Annejet van der Zijl
Annajetske (Annejet) van der Zijlová (1962 v Leeuwardenu ) je nizozemská novinářka a spisovatelka.
Obsah |
Život [editovat]
Van der Zijlová vyrostla spolu se třemi sourozenci v učitelské rodině v nizozemském Frísku. Nejdříve začala studovat dějiny umění, nakonec ale promovala v oboru hromadné sdělovací prostředky na Amsterdamské univerzitě (Universiteit van Amsterdam). V roce 1998 studovala mezinárodní žurnalistiku v Londýně. Po několika stážích ve Velké Británii a v Nizozemsku začala pracovat jako redaktorka HP/De Tijd. Specializovala se na rekonstrukce a portréty známých i neznámých lidí a skupin, například Nizozemců, kteří v květnu 1968 odjížděli do Paříže. Psala rovněž o zločinech a politických událostech, jako byly nepokoje na Koninginnedag (Královnin den 30.4.) 1980.
V roce 2010 zakončila Van der Zijlová s biografií otce nizozemské královny Beatrix Bernhard své postgraduální studium historie na Amsterdamské univerzitě.
Literatura faktu [editovat]
Debutovala v roce 1998 knihou Jagtlust pojmenovanou podle legendární venkovské vily, do které se v padesátých a šedesátých letech dvacátého století sjížděli nizozemští literáti a intelektuálové na divoké večírky. V literárních kruzích se o mystické vile hodně mluvilo, nikdy ale o ní nikdo nic nenapsal, protože její majitelka, básnířka Fritzi ten Harmsen van der Beek, si to nepřála. Kniha vyšla ve vydavatelství J.M. Meulenhoff díky spolupráci s vydavatelem Theo Sontropem a básníkem a spisovatelem Remco Campertem.
Po čtyřech letech následovala Anna, oceňovaná biografie Annie M. G. Schmidtové, nizozemské básnířky a spisovatelky, na jejíchž knížkách pro děti vyrostly celé generace Nizozemců. Kniha se dočkala 7-dílné televizní adaptace. Nečekaný úspěch Anny Annejet překvapil a povzbudil ji, aby začala pracovat na příběhu neznámých lidí, který slyšela před lety, a na který musela stále myslet. A tak začala vznikat kniha o dvou neznámých hrdinech Waldemarovi a Rice. Nedělala si iluze, že by se oblibou mohl byť jen rovnat příběhu slavné spisovatelky.
Sonny Boy vyšel v roce 2004 a stal se skutečným bestsellerem. V roce 2005 byl v Nizozemsku nominován na:
- cenu nizozemských knihkupců AKO,
- cenu Fondu zvláštních novinářských projektů (Fonds bijzondere journalistieke projecten) M.J.Brusseho,
- cenu veřejnosti, sponzorovanou Nizozemskými dráhami (NS Publieksprijs).
V roce 2006 získala literární cenu Witte (Littéraire Witte Prijs), udělovanou od roku 1975 jednou za 2 roky knize haagského autora nebo knize s haagskou tematikou. Ve stejném roce byla prodána filmová práva a v roce 2009 se začal natáčet stejnojmenný film. S jeho uvedením do nizozemských kin se počítá na začátek roku 2011. Sonny Boy byl přeložen do angličtiny, němčiny, italštiny, švédštiny, japonštiny, turečtiny, češtiny a připravuje se rovněž překlad do maďarštiny.
Zatím poslední knihou je biografie otce nizozemské královny Bernhard vydaná v Amsterdamu v roce 2010.
Sonny Boy - biografie obyčejné rodiny s neobyčejným osudem [editovat]
Annejet van der Zijlová s pomocí archivních dokumentů, soukromé korespondence, fotografií a vzpomínek pamětníků vykresluje autentický obraz nekonvenční ženy, která bojuje o své právo na svobodu a nasazuje svůj život v boji za svobodu ostatních.
Jako motto své knihy zvolila Van der Zijlová slova Sebastiana Haffnera z Příběhu jednoho Němce: Kdo chce pochopit historické události, musí číst biograie, nikoliv ovšem biografie státníků, nýbrž ty velmi vzácné životopisy neznámých lidí.
Van der Zijlová na osudu konkrétních lidí nabízí pohled na to, jak se v Nizozemsku vnímalo blížící se nacistické nebezpečí a podává tak svědectví o názorech a způsobu myšlení v Nizozemsku ve 20.-40. letech dvacátého století. Vedle toho se ve své rekonstrukci dotýká i dalšího bolestivého tématu nizozemské historie: obchodu s otroky a vztahu Nizozemska ke koloniím.
Rika utekla od manžela a bojuje o své 4 děti. Peníze získává pronajímáním pokojů, pracuje jako bytná. Seznámí se s mladým černým studentem Waldemarem, který přijel do Haagu z nizozemské kolonie Surinamu. Když se ukáže, že je s ním Rika těhotná, odvrátí se od ní celá rodina a takřka všichni přátelé. Přesto se jí povede dostat se ze dna a třebaže je krize, vybuduje prosperující penzion u moře. Krůček za krůčkem se obnovují vztahy s rodinou a nakonec i některými dětmi. Pak přijde obsazení Německem. S penzionem je konec, na pobřeží by se mohli vylodit spojenci. Rika s Waldemarem se musí několikrát stěhovat. Brzy ale nachází nové naplnění, opět mají „hosty,“ teď to jsou ale Židé, kteří nenastoupili do nucených transportů. Všichni mají za to, že válka brzy skončí. Píše se srpen 1942.
Bibliografie [editovat]
- Jagtlust, J.M. Meulenhoff, Amsterdam, 1998.
- Druhé vydání Nijgh & Van Ditmar, Amsterdam, 2005.
- Anna, Nijgh & Van Ditmar, Amsterdam, 2002.
- Sonny Boy, Nijgh & Van Ditmar, Amsterdam, 2004.
- Sonny Boy & De Dageraad, u příležitosti 25. vydání Sonny Boy, Querido, Amsterdam, 2009.
- Bernhard, een verborgen geschiedenis, Querido, Amsterdam, 2010.
Vyšlo česky [editovat]
- Sonny Boy, překlad Pavla Marková, Barrister & Principal, Brno, 2010.
