Angela Merkelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Angela Merkel)
Skočit na: Navigace, Hledání
Angela Merkelová
Angela Merkelová, květen 2014
Angela Merkelová, květen 2014
Úřadující
Ve funkci od: 22. listopadu 2005
Prezident Horst Köhler
Christian Wulff
Joachim Gauck
Předchůdce Gerhard Schröder

Úřadující
Ve funkci od: 10. dubna 2000
Předchůdce Wolfgang Schäuble

Ministryně životního prostředí
Ve funkci:
17. listopadu 1994 – 24. října 1998
Předchůdce Klaus Töpfer
Nástupce Jürgen Trittin

Ministryně žen a mládeže
Ve funkci:
18. ledna 1991 – 17. listopadu 1994
Předchůdce Ursula Lehrová
Nástupce Claudia Nolteová

Poslankyně Spolkového sněmu
Úřadující
Ve funkci od: 2. prosince 1990
Předchůdce nově vzniklý obvod
Volební obvod Stralsund – Nordvorpommern – Rügen

Narození 17. července 1954 (60 let)
Západní Německo Hamburk, Západní Německo
Politický subjekt AF (1989–1990)
CDU (od 1990)
Choť Ulrich Merkel
Joachim Sauer
Rodiče Horst Kasner a Herlind Kasner
Vzdělání

Německá akademie věd v Berlíně
Lipská univerzita

Profese fyzikální chemička
Náboženství luteránství
Podpis Angela Merkelová, podpis
Webová stránka http://www.angela-merkel.de/
Commons Angela Merkel

Angela Dorothea Merkelová, nepřechýleně Angela Dorothea Merkel (* 17. července 1954 Hamburk) je německá křesťanskodemokratická politička a současná kancléřka Spolkové republiky Německo, první žena v tomto úřadu.[1] První vládu tzv. velké koalice CDU/CSUSPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009, kdy byla podruhé jmenována kancléřkou tzv. „černo-žluté“ vlády koaličních subjektů CDU/CSUFreie Demokratische Partei.[2] V září 2013 vyhrála jako volební lídryně CDU/CSU třetí parlamentní volby se ziskem 41,5 % platných hlasů, po nichž začala vyjednávat o nové koalici, když se stávající koaliční partner FDP nedostal do Bundestagu.[3] Dne 17. prosince pak byla potřetí zvolena kancléřkou a stejného dne proběhlo jmenování její třetí vlády, podruhé utvořené se zástupci koaličního partnera SPD.[4]

Pro Německo neobvyklá velká koalice vzniklá v roce 2005 byla následkem výsledků předčasných parlamentních voleb uskutečněných v září. Ty vyvolal kancléř Gerhard Schröder žádostí o vyslovení nedůvěry v Bundestagu, když jeho strana SPD neuspěla v květnových volbách 2005 do zemského sněmu Severního Porýní-Vestfálska.

Po německém znovusjednocení se v prosinci 1990 stala poslankyní Spolkového sněmu za okrsek Severní Přední Pomořansko, Rujána a město Stralsund, ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Od roku 2000 zastává funkci předsedkyně Křesťanskodemokratické unie.

První manželství s fyzikem Ulrichem Merkelem trvalo mezi lety 1977–1982. Podruhé je vdaná za berlínského profesora chemie Joachima Sauera.

Ve spojitosti s úřadem kancléřky bývá označována jako faktický lídr Evropské unie,[5][6][7][8] a časopis Forbes ji opakovaně označil za nejmocnější ženu světa. V roce 2012 kancléřku také hodnotil jako druhého nejmocnějšího člověka planety, což znamenalo historicky nejvyšší postavení ženy.[9][10][11][12]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Angela Merkelová má polské kořeny. Její děd Ludwig Kazmierczak (1896–1959) se narodil v Poznani jako nemanželský syn Anny Kazmierczakové a Ludwika Wojciechowského. Anna Kazmierczaková se později provdala za Ludwika Rychlického. Ludwig Kazmierczak se cítil být Němcem a odešel do Berlína. Ve 30. letech 20. století přijal jméno Kasner. [13]

Angela Merkelová 2012

Narodila se v červenci 1954 v tehdejším Západním Německu, v přístavním, tzv. hansovním městě Hamburku, jako Angela Dorothea Kasnerová, dcera luteránského pastora Horsta Kasnera (1926-2011) a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové (roz. Jentzsch, 1928 v Gdaňsku). Na podzim 1954 se rodina přestěhovala do Německé demokratické republiky (NDR), do Quitzowa u Perlebergu, kde její otec nastoupil na nové místo pastora.

Od roku 1957 vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci Marcusem (*1957) a Irene (*1964) v Templinu v okrese Uckermark. Od roku 1961 studovala Vyšší polytechnickou školu (Polytechnische Oberschule) a začátkem sedmdesátých let vstoupila do FDJ (východoněmecká obdoba SSM - Socialistického svazu mládeže).

Po maturitě na výbornou, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky, studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku.

Odmítla spolupráci se Stasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – „nabídnuta“ po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V jejích aktech Stasi je zaznamenán její kritický postoj vůči NDR a komunismu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarność.

Doktorát fyziky získala 1986 u prof. Lutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.

Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDRBerlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nikdy ovšem nebyla členkou žádné ze stran politického bloku vedeného stranou komunistického typu SED.

Hovoří plynně anglicky a dobře rusky.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Merkelová v době sjednocení Německa (vlevo Lothar de Maizière)

V Německé demokratické republice se nepodílela na činnosti žádné opoziční skupiny. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé strany Demokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.

Po volbách do lidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéra Lothara de Maizièra.

V srpnu 1990 po fúzi DA a východoněmecké CDU se, jako ostatní, stala automaticky členkou celospolkové CDU. Na podzim téhož roku byla zvolena v přímém mandátu do spolkového sněmu (Bundestag). Ve vládě Helmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU.

Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU v Meklenbursku-Předním Pomořansku.

V listopadu 1994 se stala po Klausu Töpferovi spolkovou ministryní ochrany prostředí, přírody a bezpečnosti atomových reaktorů. Po volbách 1998, které CDU prohrála, přešel tento úřad na Jürgena Trittina z koalice Zelených (Svaz 90/Zelení).

V listopadu 1998 byla na návrh nového spolkového předsedy Wolfganga Schäubleho zvolena generální tajemnicí CDU. V této funkci setrvala do dubna 2000.

Během tehdy propuklé aféry kolem darů straně CDU se Angela Merkelová odvrátila od svého dosavadního podporovatele, spolkového kancléře Helmuta Kohla, který nakonec z tohoto úřadu i jako předseda CDU odstoupil. Vyzvala CDU k novému začátku bez dosavadního předsedy. Odmítla ale později, na podzim 2001, už jako předsedkyně strany, proti Kohlovi právně postupovat. Do aféry byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda strany Wolfgang Schäuble, který nakonec z této funkce dobrovolně odstoupil.

Angela Merkelová a George W. Bush

Svým postojem si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany a v dubnu 2000 v Essenu zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho za spolkovou předsedkyni CDU. V prosinci 2004 v Düsseldorfu byla na další období v této funkci potvrzena, ale již jen „pouhými“ 88,4 %.

Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve spolkovém sněmu jako následovnice Friedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěch bavorského premiéra Edmunda Stoibera.

Angela Merkelová v roce 2010

Začátkem 2004 prosadila Horsta Köhlera jako kandidáta CDU/CSU a FDP na úřad spolkového prezidenta, který byl spolkovým shromážděním také zvolen.

V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu (Deutscher Bundestag) v září téhož roku.

Při jednom z neformálních setkání s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem prohlásila, že zvláštní silné vztahy mezi Francií a Německem budou po jejím zvolení za kancléřku i nadále důležité, ale nemohou „jít na účet“ ostatních zemí (mezi nimi také Polska a Velké Británie). Co se týče vztahu EU ke Spojeným státům, vidí ji jako „kompetentního, ne kompetitivního“ partnera USA.

V současné době je Angela Merkelová jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu EU velmi angažovaná při snahách o vyřešení krize vzniklé kvůli velkému zadlužení některých členských států Eurozóny. V červnu 2011 jí bylo prezidentem USA Barackem Obamou uděleno nejvyšší americké civilní vyznamenání Prezidentská medaile svobody.[14]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Vědecké publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Angela Merkel, Ilka Böger, Hans Joachim Spangenberg, Lutz Zülicke: Berechnung von Hochdruck-Geschwindigkeitskonstanten für Zerfalls und Rekombinationsreaktionen einfacher Kohlenwasserstoffmoleküle und -radikale, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1982, 263 (3), 449-460
  • Angela Merkel, Lutz Zülicke: Berechnung von Geschwindigkeitskonstanten für den C-H-Bindungsbruch im Methylradikal, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1985, 266 (2), 353-361
  • Angela Merkel, Lutz Zuelicke: Nonempirical parameter estimate for the statistical adiabatic theory of unimolecular fragmentation carbon-hydrogen bond breaking in methyl, Molecular Physics, 1987, 60(6), 1379-1393
  • Angela Merkel, Zdeněk Havlas, Rudolf Zahradník: Evaluation of the rate constant for the SN2 reaction flouromethane + hydride: methane + fluoride in the gas phase, Journal of American Chemical Society, 1988, 110(25), 8355-8359

Politické a ostatní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Der Preis des Überlebens. Gedanken und Gespräche über zukünftige Aufgaben der Umweltpolitik. Stuttgart 1997
  • Europa und die deutsche Einheit. Zehn Jahre Wiedervereinigung: Bilanz und Ausblick. Freiburg 2000
  • Mein Weg. Ein Gespräch mit Hugo Müller-Vogg. Aktualisierte Ausgabe, Hamburg, Hoffmann und Campe, 2005

Publikace o Angele Merkel[editovat | editovat zdroj]

První život Angely M.(Das erste Leben Angela M.) Napsali: Ralf Georg Reuth a Gunter Lachmann ISBN: 978-80-249-2304-8

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Angela Merkel na anglické Wikipedii.

  1. Curriculum vitae: Angela Merkel [online]. German Federal Press and Information Office, [cit. 2012-02-21]. Since 2000 Chairwoman of the Christian Democratic Union . . .. Dostupné online. (anglicky) 
  2. "Germany's Merkel begins new term", BBC, 28 October 2009. Ověřeno k 1 November 2009.Archived from the original on 31 October 2009. 
  3. German Chancellor Angela Merkel makes a hat-trick win in 2013 Elections [online]. [cit. 2013-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LAVIČKA, Václav. Merkelová jako Adenauer a Kohl. V její vládě nejvíc překvapuje první ministryně obrany. iHNed.cz [online]. 2013-12-17 [cit. 2013-12-17]. Dostupné online.  
  5. Balasubramanyam, Ranjitha."All Eyes on Berlin", 16 September 2013. Ověřeno k 23 September 2013. 
  6. Gayle, Damien."50 Shades of Angela Merkel: German Chancellor's outfits recreated as Pantone colour chart (but none of them are very sexy)", 18 July 2012. Ověřeno k 23 September 2013. 
  7. Francis, David.""Mama" Merkel May Win Germany, But Not the Euro Zone", 22 September 2013. Ověřeno k 22 September 2013. 
  8. Wagele, Elizabeth."What Personality Type is Angela Merkel?", 16 July 2012. Ověřeno k 23 September 2013. 
  9. "Angela Merkel 'world's most powerful woman'", The Daily Telegraph, 24 August 2011. 
  10. "Profile Angela Merkel", 18 April 2012. Ověřeno k 11 September 2012. 
  11. Jan Šícha. Deník Referendum [online]. 2013-09-04 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  12. Třetí triumf v řadě. Nejmocnější ženou světa je opět Angela Merkelová. iHNED.cz [online]. 2013-05-23 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.  
  13. Luboš Palata. Děda Merkelové přišel z Polska, rodina se před válkou přejmenovala. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.  
  14. Merkelová v USA převzala nejvyšší civilní vyznamenání [online]. ČT24, 2011-06-08, [cit. 2011-06-08]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gerd Langguth: Angela Merkel, München 2005
  • Wolfgang Stock: Angela Merkel. Eine politische Biographie, München, Neuauflage 2005
  • Hugo Müller-Vogg: Mein Weg, Frankfurt/M. 2003
  • Jacqueline Boysen: Angela Merkel, Berlin 2001
  • Evelyn Roll: Das Mädchen und die Macht, Berlin 2001

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]