Annapurna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Annapurna

Annapurna I (vrchol vlevo) a Annapurna South (vrchol vpravo)

Vrchol 8 091 m n. m.
Poznámka 10. nejvyšší hora světa

Světadíl Asie
Státy Nepál Nepál
Pohoří Himálaj
Souřadnice 28°35′ s. š., 83°49′ v. d.
Annapurna
Fire.svg
Annapurna
Prvovýstup 3. června 1950

Annapurna je 55 km dlouhý masiv ve středním Nepálu v Himálaji v severní části Pokharského údolí. Nejvyšší vrchol, Annapurna I, měří 8 091 m, což z něj dělá desátou nejvyšší horu světa a jednu ze 14 osmitisícovek. Nalézá se na východní straně velké rokle, kterou protéká řeka Kali Gandaki a která ji odděluje od masivu Dhaulágirí (Dhaulágirí leží 34 km západně od Annapurny I). Annapurna v překladu ze sanskrtu znamená „Bohyně sklizně“.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Masív Annapurny zahrnuje 6 vrcholů, které přesahují 7 200 m.

První výstup[editovat | editovat zdroj]

Annapurna I byla první osmitisícovka, která byla zdolána. Maurice Herzog (vedoucí expedice) a Louis Lachenal z francouzské expedice dosáhli vrcholu 3. června 1950. Výprava původně mířila na Dhaulágirí. Na Annapurnu expedice zaměřila svou pozornost až poté, kdy se její členové usnesli, že Dhaulágirí je příliš náročný cíl. Navíc následkem nepřesnosti se tým velmi zdržel hledáním cesty k úpatí hory. Expedice nakonec vystoupala k Severní stěně přes říčku Miristi Khola, kde následně završila výstup jen těsně před příchodem monzunu.

Při sestupu utrpěli horolezci, kteří dosáhli vrcholu, omrzliny a museli být transportováni do výchozího města v Indii.

Další výstupy[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1950 nebyly podniknuty žádné pokusy o výstup, protože hora stojí v centrálním Nepálu a byla proto z politických důvodů nepřístupná cizincům.

Annapurna I má tři vrcholky - hlavní (8091m), prostřední (8051m) a východní (8016m). Z nich spadají tři stěny - jižní, severní a severozápadní.

  • 1950 - Prvovýstup francouzské expedice S stěnou (viz výše).

Druhý úspěšný výstup na vrchol Annapurny I se uskutečnil až v roce 1970 organizovaný britskou armádou. Horolezci si zvolili stejnou cestu jako Maurice Herzog při svém prvovýstupu.

  • 1970 - Britský pilíř J stěny. Chris Bonnington je vedoucím výpravy, která jako první zlézá jednu z velkých himálajských stěn cestou, která je svou obtížností srovnatelná s těžšími výstupy v Alpách, avšak v nesrovnatelné nadmořské výšce. Poslední třetinu stěny překonávají Britové bez fixních lan a Don Whillans a Dougal Haston vystupují na vrchol.
  • 1974 - Španělská cesta S stěnou. Španělé zlézají východní vrchol Annapurny (8016m) levou částí S stěny.
  • 1977 - Holandská expedice objevuje variantu francouzské cesty v prostřední části S stěny. Jejich výstup se později stává klasickou cestou k vrcholu hory.

Následujícího roku vystupují holandskou cestou na Annapurnu první ženy - Američanky Irene Müller a Věra Komárková (původem z Československa).

  • 1980 - Německá expedice otevírá vlevo od holandské trasy již třetí cestu v S stěně a poprvé vystupuje na prostřední vrchol (8051m).
  • 1981 - Pravý pilíř J stěny. Polská expedice otevírá prvovýstup J stěnou k prostřednímu vrcholu hory. Jejich výstup nemá opakování.
  • 1981 - Centrální pilíř J stěny. Japonská podzimní expedice zdolává J stěnou novou cestou k prostřednímu vrcholu, ze kterého traverzují na hlavní vrchol. Jejich cesta nebyla nikdy zopakována.
  • 1984 - V hřeben. Švýcaři Erhard Loretan a Norbert Joos zlézají Annapurnu alpským stylem po V hřebeni, přičemž traverzují všechny tři vrcholy hory a sestupují holandskou cestou S stěnou. Jejich výstup opakují Poláci v roce 1988 k východnímu vrcholu, Španělé v roce 2002 a další. Jedná se o dlouhou, ale objektivně nejbezpečnější trasu k vrcholu.

První zimní výstup na Annapurnu se daří holandskou cestou Polákům. V únoru 1987 vystupují na vrchol Artur Hajzer a Jerzy Kukuczka.

  • 1988 - Pilíř Gabarrou. Česká výprava zlézá pilíř v pravé části SZ stěny a dvojice Jindřich Martiš a Josef Nežerka vystupují na vrchol hory.
  • 1996 - S pilíř. Polská expedice zlézá pilíř oddělující S a SZ stěnu.

Do roku 2009 se na Annapurnu I podařilo vylézt 149 krát a proto patří mezi osmitisícové vrcholy s nejnižším počtem úspěšných výstupů. Současně má Annapurna nejvyšší poměr úmrtí k počtu výstupů na vrchol (zhruba 38%), to z ní činí objektivně nejnebezpečnější osmitisícovku. [1]

Výstupy českých horolezců[editovat | editovat zdroj]

V roce 1978 stála na vrcholu první žena – Věra Komárková – Američanka československého původu. Členové česko-japonské výpravy v roce 1984 sice nedobyli vrchol, ale pomohli vysíleným Švýcarům Loretanovi a Joosovi, kteří jako první přešli Annapurnu v alpském stylu a traverzovali přitom všechny tři vrcholy. V roce 1988 vystoupil na vrchol anglickým pilířem v jižní stěně Josef Rakoncaj a ve stejném roce pak Jindřich Martiš a Josef Nežerka uskutečnili významný prvovýstup severozápadní stěnou. Na této hoře v roce 2009 ukončil svou životní pouť jeden z nejlepších českých horolezců Martin Minařík, který vysílený zůstal ve sněhu při sestupu z vrcholu. V roce 2012 na vrchol vystoupili Radek Jaroš a Jan Trávníček. Pro Radka Jaroše to byla již třináctá zdolaná osmitisícovka, vinou omrzlin však po návratu přišel o čtyři prsty na levé noze.


Zleva vrcholy Annapurny II, IV, III a Gangapurny
Zleva vrcholy Annapurny II, IV, III a Gangapurny

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ARMINGTON, Stan. Treking v Nepálu. 2003. Lonely Planet. 1. české vydání. ISBN 80-7237-523-7

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]