Andrew Wiles

Andrew Wiles
Andrew Wiles
	Andrew Wiles (2005)
Narození	11. dubna 1953 (71 let); Cambridge
Alma mater	Merton College (1971–1974); Univerzita v Cambridgi (do 1980); King's College School; Clare College; The Leys School
Pracoviště	Univerzita v Cambridgi (1975–1980); Harvardova univerzita (1977–1980); Princetonská univerzita; Institut pro pokročilé studium
Obor	teorie čísel
Ocenění	Whiteheadova cena (1988); společník Královské společnosti (1989); Rolf Schock Prize in Mathematics (1995); Fermatova cena (1995); Maryam Mirzakhani Prize in Mathematics (1996); … více na Wikidatech
Rodiče	Maurice Wiles a Paddy Mowll
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrew John Wiles (* 11. dubna 1953 Cambridge) je britský matematik žijící v USA, držitel mnoha vědeckých ocenění a člen několika vědeckých společností. Proslavil se zejména svým důkazem Velké Fermatovy věty, získaným roku 1994.

Život a vědecká dráha[editovat | editovat zdroj]

Již ve svých deseti letech našel knihu, ve které byla Velká Fermatova věta, usoudil, že její formulace je tak jednoduchá, že i on ji ve svých deseti letech byl schopen pochopit. Od té chvíle věděl, že tento problém neopustí, dokud jej sám nevyřeší.^[1]

V Cambridgi získal základní a středoškolské vzdělání. Na Oxfordské univerzitě získal v roce 1974 titul bakaláře, pak v roce 1980 titul Ph.D. Následně se stal profesorem na Princetonské univerzitě, působil ve Francii a pak ve stopách svého otce na Oxfordu.

Kromě důkazu Velké Fermatovy věty, vytvořeného s pomocí Richarda Taylora, získal další důležité výsledky v oblasti teorie čísel. V současnosti je profesorem a vedoucím katedry matematiky na Princetonské univerzitě. Za svůj největší objev byl oceněn celou řadou cen a vyznamenání; v roce 2016 obdržel Abelovu cenu.

O Fermatově problému a jeho řešení vyšla kniha Simona Singha: Fermat's Last Theorem (v češtině Velká Fermatova věta, Academia, 2000).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ SINGH, Simon. Velká Fermatova věta : dramatická historie řešení největšího matematického problému. 3. vyd. Praha: Academia, Dokořán, 2007. 286 s. ISBN 9788020014832. OCLC 137331186

Literatura[editovat | editovat zdroj]

WILES, Andrew. Modular elliptic curves and Fermat's Last Theorem. Annals of Mathematics. Roč. 2005, čís. 142, s. 443–551. Dostupné online [cit. 2016-07-09]. ISSN 0003-486X. (anglicky) Archivováno 10. 5. 2011 na Wayback Machine.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrew Wiles na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] SINGH, Simon. Velká Fermatova věta : dramatická historie řešení největšího matematického problému. 3. vyd. Praha: Academia, Dokořán, 2007. 286 s. ISBN 9788020014832. OCLC 137331186

[1]

Nositelé Wolfovy ceny za matematiku

1978–1979	Israel Gelfand / Carl Ludwig Siegel (1978) • Jean Leray / André Weil (1979)

1980–1989	Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989)

1990–1999	Ennio De Giorgi / Ilja Pjatěckij-Šapiro (1990) • Lennart Carleson / John Griggs Thompson (1992) • Michail Gromov / Jacques Tits (1993) • Jürgen Moser (1994/95) • Robert Langlands / Andrew Wiles (1995/96) • Joseph Keller / Jakov Sinaj (1996/97) • László Lovász / Elias Menachem Stein (1999)

2000–2009	Raoul Bott / Jean-Pierre Serre (2000) • Vladimir Arnold / Saharon Šelach (2001) • Mikio Sató / John Tate (2002/03) • Grigorij Alexandrovič Margulis / Sergej Petrovič Novikov (2005) • Stephen Smale / Hilel Fürstenberg (2006/07) • Pierre Deligne / Phillip Griffiths / David Mumford (2008)

2010–2019	Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019)

2020–2029	Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022)