Antonín Boháč
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| syn | Ladislav Boháč |
|---|---|
| syn | Antonín Boháč |
Doc. PhDr. Antonín Boháč (5. března 1882 Lišice u Kutné Hory – 27. prosince 1950) byl český vědec, vlastenec[zdroj?] a pedagog.
Obsah |
Životopis [editovat]
Antonín Boháč se narodil v evangelické rodině Čeňka a Kateřiny Boháčových. Měl pět sourozenců. Po studiích na kolínském gymnáziu (maturita 1900) se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy s tím, že se chtěl stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. Jeho učitelem byl i T. G. Masaryk. Již za studií učil v Telči a po ukončení studia na reálce v Uherském Brodě, a to úspěšně - odmítal memorování a požadoval přemýšlení. V té době se začal zajímat o populační vědu.[zdroj?]
- Oženil se a s manželkou Karolínou měl 2 děti: syna Ladislava Boháče (pozdější známý filmový, divadelní a rozhlasový herec) a dceru Vlastu, která společně s jeho manželkou zemřela na tzv. španělskou chřipku.
- V roce 1910 složil rigorózní zkoušku. Od 1912 studoval na univerzitách v Berlíně, Mnichově a pařížské Sorboně.
- V době první světové války (nebyl pro plicní nemoc odveden) učil na známém pražském gymnáziu v Křemencově ulici - zde učil i zakázané české autory - strachem opovrhoval. Spolupracoval s T. G. Masarykem i Edvardem Benešem. V roce 1919 se účastnil Versailleské mírové konference a bojoval za československé území.
- Vstoupil do Státního úřadu statistického, v roce 1921 a 1931 organizuje sčítání lidu. Plné pracovní nasazení vyžadoval od všech spolupracovníků. Byl schopen „na lenochy“ tvrdě útočil, ať již to byl kdokoliv.[zdroj?] Pracovat se musí poctivě, bylo jeho osobní krédo.
- V roce 1923 vyšla kniha Hlavní město Praha (dostupná online v Městské knihovně v Praze) kde popisuje jak se projevil industriální rozvoj v Praze
- V roce 1924 se znovu oženil - bere si Evu Jansovou (20. 9. 1899 - 7. 12. 1996), se kterou měl syna Antonína (PhDr. Antonín Boháč 18. 10. 1926 - 26. 5. 1992 - literární historik).
- V roce 1927 v Ženevě se účastnil 1. mezinárodní populační konference.
- Od roku 1929 učil jako docent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
- V roce 1934 - se stal místopředsedou SÚS.
- V říjnu 1938 se snažil v Berlíně v delimitační komisi a snaží se zachránit co se dá.
- V březnu 1939 se po Jan Auerhanovi stává šéfem SÚS.
- V roce 1941 byl vyslýchán gestapem, následně penzionován a internován v Lišicích.
- Po válce se krátce vrátil ke své práci. Spolupracoval na odsunu Němců, ale tvrdě odmítal metodu tzv. divokého odsunu. Pro komunisty byl po válce zcela nepřijatelný.
- Do roku 1948 přednášel ještě na vysoké škole.
- V té době poznal svojí budoucí snachu - Bedřišku Wižďálkovou.
- Dne 27. 12. 1950 zemřel.
- V roce 1990 byl rehabilitován.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 111.
- VÁCHA, Zdeněk. Český expert na mírové konferenci v Paříži v roce 1919. Historický obzor, 2002, 13 (5/6), s. 138–139. ISSN 1210-6097.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha : Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. s. 1–2.
