Antonín Dědourek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Dědourek
Antonín Dědourek
Antonín Dědourek
Narození2. května 1882
Králka,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. ledna 1964 (ve věku 81 let)
Třebechovice pod Orebem,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníknihař, papírník, obchodník hudebninami a uměleckými předměty, nakladatel, knihkupec, antikvář
Dětisyn: Ladislav Dědourek
dcera: Marie Hrušková-Dědourková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Dědourek (2. května 1882, Králka11. ledna 1964[p 1] Třebechovice pod Orebem) byl český knihař a nakladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se v Praze knihařem. Pak pracoval v různých knihařských dílnách v Roudnici nad Labem, v Ústí nad Labem a v Praze. Od listopadu 1906 žil v Třebechovicích pod Orebem; zde se 26.7.1909 oženil s Marií Dočkalovou, se kterou měl dceru Marii (1914–1984) a syna Ladislava (1912–1986).[2][3]

V roce 1907 si otevřel knihařskou dílnu a papírnický obchod v Třebechovicích. Tuto činnost rozšířil o knihkupectví, které mu bylo povoleno výnosem z 17. prosince 1912. V roce 1910 vydal svou první publikaci – brožuru Dějiny Třebechovic od řídícího učitele Františka Probošta.

Období první světové války prožil jako příslušník 36. pěšího pluku z Mladé Boleslavi.

Nakladatelství[editovat | editovat zdroj]

Nakladatelská značka z roku 1935

Po návratu z války zahájil svou nakladatelskou činnost. V roce 1919 vydal čtyři tituly. Vydával především knihy cizích autorů. V roce 1931 vstoupil do nakladatelství i jeho syn Ladislav Dědourek, který se zasloužil o změnu orientace. Nakladatelství změnilo název na Nakladatelství školních a praktických příruček Antonína Dědourka v Třebechovicích p. O.. Záhy se nakladatelství stalo jedním z předních producentů školních příruček a publikací. V druhé polovině třicátých let začalo nakladatelství na popud ministerstva školství a národní osvěty vydávat edici Obrana vlasti, která měla přispět k posílení branné přípravy vzhledem k ohrožení Československa nacistickým Německem. Například byly vydány publikace Chodové, strážci pomezí, Život v kasárnách, Naši letci, Byli jsme a budem! a podobně. Tato produkce byla po rozpadu Československa v roce 1938 neprodejná a nakladatelství poté, co se vyrovnalo s autory, skončilo v úpadku.

Již následujícího roku ale Antonín a Ladislav Dědourkové začali znovu. Tentokrát se orientovali na kvalitní českou literaturu. V roce 1941 začala vycházet edice Knihovna národních klasiků, ve které vycházela díla spisovatelů jako byli: Jan Neruda, Václav Beneš Třebízský, Božena Němcová, Ladislav Stroupežnický, Josef Štefan Kubín a další. Rovněž vydávali řadu dětských knih (Karafiátovi Broučci a další). Redaktorem dětské literatury byl František Hrubín. V roce 1943 dokonce vydavatelé uvažovali o stavbě nové knihtiskárny. Projekt vypracoval architekt František Bartoš. Vzhledem k válečné situaci ale ke stavbě nedošlo.

Mimořádným nakladatelským činem bylo vydání Nerudových Arabesek k padesátému výročí spisovatelova úmrtí v roce 1941 s ručně kolorovanými ilustracemi. Dřevoryty navrhl Jaroslav Benda a ilustrace pak byly ručně kolorovány třebechovickými dívkami pod vedením malířky Hermíny Melicharové. Práce probíhaly v pronajaté místní sokolovně.

Po osvobození Československa v roce 1945 vydalo nakladatelství jednu z prvních učebnic ruštiny od Sergeje Machonina. Byla otevřena pobočka v Praze, ke spolupracovníkům nakladatelství patřili: Pavel Bojar, František Hrubín, Vladimír Kovářík, Rudolf Lužík, František Karel Zeman, a další. Byla vydávána díla autorů: Pavel Bojar, Josef Štefan Kubín, Leontýna Mašínová, Vladimír Müller, Kamila Sojková a dalších. Nakladatelství spolupracovalo s výtvarníky: Zdeňkem Burianem, Hermínou Melicharovou, Zdenkem Seydlem, Miloslavem Troupem a dalšími.

Byly zde vydány i dvě obrazové publikace fotografa Jindřicha Marca Praha romantická[4] a Anglie slovem i obrazem [5]

Činnost nakladatelství byla po únoru 1948 ukončena rozhodnutím ze dne 15. září 1950.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V Průvodci po osobních a rodinných fondech Státního okresního archivu Hradec Králové je chybně lokalizována obec Králka (není u Čes. Budějovice, ale v okrese Praha-východ) a uvedeno chybné datum úmrtí 17. prosinec 1964.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVATOŠOVÁ, Andrea. Průvodce po osobních a rodinných fondech [online]. Hradce Králové: Státní okresní archiv [cit. 2015-07-06]. Kapitola Dědourkovi – rodinný archiv. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-09. 
  2. Sčítací operáty Třebechovice 1910, dům čp. 29. vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2015-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-24. 
  3. Matrika oddaných Třebechovice 1860-1918, s.293. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2015-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-24. 
  4. MARCO, Jindřich; BEDNÁŘ, Kamil. Praha romantická. Třebechovice pod Orebem: Antonín Dědourek, 1948. 
  5. ANDREWS, Hugh A.; MARCO, Jindřich. Anglie slovem i obrazem. Třebechovice pod Orebem: Antonín Dědourek, 1948. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1271–1272. 
  • NOSOVSKÝ, Karel. Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého. Praha: Karel Nosovský S. 575. 
  • kolektiv autorů. Třebechovice pod Orebem. Třebechovice pod Orebem: Město Třebechovice pod Orebem, 2004. 337 s. ISBN 80-239-3438-4. S. 176–177, 197. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 158. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]