Anglický pávík
| Anglický pávík | |
|---|---|
.jpg) Anglický pávík bílý | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Anglie |
| Využití | okrasné plemeno |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | malý až střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Strukturoví holubi |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Anglický pávík, (Colimba livia F. domestica) častěji pouze pávík, je okrasné plemeno holuba domácího vyznačující se krátkým a zaobleným tělem, dlouhým, esovitým krkem s hlavou spočívající až na horních ocasních krovkách a kolmo vztyčeným ocasem, který je rozprostřen do plochého vějíře. Je to nejoblíbenější a nejrozšířenější plemeno strukturových holubů.[1] V seznamu plemen EE se řadí právě do plemenné skupiny strukturových holubů a je zapsán pod číslem 0606.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pávík je plemeno velmi staré.[2][3] Pochází z východní Indie,[2][3] odkud byl do Evropy přivezen v polovině 16. století.[4] Nejprve se choval v Holandsku a v Anglii,[2][3] přičemž v Anglii byl vyšlechtěn do víceméně současné podoby.[4][5]
Postupem času vznikly dva odlišné typy anglického pávíka: Skotský a londýnský. Skotský pávík, jemnější a ušlechtilejší konstituce, se prosadil v kontinentální Evropě a byl dále zušlechťován především v Německu, zatímco londýnský pávík, pávík větší s velkým vějířem, se začal chovat ve Spojených státech a v Kanadě.[5]
Rozdíly mezi těmito rázy pávíků se postupně prohlubovaly. Pro evropský typ pávíka byl typický tzv. účes, rozvolněné paprsky na koncích ocasních per.[2][6] a byl v porovnání s americkým typem relativně útlý, s vyšším postojem.[5] Americký pávík je menší, s hlubokou a ze všech stran oblou postavou. Už od 50. let 20. století se proto do Evropy dováželi i pávíci ze Severní Ameriky a zušlechťovaly se jimi pávíci evropští. Postupně tak docházelo nejen k zakulacování tělesných tvarů, ale i k mizení účesu. Moderní evropský pávík je nyní do značné míry nahrazen americkým typem.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Pávík je plemeno se značně změněným tvarem těla oproti divokému holubovi skalnímu. Je to drobný holoubek s krátkou a plně zaoblenou postavou a vpřed vyklenutou hrudí. V postoji stojí na špičkách prstů, a hlavu nese tak zakloněnou, že ta leží na horních ocasních krovkách a dotýká se kolmého, vějířovitého ocasu.
Hlava pávíka je malá, jemná a hladká, bez jakýchkoliv pernatých ozdob. Oči jsou většinou perlové, bílí holubi mají oči vikvové, v některých vzornících se toleruje i oranžová či žlutá barva duhovky.[4] Obočnice jsou úzké a jemné. Krk je dlouhý, jeho délka odpovídá délce hřbetu, je esovitě zahnutý a v postoji je zakloněný na hřbet tak, že záhlavím leží na přední podušce vějíře a mezi hřbetem a krkem není žádná mezera. Pro pávíky je typický potřes krku,[1][4] ale u moderního pávíka tento znak mizí.[5] Hruď je co nejširší, pozdviženě nesená a dopředu klenutá. Při pohledu z boku je linie vedoucí z krku před prsa a hruď až k nohám nepřerušená. Hřbet je krátký, skloněný dozadu, křídla jsou široká, ale krátká, letky jsou nesené pod krajními rýdovacími pery a téměř se dotýkají země. Nohy jsou velice krátké.
Ocas je přeměněn v kruhový, široký, plochý a dobře uzavřený vějíř. Ten je tvořený co největším počtem rýdovacích per, bývá jich až 42.[4] Rýdovací pera jsou dlouhá a široká, vzájemně se překrývají a přiléhají jedno na druhé, krajní pera se oboustranně lehce dotýkají země. Z bočního pohledu je ocas nesený kolmo k zemi. Je doplněn bohatě vyvinutými horními a dolními ocasními krovkami, které tvoří podušky které vpředu i vzadu vějíř kryjí a podpírají. Vějíř je doplněn účesem, uvolněnými paprsky praporů konců rýdovacích per.
Opeření je husté, pevné a široké a pomáhá opticky zakulacovat postavu. Chová se ve velkém množství barevných i kresebných rázů. Nejčastěji je bílý a celobarevný v základních řadách všech barev.[4] Dále existuje ráz červený a žlutý plnobarevný, mléčný především v modré a stříbřité barvě a červená a žlutá lentová. V kombinacích s bílou barvou jsou pávíci bělohrotí, s bílými krajními letkami, běloocasí s bílým ocasem včetně podušek, bílí barevnoocasí, kteří mají barevný pouze ocas, opět včetně podušek, štítníci, bílí pávíci s barevnými křídelními štíty, a pávíci stříkaní a strakové, ti však mají ocas vždy barevný.
Anglický pávík je špatný letec a hodí se především do voliérového chovu.[1][4] Není chovatelsky náročný a dobře odchovává holoubata.[1][4] Používá se též v chovu sportovních rejdičů jako tzv. dropper, jeho vypuštěním se hejno rejdičů láká ke společnému usednutí.[1]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Pávíci v minulosti[editovat | editovat zdroj]
-
Ilustrace anglického pávíka v Darwinově knize Variace zvířat a rostlin vlivem domestikace -
Kresba pávíka z roku 1922: pávík bílý, černoocasý a černý štítník -
Kresba pávíků v roku 1906: pávík bílý, plnobarevný červený, modrý pruhový a celobarevný černý
Moderní pávíci[editovat | editovat zdroj]
-
Anglický pávík celobarevný černý -
Anglický pávík stříbřitý pruhový -
Anglický pávík plnobarevný žlutý -
Anglický pávík andaluský modrý -
Anglický pávík modrý bělouš
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Pávíci starého typu[editovat | editovat zdroj]
-
Anglický pávík bílý -
Anglický pávík bílý
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Holubi strukturoví, s. 113.
- ↑ a b c d BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 206–207.
- ↑ a b c BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů VI. Holubi okrasní, s. 166.
- ↑ a b c d e f g h PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Pávík, s. 80.
- ↑ a b c d ALEXANDR, Veselý. Moderní pávík [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-07-23]. Dostupné online.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 197.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu anglický pávík na Wikimedia Commons - Klub chovatelů strukturových plemen holubů
