Anna Daučíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Daučíková
Anna Daučíková na Mezipatrech r. 2006
Narození 1950
Povolání vizuální umělkyně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Daučíková (* 1950) je slovenská výtvarnice a vizuální umělkyně. Při své umělecké tvorbě se věnovala malbě, fotografii, akčnímu umění a performaci. Vytvořila řadu instalací. V polovině 90. let se naplno začala věnovat videu. Je jedna z nejvýznamnějších postav slovenské umělecké scény a její práce získaly uznání také v zahraničí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 19721978 studovala v Ateliéru Sklo v architektuře u docenta Václava Ciglera na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě.

V 80. letech žila v Moskvě, kde se intenzivně věnovala malbě, hlavně strukturální. Malovala obrazy plné numerických vzorců. V Moskvě se také věnovala fotografii, nafotila Černobílý fotografický soubor moskevsko/sovětského období. Jen velmi malá část těchto fotografií byla vystavena.

1991 se vrátila zpět na Slovensko, stala se spoluzakladatelkou prvního slovenského feministického časopisu Aspekt.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 opustila malbu a věnovala se instalacím, performancím a nakonec videu. Později už pracovala výhradně v této oblasti. Její práci ovlivňuje nejen její sexuální orientace, ale také genderová tématika. Pracuje precizně s prostorem, jasně a přesně formuluje témata, kterými je velmi často otázka homosexuality, věnuje se tělu, tělesnosti a ztvárňuje sexuální touhy. Její pojetí „Politického těla“ je lidské tělo vnímáno nejen svojí tělesností, ale komplexe v kulturních a civilizačních souvislostech.

Právě uvažováním o sobě a své sexualitě hledá své místo ve společnosti. Otázka vlastní identity je hlavním tématem. Umělkyně je přesvědčená, že sexualita si má uchovat svojí výjimečnost. Moc dobře si uvědomuje a také se snaží, aby její tvorba nebyla označována jako obscénní. Při své videotvorbě nemusí prvoplánovitě ukazovat tělo, ale zvukovými a hmatovými prostředky, které používá, dokáže vizualizovat touhu. Sama se nazývá „příznakovou umělkyní“. Výstav se účastní jen velmi sporadicky.

Obraz považuje za základ výtvarného umění a právě video je podle jejího vnímání obraz v pohybu. Nevnímá věci ve znakové formě, ale má ráda celé obrazy a hlavně proces při jejich tvorbě. Její umění má místo a čas. Pro prezentaci potřebuje diváka, bez diváků neexistuje.

Od roku 1999 se věnuje také pedagogicky činnosti, a to nejen na bratislavské Vysoké škole výtvarného umění, kde vede ateliér videa a multimediální tvorby, ale svými novými pedagogickými metodami vede mladé výtvarníky od roku 2011 také na pražské AVU.

Je přesvědčenou feministkou. Její tvorba je součástí sbírek Slovenské národní galerie v Bratislavě.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 2006: na AVU v Praze Habilitační přednáška „Vrhnut poklad na pohyblivý obraz – video ako obraz v pohybe“
  • 2010: Výchova dotykom, výstava Gender Check MUMOK, Vídeň
  • 2011: Mezinárodní výstavní projekt MAPY, Slovenská národní galerie Bratislava
  • 2011: Nulté roky, Videosekce, Považská galerie umění Žilina
  • 2012: Hidden Publics, Galerie Emila Filly

Videotvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1995: Acquabelle, 17 min.
  • 1996: Afternoon, 5:11 min.
  • 1997: Kissing Hour, 6 min.
  • 1998: Queen’s Finger, 3:54 min.
  • 2000: Siesta, 2 min.
  • 2003: Malholandrajv, 3:47 min.
  • 2003: We Care About Your Eyes, 4:22 min.
  • 2004: Piano Trio in B Flat, 3:40 min.
  • 2005: Passing, 2 min.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]