Anna Marie Orléanská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Marie Orléanská krátce před svou svatbou v roce 1684.

Anna Marie Orléanská, francouzsky Anne Marie d'Orléans (27. srpna 1669, Saint Cloud, Francie26. srpna 1728, Turín, Itálie) byla členka francouzské královské rodiny z rodu Bourbon-Orléans, tedy rodem orleánská vévodkyně, sňatkem pak savojská vévodkyně a sicilská a sardinská královna.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Mademoiselle de Valois, jak byla princezna zvána za svého mládí, se narodila jako nejmladší ze tří dětí vévody Filipa I. Orléanského a jeho první manželky Henrietty Anny Stuartovny. Jejími prarodiči ze strany otce byli Ludvík XIII. a Anna Rakouská, ze strany matky Karel I. Stuart a Henrietta Marie Bourbonská. Její bratr zemřel jako dvouleté dítě, starší sestra Marie Luisa se sňatkem se španělským králem Karlem II. stala španělskou královnou.

Pokřtěna byla 8. dubna roku 1670 v kapli Palais Royal (Královského paláce) v Paříži. Matku ztratila dva měsíce poté (Henrietta Anna Stuartovna zemřela 30. června 1670), když jí nebyl ještě ani rok. Její otec se poměrně záhy, 16. listopadu roku 1671, oženil podruhé, a to s Alžbětou Šarlotou Falckou, dcerou falckého landkraběte Karla I. Ludvíka. Nevlastní matka pečovala o Annu Marii i o její starší sestru s dojemnou starostlivostí, jako o své vlastní děti. Díky péči Liselotty i svého strýce, francouzského krále Ludvíka XIV. se dostalo Anně Marii prostřednictvím guvernantky markýzy de Clérambault vychování tehdy obvyklého pro dívky z knížecích domů. Zahrnovalo cestování, stejně jako výuku jazyků, krásná umění, jízdu na koni, ruční práce, zpěv, etiketu, tanec a genealogii. Se svou starší sestrou tvořily nerozlučnou dvojici a desetiletá Anna Marie nesla velmi těžce, když se v roce 1679 Marie Luisa provdala do Španělska a sestry se musely rozloučit.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Anna Marie Orléanská jako sardinská královna, portrét od neznámého malíře, 1720.

Anna Marie se bez odporu podrobila státním zájmům a vůli svého strýce Ludvíka XIV., když dohodl její sňatek se savojským vévodou Viktorem Amadeem II. Toto dynastické spojení mělo těsněji připoutat savojské vévodství k francouzské koruně. Teprve osmnáctiletý ženich se nejprve tomuto sňatku bránil a svůj souhlas dal teprve po mimořádně dlouhém čase na rozmyšlenou, což ukázalo zřetelně, že jde o manželství uzavřené čistě z politického kalkulu. Gazette de France oznámil plánovaný sňatek dne 28. ledna roku 1684.

O tři měsíce později, 28. dubna 1684, se čtrnáctiletá Anna Marie provdala per procurationem (v zastoupení) v zámecké kapli ve Versailles. Ženicha zastoupil při obřadu celebrovaném kardinálem Emmanuelem Théodosem de la Tour d’Auvergne bratranec Anny Marie, mladý vévoda de Maine poté, co se den předtím uskutečnily oficiální zásnuby a byla podepsána svatební smlouva. V té bylo mimo jiné mladé nevěstě připsáno státní věno, které činilo 900.000 livrů, jimiž přispěl její královský strýc, a dále šperky v ceně 60.000 livrů z majetku jejího otce. K tomu obdržela Anna Marie 240.000 livrů jako věno její matky. Oproti tomu se zavázala vzdát se jakýchkoli nároků vůči svému otci a na možná práva z dědictví své matky. Ze strany savojského domu obdržela mladá nevěsta svatební dar v celkové ceně 220.000 livrů, včetně šperků, jež samotné měly cenu 80.000 livrů.

Ihned po svatebním obřadu odcestovala Anna Marie, doprovázená vybranými dvorními dámami, do Savojska. 6. května přibyla do Le Pont-de-Beauvoisin, malého místa na řece Guiers, jež tvoří hranici mezi provincií Dauphiné a savojským vévodstvím. Zde se setkala se svým ženichem poprvé osobně. V kapli zámku v Chambéry se pak uskutečnil svatební obřad za účasti obou snoubenců, jenž celebroval Étienne Le Camus, biskup z Grenoblu.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z jejich manželství vzešlo šest potomků, tři dcery a tři synové, jen tři z nich však se dožili dospělého věku. Narození své první dcery teprve šestnáctiletá vévodkyně málem zaplatila životem, přesto ji i ostatní děti vzdor protokolu sama kojila, což v této době bylo v královských rodinách (a šlechtických rodinách obecně) zcela neobvyklé.

∞ 1722 Anna Christinea Luisa von Pfalz-Sulzbach
∞ 1724 Polyxena von Hessen-Rotenburg
∞ 1737 Alžběta Tereza Lotrinská
  • Emmanuel Philibert (*/† 1705), vévoda de Chablais

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Anna Marie zemřela o půl osmé ráno 26. srpna roku 1728 v Turínu, den před svými šedesátými narozeninami. Místo posledního odpočinku našla v bazilice Superga u Turína. Její manžel Viktor Emanuel II. abdikoval ve prospěch svého syna Karla Emanuela v roce 1730 a zemřel o dva roky později.

Princeznina nevlastní matka Liselotte ve své korespondenci popisovala Annu Marii jako „pravou počestnou kněžnu, velmi oduševnělou“. Ve svém 44 let trvajícím manželství stavěla svá přání a potřeby vždy až za přání svého muže. Tak dokázala bez reptání přijmout i dvanáct let trvající vztah svého manžela s Jeanne Baptiste d’Albert de Luynes, hraběnkou von Verrua.

Jakobitské následnictví[editovat | editovat zdroj]

Osoba Anny Marie Orléanské sehrála jistou roli i turbulencích, jež vznikly kolem trůnu Anglie, Irska a Skotska poté, co z něj byl roku 1688 sesazen Jakub II. Stuart. Zastánci krále, tzv. jakobité se snažili situaci s pomocí řady evropských panovnických domů, především Francie, zvrátit, ale bezúspěšně. V letech 17141720 byla nicméně Anna Marie možnou dědičkou práv k trůnu Anglie, Irska a Skotska, která tehdy držel Jakub František Stuart, jediný syn sesazeného krále a jeho druhé manželky Marie Beatrice d'Este; dědická práva na Annu Marii přešla 1. srpna roku 1714 po smrti jeho starší sestry z prvního otcova manželství Anny Stuartovny. Když se 31. prosince roku 1720 narodil syn tzv. Starého pretendenta (Jakuba Františka Stuarta), Karel Eduard Stuart, přešla tato práva na něj.

V roce 1807, téměř osmdesát let po smrti Anny Marie, zemřel v italském Frascati kardinál Jindřich Benedikt Stuart, jako katolický kněz bezdětný mladší bratr rovněž bezdětného Karla Eduarda a poslední potomek Jakuba II. Stuarta (obě jeho dcery z prvního manželství, Anna Stuartovna i Marie Henrietta Stuartovna, zemřely rovněž bez potomků). Jakobitští legitimisté shledali, že legitimním následníkem musí být nejstarší žijící potomek krále Karla I. Stuarta a jejich pretendentem se stal Karel Emanuel IV. Savojský, prapravnuk Anny Marie a Viktora Amadea II., jehož prohlásili Karlem IV., králem Anglie, Skotska a Irska. Podle Zákona o nástupnictví z roku 1701 však na britský trůn nesmí nastoupit osoba katolického vyznání; zákon přímo stanoví, že nárok na britský trůn mají jen protestantští potomci hannoverské kurfiřtky vdovy Žofie (16301714), nejmladší dcery ze čtrnácti českého krále Fridricha Falckého a jeho manželky, anglické princezny Alžběty, dcery Karla I. Stuarta.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Genealogie[editovat | editovat zdroj]

Předci Anny Marie Orléanské ve třech generacích
Anna Marie Orléanská Otec:
Filip I. Orléanský
Děd:
Ludvík XIII.
Praděd:
Jindřich IV. Francouzský
Prababička:
Marie Medicejská
Babička:
Anna Rakouská
Praděd:
Filip III. Španělský
Prababička:
Markéta Habsburská
Matka:
Henrietta Anna Stuartovna
Děd:
Karel I. Stuart
Praděd:
Jakub I. Stuart
Prababička:
Anna Dánská
Babička:
Henrietta Marie Bourbonská
Praděd:
Jindřich IV. Francouzský
Prababička:
Marie Medicejská

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne Marie d’Orléans na německé Wikipedii.