Antonín Bořek-Dohalský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o knězi. O jiném příslušníkovi šlechtického rodu pojednává článek Antonín Bořek-Dohalský (1944–2017).
Jeho Milost
Msgre. ThDr. Antonín
Bořek-Dohalský
arcibiskupský kancléř
kanovník svatovítské kapituly
prelát řádu sv. Lazara
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
Osobní údaje
Datum narození23. října 1889
Místo narozeníPřívozec u Domažlic
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí3. září 1942 (ve věku 52 let)
Místo úmrtíOsvětim
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
RodičeFrantišek Karel Bořek-Dohalský a Marie Ludovika Josefa Antonia Eleonora d'Hoop
Blízká osobabratr: František Bořek-Dohalský
bratr: Zdeněk Bořek Dohalský
bratr: Ludvík Bořek-Dohalský
PříbuzníFrantišek Bořek-Dohalský a Zdeněk Bořek-Dohalský (sourozenci)
Povoláníkanovník, kněz a katolický kněz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic (23. října 1889 Přívozec u Domažlic[1] – 3. září 1942 Osvětim) byl český šlechtic a katolický kněz, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly (obojí od 1931), člen protinacistického odboje a oběť nacistického teroru.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého českého hraběcího rodu Bořků z Dohalic. Jeho rodiči byli František Karel Bořek-Dohalský (1843–1925) a Ludovika, rozená d’Hoop (1863–1920). Teologii vystudoval na Collegio Urbano de Propaganda fide v Římě, na kněze byl vysvěcen v roce 1912. Od roku 1937 byl prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Německá okupace[editovat | editovat zdroj]

Msgre. Bořek-Dohalský se netajil nepřátelským postojem k nacismu, v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice, po okupaci vypomáhal protinacistickému odboji, především ukrýváním a zásobováním jeho příslušníků.

Po smrti kardinála Karla Kašpara byl považován za jeho možného nástupce, což ještě posílilo jeho nepřátelství s německými pronacistickými exponenty v pražské arcidiecézi, Josefem Grünerem a Franzem Bobem, kteří doufali, že stoupající moc Třetí říše nakonec přinutí Svatý stolec jmenovat někoho z nich.[2]

Zatčen byl 5. června 1942 během mše, kterou sloužil v Ústavu pro slepé dívky sester františkánek na Kampě,[3] předpokládá se, že na žádost či udání Bobeho.[4] Nějakou dobu byl vězněn s bratrem Františkem v koncentračním táboře v Terezíně a poté byl deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde krátce po příjezdu zemřel v důsledku nelidského zacházení;[5] podle jednoho svědectví byl ubit,[6] podle jiného byl zastřelen při práci v bažinách.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (384-5)
  3. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 74. 
  4. ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (385)
  5. ↑ Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889-1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (385-6)
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.oslj.cz [online]. [cit. 2010-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-29. 
  7. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt (1939 - 1941). Praha: Laguna, nakladatelství a vydavatelství, 2002. ISBN 80-86274-40-3. S. 25. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 17. 
  • Zdeněk Hazdra: Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic (1889–1942). Šlechtic, kněz a vlastenec. in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; ISBN 80-7325-097-7 (str. 374–387)
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 64. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 122. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 75. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Bořek-Dohalský&oldid=22070065“