Anna Náprstková
| Anna Náprstková-Fingerhutová | |
 Jan Vilímek: Anna Náprstková |
|
| Narození | 24. dubna 1788 Praha |
|---|---|
| Úmrtí | 19. října 1873 Praha |
| Citát | |
| syn | |
|---|---|
| bratr |
Anna Náprstková (24. dubna 1788 Praha – 19. října 1873 Praha) byla česká podnikatelka a filantropka.
Obsah |
[editovat] Život
Narodila se v Praze v rodině zámožných měšťanů mlynáře Vincence Homa a Josefy, roz. Draské. Zde navštěvovala Svatopetrskou školu. O otce přišla velmi brzy a v osmi letech jí onemocněla i matka. Rodina po smrti otce velmi zchudla, nejprve musela jít do služby sestra Barbora a později i Anna, která vstoupila do velmi těžké služby ke svému strýci. Po jeho smrti sloužila u druhého strýce, kde zastala práci za dvě služky. Zde se učila od svých příbuzných v obchodě a svou pílí pomáhala jeho rozvoji.
Provdala se v devatenácti letech za Jana Nováka. Zařídila si vlastní hospodářství a vzala si k sobě svou matku a mladší sestru Madlenku. Později se odstěhovali do Karlína, kde otevřeli vývařovnu s obsluhou. Zde se Anna zdokonalila v obchodě. Později, když její sestra Barbora Serafínová ovdověla, přestěhovala se k nim a pomáhala jim s domácností a hospodařením. V roce 1811 byl vydán finanční patent, který znehodnocením úspor rodinu přivedl opět na pokraj bídy; museli opět znovu začít, pronajavše si tentokrát pivovar u Hermonů.
Po dvanácti letech manželství Anna ovdověla a po dalších čtyřech letech se provdala podruhé za Antonína Fingerhuta (Náprstka). Spolu zakoupili dům u Halánků na Betlémském náměstí v Praze. Po devíti letech Anna ovdověla opět a ze třinácti dětí jí zbývali jen dva synové, Ferdinand a Vojtěch. Syna Vojtěcha podporovala jak v době jeho vyhnanství (odešel do emigrace do USA po potlačení revoluce v roce 1848 a strávil tam deset let), tak i později, kdy se stala významným sponzorem dnešního Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.
Získala značné jmění, které využívala na podporu chudiny. Pomáhala jim jak stravou, tak penězi. Mezi dráteníky, kteří procházeli zemí, byla známa jako panímaminka Náprstková. Po celý život zůstala skromná, pracovitá a pokorná.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
[editovat] Literatura
- PODLIPSKÁ, Sofie. Dobrodinka. In WEINFURT, Martin; ZEMAN, František Antonín. Kytice. Almanah pro mládež česko-slovanskou. Praha : Fr. Urbánek, 1878. Dostupné online. s. 3–26.
- PODLIPSKÁ, Sofie. Anna Náprstková : dobrodinka chudých a zakladatelka Náprstkova muzea v Praze. Praha : Storch, 1892. Celé dílo. Dostupné online.
- FLEKÁČEK, Josef. Z českého světa. Sbírka prvá. Praha : M. Knapp, 1892. Kapitola Žena z lidu, s. 96–107.
