Antacida

Antacida jsou léčiva, která snižují kyselost žaludečního obsahu.

Obecná charakteristika

Antacida neutralizují kyselinu chlorovodíkovou v žaludeční šťávě, čímž tlumí aktivitu pepsinu a zvyšují pH na zásaditou stranu. Ta, která obsahují sloučeniny hliníku jsou mimoto schopna vázat žlučové kyseliny.

Indikace

Antacida se používají především při zažívacích potížích (dyspepsiích) spojených zejména s překyselením (hyperaciditou) k léčbě žaludečních vředů a refluxní choroby jícnu, pyróze (pálení žáhy).

Antacida se aplikují preventivně nebo v rámci léčby příznaku při potížích.

Nežádoucí účinky

Dlouhodobá aplikace může způsobit poruchu vstřebávání fosfátů, skrze mechanizmus reakce hliníku s fosfáty za vzniku nerozpustných solí. Důsledkem může být osteomalacie. U kardiaků je dobré volit lék s nízkým obsahem sodíku. U nemocných s poruchou funkce ledvin je třeba dávat pozor na rozvoj hypermagnezémie (vysoká hladina hořčíku v plazmě) a hliníkové encefalopatie (poruchy činnosti CNS).

Interakce

Antacida mohou ovlivňovat resorpci dalších léčiv. Proto je doporučováno dodržovat mezi podáním dalšího léku alespoň tříhodinový interval.

Přípravky

Hydrogenuhličitan sodný (natrium hydrogencarbonicum, bikarbonát sodný, jedlá soda, NaHCO₃) má silný, rychlý a krátkodobý účinek. Reakcí s HCl vzniká CO₂ (oxid uhličitý).
Uhličitan vápenatý (calcium carbonicum) má silný, ale relativně pomalý účinek.
Oxid hořečnatý (magnesium oxydatum) se transformuje ve vodě na hydroxid hořečnatý a neutralizuje HCl v žaludeční šťávě. Vznikající chlorid hořečnatý působí projímavě.
Hydroxyhlinitan hořečnatý (magnesium aluminicum) se v žaludku štěpí na oxid hořečnatý a oxid hlinitý. U nás je to dosud nejužívanější antacidum.
Hydroxid hlinitý (aluminium hydroxydatum) vytváří gelovitý film na sliznici vazbou iontů H⁺, navíc též jen mechanicky. Účinek je slabý, ale dlouhý, nástup účinku pomalý. Komplikací může být zácpa.
Trisilkát hořčíku (magnesium trisilicum) uvolňuje oxid křemičitý, který je schopen vázat HCl a pepsin, stejně jako vytvářet ochranný gel na sliznici. Vzniklý chlorid hořečnatý může způsobit průjem.
Fosforečnan hlinitý (aluminium phosphoricum) má dlouhý a pomalý účinek.

Antacida obsahující sloučeniny hliníku a hořčíku

Algedrat je hydroxid hlinitý v hydratované aktivní formě.
Simaldrat a almasilat obsahují sloučeniny křemičitan hořčíku a hliníku v hydratované aktivní formě.
Hydrotalcit je zásaditý uhličitan hořečnato-hlinitý v hydratované aktivní formě.
Alexitol je sodná sůl zásaditého uhličitanu hlinitého a hexitolu.
Almagat je zásaditý uhličitan hořečnato-hlinitý v hydratované aktivní formě.

Antacida obsahující kyselinu alginovou

Indikací je především refluxní ezofagitida, pálení žáhy a kyselý reflux.

Při styku kyseliny alginové (acidum alginicum) s karbomethylcelulózou (carbomethylcellulosum) a slinami vzniká viskózní tekutina, která se v kyselém prostředí žaludku transformuje v gel s ochrannou funkcí. Po vstupu do střeva je nestráven a posléze vyloučen. Účinek trvá 2 až 2,5 hodiny.

Antacida obsahující sloučeniny bizmutu

Tato antacida obsahují zejména zásaditou formu dusičnanu bizmutitého (bismuthi subnitras) a dále obvykle soli hořčíku. Kontraindikací jsou onemocnění ledvin. Bizmut barví stolici do černa.

Antacida obsahující hydrogenuhličitan sodný

Hydrogenuhličitan sodný (natrii hydrogencarbonas) je rychle účinkující, reaktivní léčivo. Nadměrné dávky mohou způsobit metabolickou alkalózu.

Vhodné je jen krátkodobé užívání.

Literatura

Hynie, S.: Farmakologie v kostce. Vydání druhé, Triton. Praha 2001. ISBN 80-7254-181-1
Hynie, S. et al.: Farmakologie pro bakaláře, díl druhý. Karolinum. Praha 1996.
Suchopár, J.: Remedia Compendium 1996. Nakladatelství Panax. ISBN 80-902126-1-1