Anorganické názvosloví
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anorganické názvosloví je založeno na hodnotě oxidačního čísla. Anorganické názvosloví (systematické) je zpravidla tvořeno jedním, nebo více podstatnými jmény (anionty) a přídavným jménem (kationty). Názvosloví kationtů je ovlivněno hodnotou oxidačního čísla. K označení kationtového prvku se připojuje přípona, charakteristická pro určitá oxidační čísla, podstatná jména specifikující anionty jsou zakončena příponou -id (s výjimkou kyslíkových aniontů v kyslíkatých kyselinách a jejich solích).
příklad:
- S+IVO-II2
- oxidační číslo kationtu: +IV … zakončení -ičitý
- prvek (kationt) síra ⇒ siřičitý kationt
- oxidační číslo aniontu -II: charakteristické pro oxidy
- název: oxid siřičitý = SO2
Obsah |
Dvouprvkové sloučeniny [editovat]
- jsou dvouslovné
- cizoslovně: binární sloučeniny
- podstatné jméno udává druh chemické sloučeniny, je odvozeno od prvku se záporným oxidačním číslem, připojujeme k němu příponu -id
- přídavné jméno odvozeno od prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka vyjadřuje hodnotu oxidačního čísla (-ný, -natý...)
- názvy bezkyslíkatých kyselin (vodné roztoky některých dvouprvkových sloučenin s vodíkem) jsou tvořeny slovem kyselina a příponou -ová
- ve vzorci se prvně uvádí značka prvku s kladným oxidačním číslem a potom značka se záporným oxidačním číslem
- oxidy O-II, halogenidy X-I , sulfidy S-II, hydridy H-I, nitridy N-III, deuteridy D-I, selenidy Se-II, teluridy Te-II, fosfidy P-III, arsenidy As-III, Antimonidy Sb-II, karbidy C-IV nebo karbit (acetylid) C-II2, silicidy Si-IV, Boridy B-III, peroxidy O-II2,hyperoxidy O-I2, ozonidy O-I3, azid N-I3
- výjimkou z výše uvedeného schématu jsou sloučeniny, ve kterých je aspoň jeden prvek zastoupen atomy/ionty s různým oxidačním číslem, např. oxid železnato-železitý = Fe3O4 = Fe+IIFe+III2O-II4[p 1]
Tříprvkové sloučeniny [editovat]
- Hydroxidy – tvořené kationty a hydroxidovými anionty OH¯ název je tvořen slovem hydroxid a přídavným jménem vycházejícím z názvu kationtu
- Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) – názvy jsou složeny ze slova kyselina a přídavného jména, které je odvozeno od kyselinotvorného prvku se zakončením podle jeho oxidačního čísla.
- Soli kyslíkatých kyselin (oxokyselin) – se odvozují od kyselin náhradou vodíkových kationtů v molekule kyselin, nejčastěji kationty kovů. Podstatné jméno je odvozeno od základu přídavného jména příslušné kyseliny a přibírá příponu podle oxidačního čísla základního kationtu kyseliny (-nan, -natan...), přídavné jméno je odvozeno od kationtu a jeho oxidačního čísla
- amid NH2-I, hydrogenvarianty výše uvedených binárních sloučenin: hydrogensulfidy HS-I, ...
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ V tomto smyslu lze hovořit i o "jednoprvkových sloučeninách"; jako příklad lze uvést borid boru B2+δB12-δ objevený r. 2009[1], vyskytující se jako struktura γ-B28 v exotických podmínkách (vysoké tlaky).
Reference [editovat]
- ↑ OGANOV, Artem R., Jiuhua Chen, Carlo Gatti, Yanzhang Ma, Yanming Ma, Colin W. Glass1, Zhenxian Liu, Tony Yu, Oleksandr O. Kurakevych, Vladimir L. Solozhenko Ionic high-pressure form of elemental boron. Nature. 12. únor 2009, svazek 457, čís. 7231, s. 863-867. Dostupné online [abstrakt, cit. 2009-10-22]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature07736. (anglicky)
Externí odkazy [editovat]
