Anni Frind

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anni Frind
Anni Frind
Anni Frind
Základní informace
Rodné jméno Anna Frind
Jinak zvaná Anni Frind-Sperling
Narození 2. února 1900
Austria-Hungary 1869-1918 Mikulášovice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. dubna 1987 (87 let)
USA New Orleans, Louisiana
Žánry opera, opereta
Povolání operní a operetní pěvkyně
Hlasový obor soprán
Aktivní roky 19221956
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anni Frind, známá též jako Anni Frind-Sperling (2. února 1900 Mikulášovice[1] - 7. dubna 1987 New Orleans), byla česko-německá meziválečná sopranistka, ve 20. a 30. letech 20. století patřila k nejznámějším a nejoblíbenějším v Evropě. Její zpěv se vyznačoval neobyčejnou elegancí a pečlivou interpretací.

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Anni se narodila roku 1900 v tehdy největší vesnici rakousko-uherské monarchie Mikulášovicích (německy Nixdorf). Jejím otcem byl oblíbený místní lékař Joseph Frind (* 1867 ve Vilémově, německy Wölmsdorf). Rodiče poznali brzy Annin talent, proto ji podporovali v umělecké kariéře již od útlého mládí; v šesti letech hrála dětské role v ochotnickém divadle, od svých jedenácti let zpívala v kostelním sboru. Během 1. světové války studovala na střední škole v blízkých Drážďanech a přitom soukromě studovala zpěv. Samostatně poprvé koncertovala v šestnácti letech v drážďanských kostelech Kreuzkirche (kostel sv. Kříže) a Frauenkirche (kostel Panny Marie). Po střední škole studovala operní zpěv, jejími učitelkami staly významné pěvkyně jako Grete Merrem-Nikisch (1887 - 1970) a Luise Willer (1888 - 1970).

Pěvecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svou kariéru operní zpěvačky započala malou rolí roku 1922 v berlínské Lidové opěře u Leo Blecha (1871 - 1958). Po úspěšném debutu vystřídala postupně angažmá v předních německých hudebních scénách; vystupovala v Mnichovské státní opeře, Drážďanské státní opeře, Německém operním domě v Berlíně a posléze i v dalších velkých evropských městech (Salcburk, Paříž, Haag, Amsterdam, Riga, Praha, Kodaň a Londýn). Postupně spolupracovala s význanými hudebníky, kupříkladu s Bruno Walterem (1876 - 1962). Jak rostl její věhlas a zkušenosti, dostávala významné operní a operetní role (např. Melisanda v Pelleovi a Melisandě, Papagena v Kouzelné flétně, Cio-Cio-San v Madam Butterfly či Musetta z La bohéme). Po velkém úspěchu operety Casanova Johanna Strausse ml. (v režii Ralpha Benatzkyho) v roce 1928 se věnovala hlavně operetě; ve Straussově Netopýru (v režii Maxe Reinhardta) zpívala roli Adély více než dvěstěkrát. Kromě toho pořádala vlastní koncerty komponované ze slavných operních a operetních písní. Asi nejznámější z nich je Nuns' Chorus z Casanovy.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Anninu úspěšně rozjetou uměleckou dráhu poznamenal nástup Adolfa Hitlera k moci v roce 1933. Kvůli odporu k nacistické ideologii přerušila svou kariéru a vrátila se zpět do rodných Mikulášovic, kde pomáhala svému otci v lékařské praxi jako zdravotní sestra. Když vypukla 2. světová válka, pracovala jako dobrovolnice ve spojeneckých lazaretech a příležitostně zpívala vojákům. V této době potkala svého budoucího manžela, rakouského emigranta židovského původu Josepha Spelinga, za kterého se v roce 1945 provdala. Manželství zůstalo bezdětné. Annin protinacistický postoj a židovský partner způsobily značné problémy jejímu otci.

Poválečná léta[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války nebylo pro Anni v jejím rodném městě místo. Stařičký otec byl, i přes protesty Mikulášovických, v srpnu 1946 zařazen do odsunu. Anni žila v Německu a pravděpodobně se starala o otce až do jeho smrti. Roku 1951 odešla se svým manželem do Spojených států, společně se usadili v New Orleansu. Zde vyučovala Anni zpěv na Newcombově fakultě Tulaneovy univerzity, a to až do roku 1956, kdy odešla do penze. Anni zemřela v ústraní přirozenou smrtí roku 1987, pochována je v Biloxi poblíž New Orleans.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]