegy odešel do Chrudimi, kde vydávali časopis Koruna. Ještě v roce 1869 se ale vrátil do Prahy do redakce obnoveného časopisu Pokrok. Psal pro něj zejména fejetony a divadelní zprávy. Kontakty s uměleckými kruhy ho později inspirovaly k vlastní dramatické tvorbě.[2] Během pražského pobytu přispíval i do dalších časopisů, například Slavie (později přejmenovaná na Zábavné listy),[1] Světozor nebo Krakonoš. Když J. R. Vilímek založil roku 1872 knihtiskárnu, převzal za něj Sokol nakrátko redakci Humoristických listů.[3]
Roku 1883 se stal šéfredaktorem brněnského deníku Moravská orlice. V této funkci setrval do konce života.[1] Bylo to velmi náročné povolání, které mu zabralo prakticky všechen čas a znemožnilo jakoukoli jinou literární činnost. Protože noviny vycházely jen ve všedních dnech, odjížděl na víkendy do rodných Neslovic, kde trávil volný čas s rodiči a s rodinami svých sester. Sám zůstal svobodný.[2]
Na konci roku 1888 vážně onemocněl. Přestěhoval se do bytu v těsné blízkosti redakčních místností a v rámci možnosti pokračoval v práci. Zemřel 15. května 1889 večer.[1]
Byl oceňovaný pro vlastenectví, čestné a přímé jednání s přáteli i protivníky.[1]
[editovat] Dílo
Vedle novinářské činnosti byl autorem následujících povídek:
- Tvrdé palice (1873)
- Z doby komety (1873)
- Páter Serafin (Světozor 1874)[2]
- O živých a mrtvých : Drobné kresby (1881)
Napsal také divadelní hry:
- Farizejci : žert ve třech jednáních (1880), komedie. Provozována v Novém českém divadle za Žitnou branou r. 1879.[2]
- Starý vlastenec : veselohra ve třech jednáních (1881)
- Šteperka (1881), fraška
- Rodinné přikázání : Obraz ze života velkoměstského ve 4 jednáních (1882)
- Kleopatřin prsten : fraška ve třech jednáních (knižně 1893)
- Jelínek a spol. : žert o pěti jednáních (knižně posmrtně 1900); cenzurou nebyla kvůli politickým narážkám připuštěna k provozování[2]
Překlad:
- Eberhard Friedrich Hübner: František Trenk, vůdce rakouských pandurův : historický román z dob Marie Teresie (1865)
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e f Antonín H. Sokol. Moravská orlice, 1889-05-16, roč. 27, čís. 113, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-17].
- ↑ a b c d e f TURNOVSKÝ, Josef Ladislav. Turnovský o Sokolovi. Moravská orlice, 1889-05-16, roč. 27, čís. 116, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-09-17].
- ↑ Antonín H. Sokol. Humoristické listy, 1889-05-24, roč. 31, čís. 21, s. 186. Dostupné online [cit. 2011-09-17].
