Angelo Caroselli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Angelo Caroselli
pravděpodobný autoportrét Angela Caroselliho
pravděpodobný autoportrét Angela Caroselliho
Narození11. února 1585
Řím
Úmrtí8. dubna 1652
Řím
Národnostitalská
Povolánímalíř
DětiCarlo Caroselli
Hnutíbaroko
Významná dílačarodějnice
OvlivněnýCarravaggio
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Angelo Caroselli (11. února 1585 Řím8. dubna 1652 Řím) byl italský malíř období baroka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Svatý Václav, 1627–1630, Uměleckohistorické muzeum Vídeň
Čarodějnice; 1620–1630, Galerie Cano v Paříži

Caroselli se narodil v Římě jako syn obchodníka se starými stříbrnými a zlatými předměty. V té době se otci nedařilo, proto Caroselli nemohl vstoupit do učení k malíři a začínal jako autodidakt kopírováním slavných obrazů. Pak se vydal na studijní cesty do Florencie (1605) a do Neapole (16151618), kde se oženil se Sicilankou Marií Zurcovou.

Vrátil se a pracoval hlavně v rodném Římě. Když ovdověl, žil od roku 1637 u Agostina Tassiho. Roku 1642 se podruhé oženil, a to s Brigittou Lauriovou, dcerou vlámského malíře Lauriho (Lauwerse) a sestrou svých žáků a spolupracovníků, malířů Francesca a Filippa, s nimž namaloval roku 1631 oltářní obraz sv. Řehoře Velikého pro kostel sv. Františky Římské; v témže kostele jsou i další Caroselliho obrazy. Dvě olejomalby dodal také do římského kostela Santa Maria in Valpolicella, také do katedrály ve Ferraře.

V duchu Caravaggiovy školy namaloval desítky oltářních obrazů světců a biblických výjevů, přesto jsou z jeho díla populárnější světské alegorie, žánrové scény a portréty.

Pravidelně se vracel k malbě scén s čarodějnickými náměty. Jeho styl je eklektický, odvozený hlavně od Caravaggia a římských malířů pouličního a hospodského života, zvaných Bamboccianti. Jeho tvorba se vyznačuje častými alegorickými náměty protikladů: mládí a stáří, chudoby a bohatství, také kuplířství. Scény pojímá v šerosvitu s ostrým částečným osvětlením postav současného Říma, čarodějnic i hudebníků. Jeho práce ovlivnily další malíře Caravaggiova okruhu, jakými byli Lucchese Pietro Paolini a nizozemský malíř Dirck van Baburen.

Caroselli byl také restaurátor a kopista obrazů, mj. Rafaela, Tiziana a Poussina, možná i jejich padělatel. Několik pozdních děl je přičítáno dosud neidentifikovanému umělci označovanému Pseudo-Caroselli. Styl tohoto anonymního umělce je tak blízký Carosellimu, že oba museli být v přímém kontaktu.

Obrazy svatého Václava[editovat | editovat zdroj]

Pro české dějiny barokního chrámového umění je pozoruhodný jeho oltářní obraz svatého Václava v kostýmu římského vojáka, doprovázeného andělem v duchu epizody svatováclavské legendy. Na pozadí je iluzivní barokní prostor chrámu, v němž je Václav sochou, stojící na mramorovém soklu. Obraz byl vytvořen ve dvou nebo třech verzích. Podle Oskara Pollaka se nejstarší z nich ztratila; její skica má být uložena v Palazzo Braschi v Římě a její mozaikovou kopii provedl P. P. Cristofari roku 1743 pro kryptu (?) baziliky sv. Petra v Římě[1]. Velkoformátová olejomalba z let 1627–1630 je ve sbírce Uměleckohistorického muzea ve Vídni, její mladší verze vznikla asi roku 1630 a je vsazena v nástavci českého oltáře v bazilice svatého Petra v Římě, mezi mozaikami svatých Cyrila a Metoděje. Oltář je situován v transeptu baziliky po pravé (jižní) straně a založil ho již markrabě a pozdější císař Karel IV. prostřednictvím olomouckého biskupa Jindřicha (Hynka) Berky z Dubé († 1333). Pozoruhodná obdoba Caroselliho obrazu sv. Václava je na oltářním obraze z kostela ve Staré Boleslavi, kde anděla nahrazuje archanděl Michael a v pozadí vpravo je přidána scéna zavraždění svatého Václava.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oskar Pollak: Die Kunsttätigkeit unter Urban VIII., díl 2. Die Peterskirche in Rom, Wien 1931

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OTTANI CAVINA, Anna: Angelo Caroselli, in: Dizionario Biografico degli Italiani, díl 20, 1977, dostupné online [1] (italsky)
  • POMELA, Andrea. Caravaggio. Řím: ATS Italia Editrice, 2004. ISBN 88-7571-048-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]