Andreas Baader

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Andreas Baader (6. května 194318. října 1977) byl spoluzakladatel a prvním vůdcem německé levicové organizace Frakce Rudé armády(německy Rote Armee Fraktion, zkratka RAF).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v německém Mnichově, jeho otec, historik Dr. Berndt Philipp Baader (důsledný antifašista) padl na frontě druhé světové války a Baadera vychovávaly babička, matka a teta. Studium na střední škole v Mnichově nedokončil. Začal drobnou kriminalitou, krádežemi aut, falšováním dokladů apod. V roce 1963 odešel do Západního Berlína, kde se přidal k levicovým studentským hnutím, která v té době nabírala na síle. V roce 1968 spáchal se svou přítelkyní, Gudrun Ensslinovou a dalšími dvěma aktivisty, žhářský útok na "svatostánky konzumní společnosti" obchodní domy Kaufhof a Schneider ve Frankfurtu nad Mohanem.

Všichni čtyři byli zatčeni a později odsouzeni ke třem létům vězení, k výkonu trestu ale nenastoupili, jelikož všichni utekli do zahraničí. V roce 1970 se všichni vrátili do Německa, kde je Baader zatčen. Je ale osvobozen za pomoci reportérky Ulrike Meinhofové. Osvobození proběhlo tak, že si Meinhofová, jako reportérka vyžádala rozhovor s ním. Ten měl proběhnout ve studovně v Německém ústředním institutu pro sociální otázky v Berlíně-Dahlemu. Tam se strhla přestřelka a jeden zaměstnanec institutu byl vážně zraněn, když vytáhl zbraň. Tento den - 14. května 1970, byla formálně založena první generace RAF, jinak známá jako skupina Baader-Meinhofová. Tato skupina měla za cíl bojovat proti americkému imperialismu, proti policejnímu a fašistickému státu. Požadovala odstoupení vládních činitelů, kteří měli nacistickou minulost, dále požadovali zastavení podpory Američanů jako strůjců vietnamské genocidy, chtěla celkovou změnu systému. Zaměřovala se na objekty státní správy, na objekty pod americkou správou, na banky a spořitelny jako na nervy kapitalistického režimu. Andreas Baader prošel výcvikem v Palestinském táboře hnutí Fatah, zprostředkovaný jejich právníkem Horstem Mahlerem. Poté se všichni vrátili a působili v Německu dva roky. Prvního června 1972 ve Frankfurtu nad Mohanem nedaleko budovy hesenského rozhlasu a televize byl Andreas Baader zatčen. Nedlouho poté byly zatčeny i Ulrika Meinhofová a Gudrun Ensslinová. Meinhofová zemřela za ne zcela jasných okolností při čtvrtém roce čekání na proces (oficiální verze byla, že se ve své cele oběsila na ručníku). Díky tomu vznikla druhá generace RAF, která páchala únosy a bombové atentáty a vyžadovala propuštění vězňů RAF. Největší naději měla, když bylo uneseno letadlo Lufthansy arabskými teroristy, kteří požadovali mimo jiné propuštění Baadera a jeho dvou dalších "soudruhů". Teroristé však byli zneškodněni na somálském letišti Mogadišu a druhý den ráno, 18. října 1977 byli ve svých celách nalezeni Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Jan-Carl Raspeh mrtví, nebo na pokraji smrti. I okolnosti těchto sebevražd jsou nejasné. V důsledku hladovky zemřeli ve věznicích také dva další příslušníci RAF.