Anděla Mericiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatá Angela Merici
Svatá Angela Merici
Narození 21. března 1474, Desenzano del Garda, Itálie
Úmrtí 27. ledna 1540, Brescie, Itálie
Svátek 27. ledna, 31. května
Blahořečena 30. dubna 1768 papežem Klementem XIII.
Svatořečena 24. května 1807 papežem Piem VII.
Atributy františkánské roucho, žebřík, kříž, růženec, schodiště (někdy nahrazeno žebříkem), děti (které vyučuje), kniha, krucifix, růženec, lilie (symbol panenství)

Svatá Angela Merici, (21. března 1474, Desenzano del Garda27. ledna 1540, Brescie), byla italská zakladatelka řádu svaté Voršily. Žila v období renesance, čase největšího rozkvětu italského umění a velkých objevů, a taktéž zažila i dobu rozčarování po vyplenění Říma roku 1527. Byla současnicí takových osobností, jako byli například Michelangelo, Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník a světců Terezie z Ávily nebo Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Angela byla dcerou Jana Mericiho a Kateřiny dei Bianchi ze Saló, měla měděné vlasy, sama se údajně naučila číst a mimo jiné prý byla obdařena schopností urovnávat spory a naslouchat lidem, utišit jejich duševní bolest. Spolu se starší sestrou a bratrem vyrůstala na statku v Grezze. Po krátké době jí ovšem zemřela matka, otec i starší sestra, kterou měla nejraději. Po její smrti měla první vidění, ve kterém se jí zjevila u místa zvaného Machetto duše její zemřelé sestry, jak stoupá k nebi obklopena anděli. Spolu s bratrem se roku 1492 odstěhovala ke strýci do Saló, mezitím vstoupila do františkánského třetího řádu (terciáři) a měla své druhé vidění, ve kterém měla být pokoušena satanem v podobě krásného anděla, kterému se ale vzepřela, načež zmizel. Po návratu na usedlost v Grezze již byla oslovována sur Anzola – sestra Anděla. Třetí zjevení mělo proběhnout blízko Maguzzana na místě zvaném Brudazzo, kde se jí zjevil žebřík, spojnice mezi nebem a zemí, po němž stoupali andělé a panny i s její zemřelou sestrou.

V roce 1516 se odstěhovala zpátky do rodné provincie Brescia, aby na návrh františkánů pečovala o vdovu Kateřinu Patengolovou. V té době byla již Angela duchovní matkou a rádkyní vévody Františka II. Sforzy, setkává se s Gabrielem Cozzanem a Isabettou Pratovou. Mezi lety 1520-1530 podnikla Angela poutě na svatá místa, v roce 1529 se přestěhovala do Cremony a v roce 1532 byla zproštěna na vlastní žádost povinnosti být pohřbena ve františkánském kostele.

Hodnocení a význam[editovat | editovat zdroj]

Její osobnost lze vykládat ve dvojím smyslu, které si ovšem ve výsledku neprotiřečí. Angelu Merici, i když není možné potvrdit ani vyvrátit, zda skutečně v Boha věřila nebo ne, si lze stejně dobře představovat bez všech katolických přídavků o neuvěřitelných zázračných viděních, nebo o jejím oslepnutí a znovuobnovení zraku, které o ní vznikly, aby mohla být kanonizována, jako obyčejnou ženu, která prostě jen usilovala na svou dobu přijatelnými prostředky o zajištění lepšího života sobě a stejně smýšlejícím ženám, které toužily po svobodném životě bez nutnosti finanční závislosti na muži. Lidského práva, které bylo tehdy a ještě na dlouhou dobu poté dosažitelné pro obyčejné ženy jen pod klauzurou v klášteře, nebo u žen s dostatečnými finančními prostředky „urozeného“ původu, které si takový rovnoprávný život mohly dovolit i bez klauzury, ovšem s manželem po svém boku (například Isabela Kastilská).

Angelin počin byl tedy na svou dobu velice odvážný a v jistém ohledu šokující. Mohla si to ovšem dovolit jako sestra františkánského řádu, zasvěcená bohu - proti tomu nemohl nic namítat ani papež. A tak v roce 1535, pět let před svou smrtí, ustanovila spolu s 28 pannami Společnost svaté Voršily (pro srovnání - ve Španělsku založil roku 1539 Ignác z Loyoly Tovaryšstvo Ježíšovo) a roku 1536 byla schválena její řehole, kterou nadiktovala Gabrielovi Cozzanovi, svému kancléři, a která vznikla právě kvůli nedotknutelnosti Společnosti svaté Voršily, a církevnímu, právnímu a politickému uznání. Angela Merici nadiktovala Gabrielu Cozzanovi celkem 3 spisy: Řeholi, Rady pro kolonely a Závěť neboli Odkazy pro správce z řad šlechtičen. Ve své Závěti zmiňuje Angela mimo jiné jistou Isabettu Pratovou, bohatou vdovu, která již v roce 1533 věnovala vznikající společnosti prostory na Dómském náměstí v Brescii.

Panny voršilky nebyly mnišky, nenosily stejný hábit, nebyly vázány na mužský řád, neskládaly veřejné sliby, nežili v klauzuře, neměly společný život. Společnost dostala svoje jméno po legendární ženě jménem Voršila, žijící na rozmezí 3. a 4. století v Británii, narozené do královské rodiny, která poté, co byla požádána o ruku pohanským synem jednoho krále, souhlasila se sňatkem pod podmínkou, že bude smět ještě tři roky s jedenácti tisíci pannami na jedenácti lodích křižovat světem a žít v panenství. Jednoho dne údajně bouře zahnala lodě na řeku Rýn, plavba pokračovala k Basileji, odtud do Říma a nakonec do Kolína, kde byly napadeny kmenem Hunů a umučeny. Katolická církev celou legendu vykládá ve smyslu boje křesťanství s pohanství, jako obranu panenství, odvahu čelit neznámému pro uskutečnění vůle boží.

Díky Angele Merici tak byl v době reformace umožněn „život zasvěcený bohu“, nevázaný na řeholní jurisdikci a legitimizující nový životní styl žen, který měl přestat být považován za něco společensky nevhodného a méněcenného, ovšem nezůstalo tomu tak na dlouho dobu, neboť již v sedmnáctém století musely sestry voršilky klauzuru přijmout.

Zobrazování[editovat | editovat zdroj]

Angela Merici bývá zobrazována v řádovém oděvu, někdy se žebříkem (který jinde nahrazuje hůl - větev s osekanými větvemi), křížem, nebo růžencem, knihou, lilií (symbol panenství) a dětmi, které vyučuje. Roku 1768 ji blahořečil papež Klement XIII. a roku 1807 svatořečil papež Pius VII.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  • 2003, Sister Margaret Beaudette, S.C. (College of New Rochelle, NY, USA)
  • 1866 Pietro Galli (bazilika svatého Petra ve Vatikáně)
  • Text: PIETRO GALLI FECE / ROMA AN 1866 S. ANGELA MERICI VIRGO / PARENS ET MAGISTRA / SOCIETATIS VIRGINUM A S. URSULA
  • Statue der Angela Merici auf dem Schulhof Calvarienberg in Ahrweiler, Bad Neuenahr-Ahrweiler, Německo
  • 1875 Ferdinand Stuflesser: Heilige Angela Merici mit Kindern (Val Gardena)
  • 1782 Antonio Callegari (Desenzano del Garda)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paola Angeli: Anděla Merici. Charisma ženy v životě církve, nakladatelství Paulínky, Praha 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]