Antal Stašek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antal Stašek
Fotografie z roku 1908
Fotografie z roku 1908
Rodné jménoAntonín Zeman
(biřmovaný Stanislav)
Narození22. července 1843
Stanový, nyní součást Zlaté Olešnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. října 1931 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymAntal Stašek,
Tomeš Bochů
Povoláníprávník, spisovatel, učitel, novinář, politik, režisér ochotníků, ředitel Městské spořitelny v Semilech
Národnostčeská
Vzdělánídoktor práv
Alma materJagellonská univerzita
Politická příslušnostNárodní strana
Manžel(ka)Kamila Zemanová, roz. Schönfeldová (1857–1920)
Děti2 synové:
spisovatel Ivan Olbracht (partnerka/manželka Helena Malířová;
2. manželka Jaroslava Kellerová)
Ing. Vladimír Zeman (1887–1929)
„Milovat každého je totéž jako nemilovat nikoho.“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, (22. července 1843 Stanový[1], nyní součást Zlaté Olešnice – 9. října 1931 Praha) byl český spisovatel a právník.

Životopis

Památník Antala Staška, jeho ženy Kamily a syna Vladimíra na semilském hřbitově; urna se Staškovým popelem sem byla slavnostně uložena při otevření urnového háje 11. června 1933, po půl roce však byla ukradena neznámým pachatelem a nikdy nebyla nalezena, spekulovalo se však o tom, že byl popel vysypán do Jizery; přestože je zde i jméno Kamily Zemanové, její urna je uložena v pražském Urnovém háji krematoria Strašnice.
Rodný dům Antala Staška
Rodný dům Antala Staška

Narodil se jako první z deseti dětí v rodině písmáka Antonína Zemana st. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1853–1858) a Krakově, kde byl u svého strýce. Po získání maturity studoval práva v Praze a v Krakově. Během studia ještě učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis. Pracoval též krátce v redakcích novin, přispíval např. do Národních listů, Květů. V roce 1866 univerzitu v Krakově dokončil a získal titul doktora práv.

Následně působil jako advokátní pomocník v Kolíně (1869) a v Praze (1870–1873, přátelil se s Janem Nerudou). V letech 1874–1875 působil v Rusku v Petrohradu jako soukromý vychovatel. Od r. 1877 působil jako advokát v Semilech a začal se angažovat také politicky.

Zde se mu narodil (6. ledna 1882 Semily) syn Kamil Zeman později známý pod pseudonymem Ivan Olbracht, ( český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec, zemřel 30. prosince 1952 Praha)

V letech 1889 až 1895 byl zemským poslancem za Národní (staročeskou) stranu, byť v mládí „souzněl s mladočechy“. Do sněmu byl zvolen v zemských volbách roku 1889 za městskou kurii, obvod Lomnice, Nová Paka, Sobotka.[2]

Od r. 1913 žil v Praze-Krči a pokračoval ve své literární tvorbě. V letech 1919–1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé[3] za Českou státoprávní demokracii respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandát nabyl v prosinci 1919 místo Josefa Svatopluka Machara.[4]

V Praze nakonec i zemřel ve vysokém věku 88 let.[5]

Dílo

Jeho dílo se týká Podkrkonoší. Byl velmi silně ovlivněn socialismem.

Objevují se u něj témata, která byla v české literatuře mnohokrát rozvedena (továrník je neschopný alkoholik atp., který ponižuje své podřízené). A. Stašek je pravděpodobně jedním z prvních českých spisovatelů, kteří s těmito motivy pracovali.

Próza

  • Nedokončený obraz (1878). Dostupné online.
  • O ševci Matoušovi a jeho přátelích – román; děj se odehrává ve Vranově, na pozadí Svárovské stávky. Matouš Štěpánek je skutečná postava – pytlák, pašerák.
  • Na rozhraní (1908). Dostupné online.
  • V temných vírech – trojdílný román, popisuje zakládání textilních továren v Podkrkonoší, dílo napsáno pohledem nejchudších vrstev, získávání majetku považuje za zločin.
  • Blouznivci našich hor – povídky; zabývá se spiritismem a snaží se popsat jeho různé varianty.
  • Přelud
  • Když hlad a válka zuřily
  • Stíny minulosti

Poezie

  • Václav – epická báseň (1872)
  • Z doby táborů – epická báseň (1884)
  • Co minulo a nevrátí se více (1928) – sebrané spisy básní

Drama

  • Smlouva s lichvářem

Vědecká literatura

  • Ruské básnictví a Turgeněv (1873) – první česká studie o tomto autorovi[6]

Překlady

Z polštiny, francouzštiny, ruštiny, němčiny.

Ocenění

Ulice Antala Staška se nachází v následujících 11 městech ČR: Brno, České Budějovice, Frýdek-Místek, Havířov, Hradec Králové, Cheb, Jablonec nad Nisou, Lomnice nad Popelkou, Praha, Semily, Teplice.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Zlatá Olešnice
  2. ↑ Národní listy 7. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307743&picp=&idpi=11407036
  3. ↑ Antonín Zeman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antal Stašek, s. 246. 
  6. ↑ PETERI, Gyorgy. Imagining the West in Eastern Europe and the Soviet Union. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 2010. Kapitola Chapter 2, s. 14. 
  7. ↑ http://www.uir.cz/ulice

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antal_Stašek&oldid=16200232“